Budou firmy požadovat po státu vrátit pojistné na sociální zabezpečení?

Částka, kterou firmy a obce chtějí od státu vrátit za pojistné na sociální zabezpečení za první pololetí roku 2007, činí v polovině ledna tohoto roku podle mluvčího České správy sociálního zabezpečení Kamila Vařeky téměř 15 mld. Kč.



Podle Vařeky doručených nových žádostí ještě přibývá, ale tempo se viditelně zpomaluje. Podle odhadů Svazu průmyslu a dopravy a slov jeho generálního ředitele Zdeňka Lišky „by plátci pojištění mohli po státu požadovat celkem více než 120 miliard korun.“

Jak celý problém vznikl?

Vlnu žádostí o vrácení zaplaceného sociálního pojištění vyvolalo rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem. Na něj se obrátila firma Ježek software. Je to firma, která se zabývá implementací nových předpisů do účetnictví. Ta stát upozornila na to, že tehdy v zákoně chyběla věta o vyměřovacím základu, z něhož se pojištění vypočítává. Proto odmítla pojistné platit. I když jí ČSSZ přinutila pojistné doplatit, firma se nedala, obrátila se na soud a ten ve sporu rozhodl v její prospěch. Stát podal kasační stížnost a rozhodnutí bude muset přezkoumat Nejvyšší správní soud. Ten ještě nerozhodl, ale kauza nezůstala nepovšimnuta. Mnozí právníci ucítili příležitost a neváhali. Hledali potenciální klienty a vybízeli je k využití šance.

Příčina problému tkví v zákonech – chybí jednoduchá věta

Při dohledání jádra problému je zapotřebí připomenout hektickou atmosféru „legislativní smršti“předvolebního období roku 2006. Poslanecká sněmovna tehdy schvalovala zákony z oblasti sociální s neobyčejnou rychlostí. Jedním z těchto zákonů byla i změna bohatě diskutovaného zákona o nemocenském pojištění, přinášející změnu ve výplatě prvních 14 nemocenských dávek – jejich přenesení na firmy. Smyslem této konkrétní novely bylo posunutí účinnosti zákona o rok, aby se firmy mohly na změnu lépe připravit. Novela byla přijata, ale pozornosti všech zúčastněných ušel fakt, že s posunutím účinnosti zmizí ze zákona jediná platná definice výpočtu základu sociálního zabezpečení. Mluvíme o jednoduché větě, klíčové definici: „Vyměřovacím základem organizace a malé organizace je částka odpovídající úhrnu vyměřovacích základů jejich zaměstnanců“. V průběhu prvního pololetí roku 2007 proběhlo několik pokusů, jak definici do zákona doplnit (Za zmínku mj. stojí pokus o náhradním řešení formou nařízení vlády. Ministři rychle schválili příslušné nařízení vlády, ale – jak později potvrdil i soud – daně a poplatky musí být podle ústavy přesně popsané v zákonech, vláda takovou moc nemá.) Žádný z nich však legislativním procesem úspěšně neprošel. Situaci vyřešila až další novela účinná od počátku druhého pololetí.

Ale odvody se musí platit

Firmy na počátku ani nenapadlo mít pochybnosti. Prostě pokračovaly v zaběhlé praxi. Názor firmy Ježek a potvrzení jeho právnosti soudem však naznačily jisté možnosti. A tak se objevily úvahy o chybě na straně státu a srozumitelné úvahy na straně majitelů firem této chyby využít ve svůj prospěch. Kdo je vinen? Dnešní ministr pracoval na ministerstvu práce a sociálních věcí už za předchozích ministrů ve funkci jejich náměstka. Je toho názoru, že na vině spíš než konkrétní osoba je nešťastná shoda mnoha okolností. Nicméně podle něj je každému jasné, že se pojistné musí platit. „Není pochybnost, že by v prvním pololetí 2007 zmizela ze zákona povinnost platit pojistné,“ trvá dodnes na svém.

Hrozí prodlení?

Vraťme se k firmám. Některé z nich nečekaly na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a o vrácení zaplaceného pojistného zažádaly, některé vyčkávají. Prodlení nehrozí. Ministr práce a sociálních věcí Petr Šimerka minulý týden prohlásil, že žadatelé s požadavkem o vrácení pojistného nemusí spěchat. Promlčecí lhůta totiž podle něj vyprší teprve na konci roku 2012. Požádal proto firmy, aby hromadným podáváním žádostí o vrácení peněz nezahltily ČSSZ a neznemožnily jí vykonávat běžnou činnost. Odložit případné žádosti na pozdější dobu žadatelům doporučili i zástupci zaměstnavatelských svazů a daňových poradců.

Ministr Šimerka navíc zdůraznil, že ani v případě prohry u Nejvyššího správního soudu nebude ČSSZ žadatelům vracet peníze automaticky. Každý jednotlivý případ proto se podle něj bude muset soudit stejně jako Ježek software. Ale – dovedete si představit, jak dlouho se bude soudit takové množství soudních sporů?

Než rozhodne Nejvyšší správní soud

Rozhodnutí tohoto soudu má padnout v průběhu ledna nebo února tohoto roku. Je klíčové. Má pravdu stát nebo firma? Vzhledem k této nejistotě i ministerstvo financí došlo k názoru, že zohlední tuto specifickou situaci při aplikaci pravidel pro podávání dodatečných daňových přiznání. Upozorňuje ty poplatníky, kteří zažádali o vrácení zaplaceného sociálního pojištění a tak by podle zákona o správě daní a poplatků měli do konce následujícího období odevzdat i dodatečné daňové přiznání k dani z příjmu, že toto dodatečné daňové přiznání není nutné podávat – a to do doby, než bude definitivně  známo rozhodnutí soudu. O případné povinnosti podat dodatečné přiznání budou firmy jednotlivými finančními úřady vyzvány a vzhledem k výjimečnosti situace nebude uplatňována sankce za jeho pozdní podání.

Zatím je čas situaci pořádně promyslet.

 

Autorka působí v České asociaci finančních ředitelů (CACFO) při Svazu průmyslu a dopravy ČR

 

 


« předchozí článek další článek »





Související články




Komentáře