Stáhne nás pomoc Řecku všechny do propasti?

Řecký dluh vzroste na 170 % hrubého domácího produktu a platby úroků dosáhnou 20 % objemu státních příjmů. Země má velké potíže s plněním podmínek předešlých záchranných balíčků, jež nevrhají dobré světlo na schopnost vlády zamýšlené plány naplnit.



Rok poté, co v některých zemích eurozóny propukla krize zaviněná výší státního dluhu, jsme svědky dalšího vývoje. Co bylo ještě před rokem nemyslitelné, totiž další finanční pomoc Řecku a restrukturalizace jeho státního dluhu, se nyní zdá být nevyhnutelné. Pokud se příslušné vlády a ECB dohodnou na opatřeních, jež by pomohla Řecku následující roky, dosáhne letošní předpokládaný růst HDP v eurozóně pouze 2 % a 1,6 % v roce 2012. Dohoda je přitom v obecném zájmu všech. Jedinou alternativu představují nesystematické restrukturalizační kroky, které by celou eurozónu mohly uvrhnout zpět do recese. Vyplývá to z dnes zveřejněné prognózy ekonomického vývoje eurozóny (Summer Eurozone Forecast), kterou čtvrtletně provádí poradenská společnost Ernst & Young. 

 

Restrukturalizace úpadku...

Marie Dironová, senior konzultantka Ernst & Young podílející se na přípravě prognóz, vysvětluje: „Předpověď na rok 2011 se zlepšila vzhledem k pozitivním signálům z prvního čtvrtletí. Nicméně stále panuje značná nejistota týkající se dopadů restrukturalizace řeckého dluhu na finanční sektor a na ekonomiku eurozóny vůbec. Stále by se mohlo stát, že nepřehledná situace povede k výraznému propadu HDP zemí eurozóny.“ 

Jan Fanta, partner podnikového poradenství a řízení rizik Ernst & Young, upozorňuje: „Nároky na podniky na nějaký čas vzrostou – eurozóna bude vykazovat pomalý růst a nejisté investiční prostředí firmám příliš nepomůže vypořádat se s rostoucí nezaměstnaností, jež se stává problémem zejména ve slabších ekonomikách eurozóny. Podle stávajících předpokladů bude v roce 2015 nezaměstnaných obyvatel eurozóny více než 13 milionů ve srovnání s 11,5 milionu na počátku roku 2008.“

 

Česká třtina větrem se klátící... 

„Česká ekonomika, která byla také zasažena hlubokou recesí v Evropě, vykazuje od poloviny roku 2009 hospodářský růst, avšak vzhledem k slabé poptávce v zemích Evropské unie, na které připadá více než 85 % českého exportu, zůstává tento růst poměrně slabý,“ vysvětluje Jan Fanta. 

Zatímco v roce 2009 zaznamenal HDP prudký pokles, v loňském roce rostl tempem 2,3 %, především díky dobrým výsledkům německé ekonomiky, kam jde asi třetina českého vývozu. Ačkoliv ekonomika pokračovala v závěrečných měsících roku 2010 v oživení, rozsah tohoto oživení byl nižší, než se očekávalo. Růst nedosáhl svého potenciálu ani v prvním čtvrtletí tohoto roku, kdy došlo k meziročnímu zpomalení růstu HDP z 2,7 % ve čtvrtém čtvrtletí 2010 na 2,5 %, i když čtvrtletně vykázal HDP přírůstek 0,6 % ve srovnání s 0,3 % ve čtvrtém čtvrtletí. Navíc došlo ke zrychlení inflace na 2 % v květnu z 1,6 % v dubnu 2011. Tím se zvýšilo riziko, že centrální banka může během třetího čtvrtletí zvýšit krátkodobé úrokové sazby, což dále omezí domácí poptávku, a to navzdory tomu, že růst inflace byl způsoben zejména dočasným zvýšením cen potravin, ropy a nákladů na bydlení.

 

Až co Německo... 

Rychlé oživení v Německu pomohlo zvýšit růst v roce 2010, ale růst německého průmyslu ve druhém čtvrtletí 2011 oslabil, což zhoršuje vyhlídky na odbyt subdodávek z České republiky. Spotřeba domácností a veřejná spotřeba jsou stále nízké a květnový manažerský nákupní a průmyslový index byl nejslabší od konce roku 2008. Růst v prvním čtvrtletí se však zdá být vyrovnanější, jelikož jak průmyslová výroba, tak i maloobchod vykazují v tomto čtvrtletí výrazný nárůst. Meziroční přírůstek průmyslové výroby dosáhl v březnu 8,6 % a v prvním čtvrtletí činil 2,8 % ve srovnání s 2,1 % nárůstem ve 4. čtvrtletí 2010. 

„Maloobchodní obrat vzrostl v prvním čtvrtletí o 2,9 %, což představuje největší přírůstek za poslední čtyři roky. Přispěly k tomu především růst příjmů a klesající nezaměstnanost,“ říká Jan Fanta. Míra nezaměstnanosti klesla v dubnu na 8,6 %, tj. o 0,6 % méně ve srovnání s hodnotou, která byla zaznamenána před rokem, a podle prognózy by měla v roce 2011 v průměru činit 8,5 %.

 

Krátkodobý efekt pomoci Řecku 

Další záchranný balíček Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu zajistí Řecku pouze krátkodobou pomoc. „Bez ohledu na prostor věnovaný otázce likvidity a také čas, který má řecká vláda na zlepšení situace a dosažení pokroku v oblasti strukturálních reforem k dispozici, nepředstavuje záchranný balíček dlouhodobé řešení,“ dodává Marie Dironová.

