CFO Club: Potřebujeme reformovat školství a instituce

Vzdělávání předběhlo deindustrializaci ČR: systém produkuje množství absolventů, kteří jsou závislí na přerozdělovacích procesech. Představa vytváření pracovních příležitostí v sektoru závislém na přerozdělování je nemocná.



Letošní program setkání členů Klubu finančních ředitelů pokračoval ve středu 5. června v prostorách Aureole Fusion Restaurant & Lounge v pražské City Tower. Diskuse se nesla v duchu hledání odpovědí na palčivé otázky současné ekonomiky. Tématem totiž byla Opatření na podporu ekonomiky, aneb jak udržet Českou republiku v černých číslech. S jednotlivými příspěvky a pohledy na konkurenceschopnost české ekonomiky vystoupili Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy, Miroslav Zámečník, hlavní ekonomický analytik, Mladá fronta, Michal Bakajsa, náměstek generálního ředitele České exportní banky, Daniel Heler, náměstek generálního ředitele České spořitelny, Soňa Vladařová, finanční ředitelka ČKD Group a Martin Wichterle, jednatel, Wikov Industry.

Jaroslav Hanák: Češi jsou zbytečně pesimističtí, chybí jim pozitivní pohled
Prezident Svazu průmyslu a dopravy zhodnotil silné a slabé stránky naší ekonomiky. Podle něj jsou Češi často zbytečně pesimističtí, neboť v porovnání se zeměmi evropské „27“ na tom není Česká republika tak špatně. V žebříčku nezaměstnanosti jsme na 5. až 6. místě z 27, v počtu nezaměstnaných mladých lidí do 30 let jsme dokonce na 4. či 5. místě. „Podle parametru chudoby jsme už sedm let naprostou jedničkou, v naší republice je nejmenší poměr mezi bohatými a chudými,“ prohlásil prezident. Co je ale špatně, je stav státní správy, existence korupce, stav státních zastupitelství a policie. „Státní správa je drahá, nepružná, nefunkční, chybí zákon o státních úřednících“. Špatná je i daňová solidarita, stát neumí vybírat daně a třeba v pohonných hmotách mu uniká 3 až 10 mld. Kč, v šedé ekonomice mizí 25 až 30 miliard, z nichž minimálně 15 odejde do Vietnamu. Podle něj by v naší zemi měly být registrační pokladny. Neumíme sdílet informace, každé ministerstvo má svůj systém a informace se nepředávají.
Co český průmysl očekává? Jako člen týmu sedmi poradců prezidenta republiky, kde vystupuje za sektor průmyslu, stavebnictví a dopravy, má Jaroslav Hanák možnost prezentovat prezidentu Miloši Zemanovi potřeby tohoto sektoru. V první řadě jde o zásadní reformu institucí, která je nutná, ale neuskutečněná. Bylo by potřeba sloučit ministerstva dopravy a průmyslu a obchodu a vytvořit tak ministerstvo hospodářství jako protipól ministerstva financí. Na druhém místě je potřeba dobudovat infrastrukturu, která je „tepnami byznysu“. Vybudovaná silniční a železniční infrastruktura je základem pro investiční pobídky. Do tohoto balíčku je třeba zahrnout i energetickou a ICT infrastrukturu. Jako třetí položku uvedl reformu Akademie věd. Dosud žádná vláda neměla totiž odvahu s ní něco udělat a je třeba zvážit, v jakých oblastech a v jakém rozsahu potřebujeme základní výzkum. Další oblastí je vzdělanost, školství by mělo odrážet potřeby ekonomiky, nikoliv si žít samostatným životem a produkovat neuplatnitelné absolventy. Problém je i to, že každý nový ministr školství vytváří novou koncepci. Podle Jaroslava Hanáka je třeba změnit od základu technické školství, vrátit polytechnickou výchovu do života, nutné je reformovat i vysoké školy. Zásadním kritériem pro školu by měla být míra uplatnitelnosti absolventů. Posledním bodem, na který je třeba se zaměřit, je export. Naštěstí je český export podle Hanáka úspěšný, ale je třeba ho podporovat i nadále, zejména konkrétní, dobré a smysluplné projekty.

