DPH v Evropě v posledních deseti letech (1.)

Každý členský stát Evropské unie (EU) vybírá daň z přidané hodnoty z prodeje zboží a služeb. Tyto výběry jsou jedním z nejdůležitějších zdrojů daňových příjmů. Na celkovém výběru daní v EU se podílejí více jak 28 procenty. Tento článek se věnuje deseti letům reforem DPH v Evropě a zároveň nabízí pohled na vývoj v této oblasti v dalších letech.



Ačkoliv zákony upravující nepřímé daně jsou přijímány na úrovni států, řídí se parametry danými Směrnicí EU o DPH. Současný evropský systém, který byl zaveden při vzniku jednotného trhu v roce 1993, zrušil platbu celních poplatků na hranicích. V rámci EU se tak podařilo výrazně snížit administrativní zátěž – jedná se až o 6 milionů celních dokumentů ročně – a celý proces zjednodušit. Chystají se ale další reformy.

 

Regionální a lokální systém

 

V Evropě funguje takový systém obchodování v rámci EU, který umožňuje členským státům stanovit si vlastní výši sazeb DPH v rámci daných parametrů a limitů, jako je například základní sazba ve výši 15%. Státy mohou také zavádět výjimky ze Směrnice EU o DPH a stanovit skupiny zboží, které jsou z DPH vyňaty za podmínky, že nepřekročí rámec stanovený právní úpravou EU týkající se DPH. Jedním z hlavních cílů legislativy tedy je dojít je konsensu v jednotlivých oblastech DPH a vytvořit tak v rámci EU jednotnější systém.

 

Pro firmy je nejdůležitější, aby byly schopné držet krok s obrovským množstvím legislativních změn týkajících se DPH, a to jak na úrovni jednotlivých států, tak na úrovni EU i mezinárodně. Nepřímé daně jsou neustále upravovány tak, aby odrážely měnící se ekonomickou realitu. Díky globalizaci, nárůstu obchodování po internetu a novým technologiím dochází ke změně fungování firem, což následně vytváří tlak na systémy, jakým je například DPH.

 

Pravidla DPH pro digitální zboží se mění

 

Tento tlak sílí. Ve své studii publikované v roce 2015 tvrdí Boston Consulting Group, že obchodování po internetu, neboli „internetová ekonomika“ bude v roce 2016 tvořit v zemích G20 5,3% HDP. Ve Velké Británii to pak bude 12,4% a v Jižní Koreji 8%. Ovšem stará pravidla upravující DPH nejsou přizpůsobena těmto komerčním aktivitám, které probíhají bez ohledu na hranice států.
Jednou ze změn v oblasti DPH, které ukazují na snahu Evropské komise (EK) v rámci svých možností modernizovat převládající daňový systém, je změna pravidel týkající se místa dodání pro elektronické zboží, která byla přijata na začátku roku 2015. „Místo dodání“ v případě kamenného obchodu je jasné: zákazník vstoupí do obchodu, něco si koupí a DPH je součástí kupní ceny. Ale u zboží nakupovaného na internetu to není tak jednoduché.

 

Počínaje 1. lednem se DPH za telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytované služby (TBES) účtuje nikoli podle místa původu, ale podle místa určení. To znamená, že za každou obchodní transakci učiněnou po internetu, ať už v rámci EU, nebo mimo ni, bude DPH účtováno v zemi kupujícího. V minulosti bylo DPH účtováno v zemi sídla dodavatele.

Systém platby DPH podle země původu byl mnohokrát kritizován. Například online prodejce Amazon.com si za sídlo své evropské centrály vybral Lucembursko, které má zvláštní sníženou sazbu na elektronické knihy, což z něj činí atraktivní zemi pro internetové firmy. Amazon tak mohl u svých produktů účtovat DPH ve výši 3% a udržet tak nižší ceny než konkurence. Zavedení pravidel pro místo dodání ale významně zredukovalo prostor pro tento typ uvažování u firem s cílem využít podobných rozdílů.

 

Problémy s určením místa dodání

 

S novými pravidly se samozřejmě objevily určité komplikace. Každá internetová firma nyní musí přesně určit, kde se nachází každý její zákazník, a vybrat DPH podle toho, jaké jsou konkrétní sazby v každé z 28 zemí. To se navíc týká firem jak v Evropské unii, tak mimo ni.

 

Zaprvé musí být jasné, zda se změny pravidel týkají dané společnosti. Produkty a služby počínaje produkty pro distanční studium, web hosting, software, až po předplatné a aplikace (pokud jsou dodány přes mobilní zařízení) podléhají novým předpisům. Nová pravidla se ale týkají jen zboží dodávaného koncovým zákazníkům (model B2C). Na prodeje digitálního zboží firmám (B2B) se nevztahují.

 

Zadruhé není vždy snadné určit místo dodání. Firmy potřebují dva souhlasné dokumenty, aby mohly určit místo, odkud jejich zákazník pochází. Mohou vycházet z bankovních údajů, adresy zákazníka, pevné telefonní linky, IP adresy zařízení, nebo kódu země na SIM kartě. Dát dohromady dané údaje a převést je z objednávkového systému do finančních výkazů firmy může být technologicky náročné. Mohou také nastat problémy týkající se zákonů na ochranu dat, které jsou v EU obzvlášť přísné.

 

První návrhy na změnu pravidla místa dodání tak, aby se daň účtovala v místě spotřeby zboží a služeb, se objevily již v minulosti a vycházejí z principů pro zdanění elektronických služeb, které byly dohodnuty zeměmi OECD v Ottawě v roce 1998. Ačkoliv rozvoj těchto principů byl pozvolný, vlády si stále více uvědomují, že průtahy v jejich implementaci znemožňují výběr daní.

 

MOSS celý proces zjednoduší

 

EU se rozhodla změnit pravidla, aby zvrátila trend, kdy se firmy usazují v zemích s nízkou sazbou DPH a využívají rozdílů v sazbách mezi jednotlivými zeměmi. EU ale také chápe, že to mnoha firmám může způsobit problémy.

Jedním z administrativních zjednodušení, která přinesla nová legislativní úprava, je tzv. MOSS – Mini One Stop Shop. V rámci tohoto systému jednoho správního místa se mohou firmy, které se pro MOSS rozhodnou, registrovat v jedné členské zemi a odvádět DPH pouze v ní. Systém jednoho správního místa MOSS je pak založen na zprůměrovaných požadavcích jednotlivých členských států – internetová firma se tak nemusí registrovat k dani v každé členské zemi EU, kde prodává své výrobky.

 

Dopad na malé a střední podniky

 

Existují ale stále určité obavy, zejména pokud se týká malých a středních podniků. Zatímco větší firmy se zvládly na připravované změny většinou připravit s předstihem, velké množství menších firem, které nemají takové zázemí, se potýkalo s problémy. V některých případech tyto firmy prováděly na daném trhu jen pár transakcí a nedisponovaly znalostmi o tom, jak přeshraniční platby DPH probíhají v rámci EU.


Nové předpisy mohou mít také dopad na obchodní model firmy. Firmy musí přizpůsobit svou cenovou strategii. Pokud se nevytvoří předem odpovídající cenovou politiku, budou mít odlišné sazby DPH vliv na výši marží. Jednotné ceny mohou vést k nižšímu zisku v případě vyšších sazeb DPH. Zavedení různých cen pak zvyšuje administrativní náklady.

 

následující část →

Úvodní foto: © OutStyle - Fotolia.com

« předchozí článek další článek »








Komentáře