Dle zprávy EEF lze předpokládat, že řecký dluh vzroste na 170 % hrubého domácího produktu a platby úroků dosáhnou 20 % objemu státních příjmů. Zpráva rovněž poukazuje na potíže země s plněním podmínek předešlých záchranných balíčků, jež nevrhají dobré světlo na schopnost vlády zamýšlené plány naplnit. 

Související dopady se přitom netýkají jen Řecka samotného: „Budou-li unie a MMF o podmínkách pomoci s Řeckem znovu vyjednávat, nevyhnou se ani jednání s Irskem a Portugalskem, čímž zpochybní i zbývající důvěryhodnost podmínek, na něž bylo poskytnutí pomoci vázáno,“ vysvětluje M. Dironová.

 

Rizika restrukturalizace dluhu 

V souvislosti s dodatečnou pomocí Řecku se analytici, kteří se na přípravě zprávy EEF podíleli, domnívají, že uměřená a řádná restrukturalizace dluhu – ačkoliv se zjevně nejedná o řešení všech problémů – znamená pro řeckou vládu určité řešení a zároveň by mohla přispět k omezení nejistoty ve finančním a bankovním sektoru eurozóny. 

Nicméně takto limitovaná restrukturalizace omezeného rozsahu by měla na celkovou zadluženost země pouze nepatrný vliv a mohla by se tak minout účinkem, tj. obnovit důvěru investorů. Hrozí, že v důsledku hlubší a méně systematické restrukturalizace, která by poté následovala, by se do problémů dostaly i jiné země. 

 

Jenom ne domino

Nejprve by byly zasaženy ostatní slabší ekonomiky, zejména Irsko a Portugalsko, jež se potýkají s podobnými, i když méně závažnými problémy. Problémy by se mohly rozšířit i do klíčových zemí v rámci evropských ekonomik, a to prostřednictvím bankovních institucí, které vlastní nemalou část státního dluhu slabších zemí eurozóny. 

Zátěžové testy, jejichž výsledky budou uveřejněny letos v červenci, pravděpodobně prozradí o stavu bankovního sektoru více. Podobně jako v loňském roce je však jejich vypovídací hodnota zpochybňována a předpoklady, s nimiž pracují, jsou považovány za příliš optimistické. M. Dironová dodává: „Dopady špatně organizované restrukturalizace by měly řetězový efekt na hospodářství eurozóny jako celku – sníženou ochotou bank poskytovat úvěry počínaje a oslabením důvěry podniků i domácností v ekonomiku konče.“

 

Příležitost pro vícerychlostní Evropu 

Zatímco eurozóna poroste jen slabě, respektive bude čelit stálému riziku propadu ekonomického růstu, existují země, u nichž lze v příštích letech očekávat značné hospodářské posílení. Vybrané klíčové ekonomiky eurozóny, včetně Německa, Francie a Nizozemska, mohou během let 2011 až 2015 dosáhnout růstu HDP v průměru o 2,2 % ročně, tedy tempa převyšujícího hodnotu z desetiletí před finanční krizí. Konkrétně pro rok 2011 počítá zpráva EEF s 3,5% růstem v Německu, 4,1% ve Finsku a 2,2% v Nizozemsku. Naproti tomu ve slabších ekonomikách eurozóny – Portugalsku, Irsku, Řecku a Španělsku – údajně HDP výhledově poroste pouze o 1,2 %, tj. ani ne polovičním tempem oproti porovnávané dekádě.

M. Dironová doplňuje: „Silný růst vytváří významné příležitosti pro podniky, které hodlají využít rostoucí kupní sílu klíčových zemí eurozóny. Finančně silné společnosti mohou využít příležitostí ve slabších ekonomikách, u nichž lze počítat s poklesem výrobních nákladů. To je také případ Irska, kde již náklady na pracovní sílu klesly.“ 

Vyhlídky eurozóny se liší i pro jednotlivá odvětví. Nejoptimističtější prognózy se týkají sektoru podnikatelských služeb, kde země eurozóny těží z kvalifikované pracovní síly a odborných znalostí. Výrobní sektor se patrně také zotaví rychleji než ekonomika jako celek, především díky značné poptávce po zboží eurozóny z rozvíjejících se trhů.

 

Inflace a úrokové sazby znesnadňují rozhodování

Evropská centrální banka (ECB) nemá ani nadále snadnou pozici. Při svém rozhodování musí brát v potaz relativně vysokou míru inflace, vyhlídky slabého růstu a rozdílný vývoj klíčových a slabších ekonomik. Zatím se více orientovala na vysokou inflaci a klíčové evropské země. Zároveň připustila další zvyšování úrokových sazeb v průběhu druhé poloviny roku 2011.

„Zpřísňování fiskální politiky považujeme za předčasné – postavení slabších ekonomik dále komplikuje a vytváří tlak na euro, přičemž v sázce jsou ohromné dopady na ekonomický vývoj celé eurozóny. Pokud by ECB od zpřísňujících opatření musela ustoupit, vystavuje se možnosti značné diskreditace své pověsti. Domníváme se také, že současná zvýšená míra inflace výrazněji nezasáhne do úrovně cen a vyplácených mezd. Jsme toho názoru, že inflace eurozóny se začátkem příštího roku vrátí zpět pod 2 %,“ dodává Marie Dironová.  

 

Zdroj: Ernst & Young


« předchozí článek další článek »








Komentáře