 

Miroslav Zámečník: Představa vytváření pracovních příležitostí v sektoru závislém na přerozdělování je nemocná
Známý ekonom z vydavatelství Mladá fronta ve svém příspěvku (rozhovor s Miroslavem Zámečníkem přinášíme zde) hovořil o třech hlavních oblastech, které jsou podle něj příčinou současných problémů. V první řadě je to daňová soustava, která nekoresponduje se strukturou české ekonomiky. „Česká republika je vysoce industrializovanou zemí. Naší komparativní výhodou je kvalifikovaná a levná pracovní síla. Současná daňová soustava ji ale zdražuje,“ sdělil M. Zámečník. Zdražení kapitálu versus zdražení práce je tak nesymetrické.
Za druhý problém současnosti označil vzdělávání, které předběhlo deindustrializaci České republiky. Vzdělávací systém produkuje množství absolventů, kteří jsou závislí na přerozdělovacích procesech. To se stalo i velké části západní Evropy, výsledkem je strukturální nesoulad mezi nabídkou a poptávkou. Představa vytváření pracovních příležitostí v sektoru závislém na přerozdělování je podle Zámečníka nemocná. Náš vzdělávací systém ovšem tuto doktrínu převzal, a problém se v budoucnu promítat do nezaměstnanosti mladých lidí.
Třetím problémem jsou reformy. „Neumíme udělat reformy druhé generace“, řekl Zámečník a dokumentoval to na systému zdravotnictví, který je zatížen fixními aktivy nemovitostního typu. Jde o sektor přímo závislý na přerozdělování, ze dvou třetin na odvodech placených zaměstnavateli. Každý výkyv se pak projeví. Řešení už nemůže být bezbolestné. Naše neschopnost provést institucionální reformy se projevuje i v tom, že stále nemáme například zákon o úřednících. „S každým příchodem nové politické reprezentace dochází k výměně úředníků, často až do úrovně referentů. Nelze se divit, že vše má dopady třeba i do oblasti administrace strukturálních fondů.“ K dosažení permanentní fiskální udržitelnosti chybí České republice již jen 5 procent. Za poměrně značných obětí jsme jich dosáhli. Otázkou zůstává, jak si současná, a zejména následující vláda poradí s jistým negativismem ze strany obyvatel, jak si získá zpět důvěru v hospodářskou politiku.

 

Podle Martina Wichterleho ze společnosti Wikov Industry stojí Česká republika na průmyslu. Jako země ležící ve středu Evropy nemá jinou šanci. Český průmysl prošel katarzí, ačkoliv čísla rostla, Češi ztratili svoji konkurenceschopnost. „Stali jsme se národem dodavatelů; firem, jež mají vlastní výrobu, je už málo. Investiční pobídky učiněné na přelomu století měly dobré výsledky, ale jejich potenciál se vyčerpal.“ Stát by nyní měl pomoci malým a středním podnikům, které nemají prostředky na vývoj, na inovace, na to, aby se dostaly na exportní trhy. A nemají ani kvalifikované pracovníky, vzdělávací systém vyprodukoval, stejně jako jinde v Evropě, absolventy, kteří nemají uplatnění, zatímco průmyslu chybí kvalifikované pracovní síly. Změnit tento stav se nestihne za jedno volební období, jde o běh na dlouhou trať. Dobrou zprávou je, že se řada SME zvedá, ale je nutné je podpořit. Podle něj je potřeba, aby stát reformoval školství ve smyslu reálných potřeb ekonomiky, lépe alokoval zdroje z EU a zaměřil se na exportní politiku.

