Dotkne se nás Solvency II?

Cílem Solvency II je v rámci Evropy sjednotit se zejména na následujících bodech: konzistentní finanční výkazy, kapitál založený na hodnocení rizika, vlastní posouzení rizik a solventnosti společnosti, odpovědnost vrcholového vedení společnosti a hodnocení ze strany dozoru.



Solventnost (angl. solvency) je značně frekventované slovo, a to zvláště v posledních několika letech, kdy krize v letech 2008 až 2010 jako kouzelným proutkem mnoho firem učinila pohříchu nesolventními.

 

Solventnost s „s“ versus solventnost s „S“ 

Zjednodušeně řečeno je solventnost schopnost platit, neboli obecně schopnost splácet finanční závazky v dohodnutých lhůtách. Opakem je potom insolvence, což je platební neschopnost. Tolik k solventnosti s malým „s“. V poslední době se však v našem tisku začal vyskytovat výraz solventnost v anglickém jazyce a s velkým „es“ – Solvency. Pro první výskyt tohoto specifického termínu v evropském prostoru se musíme vrátit až do roku 1973. V tomto roce orgány Evropské unie (lépe řečeno Rada Evropské unie) schválily a vydaly speciální dokument, který byl zásadním krokem k harmonizaci pravidel týkajících se pojištění. Postupně se proces harmonizace stával stále komplexnějším s tím, že předmětem hlavního zájmu se stává jeden ze základních prvků regulace oblasti pojišťovnictví – tzv. míra solventnosti. Ta v podstatě určuje výši kapitálu, kterou je pojišťovna povinna udržovat jako ochranu proti nepředvídaným událostem tak, aby byla vždy schopna dostát svým závazkům z pojistných a zajistných smluv. V celém procesu reformy pojistných regulí EU, která byla mnohokrát rozšiřována a doplňována a je známá jako Solvency I, jde tedy zejména o zajištění stability a solventnosti pojišťoven a současně zajištění ochrany spotřebitele.

Dnes již však přestává stačit, neboť jednoznačně nestanovuje povinnost jednotlivým členským zemím implementovat konkrétní a jednoznačné postupy a regulace a tudíž situace dospěla do stádia, kdy různé státy mají různá regulatorní opatření, která často odporují cílům jednotného trhu. Navíc v rámci hospodářství (jak národním, tak EU) je pojištění přisuzován značný význam. Pojišťovny totiž nejen poskytují ochranu před budoucími možnými událostmi, ale jsou také kanálem přerozdělení úspor směrem k finančním trhům a do ekonomiky, takže existuje obecná shoda na tom, že orgány státu by měly v tomto odvětví vykonávat obezřetnostní dozor, který směřuje k zachování a posílení solventnosti pojišťoven.

 

Solvency II

Vzhledem k tomu, že původ Solvency I sahá do počátku sedmdesátých let a i přes novelizace došlo k zásadnímu posunu v pohledu na solventnost (nejen/ale i ve spojitosti s krizí 2008 až2010), byl vytvořen koncept Solvency II, který odráží zejména nové přístupy k řízení rizik, kapitálovým požadavkům či transparentnosti obchodů.

Cílem Solvency II je v rámci Evropy sjednotit se zejména na následujících bodech:

-         konzistentní finanční výkazy,

-         kapitál založený na hodnocení rizika,

-         vlastní posouzení rizik a solventnosti společnosti,

-         odpovědnost vrcholového vedení společnosti,

-         hodnocení ze strany dozoru.

Jako proces zavádění závazných direktiv a procesů byl rámec Solvency II rozdělen do tří hlavních oblastí (jsou nazývány pilíře):

Pilíř 1 – kvantitativní požadavky: jedná se například o minimální požadavky na kapitál pojišťovny (MCR), o ocenění aktiv a pasiv, o postup a kvalitu stanovování rezerv, atd.

Pilíř 2 – zabývá se požadavky na řízení a vnitřní kontrolu pojišťoven, řízení rizik pojišťoven a dále dohledem nad pojišťovnami.

Pilíř 3 – je zaměřen na požadavky na zveřejňování informací a transparentnost.

Shrneme-li všechny již dříve uvedené informace, zjistíme, že Solvency II je obdobou regulace bankovního sektoru prostřednictvím Basel II. V obou případech se jedná o vytvoření obezřetného rámce pro fungování daných finančních institucí, o hlubší práci s riziky plynoucími z vlastních procesů a vnějších vlivů působících na tyto instituce a o řešení kapitálových požadavků. Pravdou však je, že Solvency II směřuje k mnohem širší evropské harmonizaci.

 

Vliv na pojišťovny

V České republice již v nedávné minulosti Česká národní banka nastavila pravidla pro fungování pojišťoven, která zejména pokud se týká kapitálových a rizikových prvků ve velké míře již dnes plní ideový záměr Solvency II. Jinou záležitostí je zejména administrativní a faktické přizpůsobení činnosti pojišťovny dikci direktiv Solvency II.

Solvency II požaduje vznik některých nových funkcí v rámci pojišťovny, dále daleko striktnější a širší identifikaci, sledování a hodnocení rizik včetně zpětných vazeb a hlavně díky požadavkům na reporting výrazně vyšší nároky na propojení všech datových a informačních zdrojů pojišťovny. Pro některé menší instituce tak bude poměrně náročné uspokojit veškeré tyto nároky, ačkoliv platí princip zavádění opatření přiměřeně velikosti subjektu. Hlavní dopady na pojišťovny v ČR jsou tedy administrativní a finanční. Všechny tyto kroky něco stojí a budou stát, ať již v nákladech na nové pracovní pozice, či outsourcing těchto činností, tak i v nákladech na přizpůsobení procesů, IT, atd. Velkou část práce v této oblasti odvedla i Česká národní banka (ČNB), která připravila podrobný postup zavádění principů Solvency II a stanovila uzlové body, v jejichž rámci bude probíhat hodnocení připravenosti jednotlivých pojišťoven a zpětná vazba. Takto zřejmě bude vcelku bezproblémově dosaženo zavedení principů Solvency II k zatím poslednímu předpokládanému datu, a to počátku roku 2016.

 

Vliv na podniky 

Primární vliv na podniky je v podstatě nulový. V současné době lze předpokládat, že všechny pojišťovny v ČR, dozorované ČNB, jsou dostatečně kapitálově silné a přizpůsobení zásadám Solvency II by nemělo vést například k problémům v oblasti navyšování kapitálu či redukci přijatých rizik. Pro budoucnost bude zavedení Solvency II pro podniky výhodné, protože by mělo předejít možným insolvencím pojišťoven, mělo by přispět k lepšímu pochopení jejich hospodaření (a rizikům) a tudíž k lepší orientaci klientů při výběru pojišťovny. Dále by Solvency II měla přispět k prevenci možných ne zcela kalých praktik při oceňování rizik a tvorbě rezerv a zamezit tak možnému zkreslování skutečné finanční pozice pojišťovny. Celkově by tak měla znamenat přínos pro všechny spotřebitele v oblasti pojišťovnictví. Na druhou stranu by však mohla znamenat určitou rezervovanost v rámci přijímaných rizik, vzhledem ke konzervativnějšímu oceňování kapitálu prostřednictvím rizikových složek.

 

 

Úvodní foto: © avarooa - Fotolia.com

« předchozí článek další článek »








Komentáře