 

Jak uvedla Soňa Vladařová z ČKD Group, Češi se nepotácejí na zahraničních trzích, naopak si vedou dobře. Stát by ale měl podpořit firmy v exportu. „Trh v České republice je malý, alespoň pro nás, nemáme jinou šanci, musíme exportovat. Umíme si sehnat zakázku a také ji prodat, ale bojujeme s tlakem z Východu.“ Podle ní východoasijské firmy nejen že nabízejí zakázky pod náklady, ale nabízejí už i financování. V tomto procesu by měly pomoci banky, klíčovou roli by podle ní měla hrát Česká exportní banka. Pro zákazníka představuje garanci státu. Všechny komerční banky fungují na bázi EGAP. „Umíme si poradit se vším, čeští lidé jsou vynalézaví a know-how mají. Co bychom potřebovali, je přinést sebou financování.“

 

Kde jsme a co bychom potřebovali změnit? Podle Daniela Helera z České spořitelny nad Českou republikou svítí slunce: výsledky korporátního sektoru byly a jsou výborné, nemáme případy bankrotů velkých průmyslových podniků – na rozdíl od části Evropy. Růst zakázkových knih korporátních klientů České spořitelny je velmi uspokojivý. Nicméně kvalita technického vzdělávání, stabilita podnikatelského prostředí a podpora exportu ze strany státu, zejména míra pojištění podpory exportu, jsou důležité pro další úspěšný vývoj a fungování českého průmyslu. Za pozitivní označil Heler existující příznivý devizový kurz koruny, nominálně nízkou úroveň úrokových sazeb – jakákoliv střednědobá a dlouhodobá investice je nyní nejlevnější v historii – a dostupný kreditní trh. Díky aktivistické politice ČNB dostal český export prémii, kurzy dolaru a eura jsou prémiemi „zadarmo“. Tento fakt by se měl zohlednit v investování do budoucnosti, například v oblasti aplikovaného výzkumu či na posílení schopností dobře obchodovat v zahraničí. Banky a státní instituce podporující export mají prostor ke zlepšení, skutečně se tak podle Helera děje. EGAP by měl učinit český export konkurenceschopným nejen vůči klasickým exportérům ze zemí západní Evropy, ale i vůči tlakům ze strany východních exportérů. „Státem podpořené podmínky, které nabízejí čínské a korejské firmy, kdy se financuje řádově za půl procenta, je, dá se říci, nekalá konkurence.“

 

Zástupce České exportní banky Michal Bakajsa má za to, že podpora exportu prostřednictvím ČEB a EGAP firmám pomáhá, ale není samospasitelná. Financování exportu a pojištění činí v celkovém objemu exportu relativně zanedbatelnou část, okolo 4 procent. Jinými slovy, z toho, co ČR vyveze, jsou pouze 4 % financována prostřednictvím ČEB, komerčních bank a podpořeny pojištěním EGAP. Za pozitivní opatření, které vláda přijala v době krize a jež zafungovalo, označil navýšení základního kapitálu ČEB a navýšení pojistných fondů a kapacit EGAP. ČEB měla historicky nejvyšší výsledek a prokázala tak anticykličnost svého fungování. Bankovní sektor nemá problém, nicméně Bakajsa souhlasil s tím, že ve společnosti převládá negativistický pohled na cokoliv. „To ztěžuje práci nám, bankéřům, ve vyvracení různých domněnek.“ Potvrdil, že firmy z Číny a Koreje nedodržují mezinárodní pravidla. Financování exportu je dnes dané souborem pravidel OECD, která jsou v této chvíli součástí legislativy EU a jsou pro její členy, a tedy i jejich instituce, závazná. „Úvěry, které poskytují Čína a Korea, jdou mimo tento systém, jsou dlouhodobé a podpořeny vládou a sazby jsou extrémně nízké. Tomu konkurovat nemůžeme,“ řekl. Budoucnost vidí v práci s mládeží, ve výchově technické inteligence a kvalitních „českých rukou“, které budou schopny výrobky vyrobit a prodat.

 

Na vystoupení panelistů navázala diskuse s dotazy členů CFO Clubu. Podrobněji se rozebírala nastíněná témata. Z diskuse zaznívala kritika státní správy a systému vzdělávání. Ty tedy, jak se zdá, budou největšími problémy České republiky.

Program letošních setkání členů CFO Clubu bude pokračovat 12. června diskusním setkáním s profesorem Václavem Klausem na téma „Současná krize ekonomiky ČR“. Jak uvedl Dean Brabec, prezident Klubu finančních ředitelů a Managing Partner CEE společnosti Arthur D. Little, členové Klubu se mohou těšit na velmi zajímavého hosta.

 

Úvodní foto: © adimas - Fotolia.com

« předchozí článek další článek »








Komentáře