Finanční zdroje a finanční analýza

Nakladatelství FORUM-MEDIA uspořádalo dne 3. května 2011 v Kongresovém centru v Praze další z pravidelných seminářů pro vedoucí pracovníky s cílem jak získat přesný a pravdivý obraz o finančním zdraví firmy.



Financování podniku podle lektora Ladislava Tylla řeší tyto základní problémy: do čeho má podnik investovat (majetek – aktiva, z čeho má investovat (kapitál – pasiva) a kolik získaných prostředků (přínosů) ponechat v podniku.

Podstatou financování a finančního řízení je neustálé usměrňování co nejvýhodnější struktury kapitálu a majetku. Znamená to, že každý investor preferuje více než méně peněz, čili ve hře je faktor kvantity. Každý investor preferuje raději méně než více rizika – faktor rizika – a konečně každý investor preferuje stejné množství peněz dnes spíše než zítra (1 Kč dnes 1 Kč zítra), čili faktor času. Snahou finančního řízení je zvyšování finančních zdrojů podniku a souhrnným ukazatelem je zvýšení tržní hodnoty firmy.

 

Cíle finanční analýzy:

* zhodnotit a podat ucelený přehled na finanční zdraví podniku,

* porovnat skutečnost s plánem a minulostí s cílem odstraňování nedostatků,

* srovnat skutečnost se standardními hodnotami,

* srovnat skutečnost s podniky v odvětví a s konkurencí,

* odhalit slabé a silné stránky podniku z pohledu financí,

* předložit sadu doporučení pro budoucí finační řízení.

 

Finanční řízení zahrnuje dvě skupiny činností:

* účetnictví a kontrolu – pohled do minulosti, který je podkladem pro finanční analýzu a formulaci závěru a opatření,

* finanční strategii – pohled do budoucnosti, je zaměřen na investiční rozhodování, usměrňování struktury kapitálu, rozdělování finančních zdrojů a je podkladem pro finanční plán.

 

Zdroje financování

Podle původu rozlišuje podnik jako ekonomický subjekt zdroje financování: vlastní, samofinancování, to znamená využití zisku po zdanění a odpisů

Finanční - pomocí kapitálových vkladů: vlastník ukládá do podniku finanční prostředky formou podílů (s.r.o.) nebo akcií (a.s.)

Cizí - obchodní a bankovní úvěry (úvěry dlouhodobé, krátkodobé).

Zvláštní formou úvěru je zbožový úvěr (náklady neplatíme penězi, ale výrobky).

 

Ve finanční analýze srovnáváme:

Výsledné hodnoty ukazatelů, přičemž vycházíme z určité srovnávací základny, tj. údaje o skutečnosti – časová řada nebo v budoucnosti – varianta plánu. Existují dva způsoby srovnávání:

* mezipodnikové (prostorové) je obtížné, protože je nutné najít srovnatelnost u firem, které nejsou a nemohou být stejné. Odlišnosti mohou být například v účtování nebo ve zdanění,

* časové – tento způsob využívá údaje tvořící časovou řadu, z nich počítá ukazatele a z výsledků odvozuje tendence k růstu, stagnaci, či poklesu. Závěry potom slouží k dalšímu rozhodování managementu.

Vstupní údaje i výsledky sestavujeme do tabulek, z tabulek je vhodné sestavit grafy a vše doplnit komentářem, komentář obsahuje:

* konstatování – tj. přehled nejdůležitějších výsledků,

* interpretaci – výklad zjištěných výsledků,

* doporučení co dělat dále, na co se zaměřit,

* závěry.

 

Výkaz zisku a ztrát (výsledovka)

Výsledovka je rekapitulace výnosů, nákladů a výsledků hospodaření, sestavuje se na začátku účetního období (nejméně 1/1rok). Má stanovenou osnovu členění na prodejní činnost, udává hospodářský výsledek za určité období, výrobní činnost, finanční činnost a mimořádnou činnost.

Přidaná hodnota vyjadřuje, kolik hodnoty jsme přidali prodejem nakoupeného zboží nebo zpracováním materiálových vstupů a následným prodejem. Hodnota přidaná k nakoupenému zboží, k jeho prodeji, je obchodní marže.

 

Vyjádření hospodářského výsledku

Provozní hospodářský výsledek vyjadřuje úspěšnost provozu podniku, podle vzorce: přidaná hodnota – osobní náklady – daně, poplatky a jiné náklady – odpisy IM = provozní hospodářský výsledek.

Pod pojem osobní náklady zahrnujeme odměny za práci pro podnik vyplývající z pracovně právních vztahů. Souhrn hrubých mezd – tvoří mzdové náklady celkem, kromě toho je podnik zatížen povinným pojištěním (sociální zabezpečení – nemocenské, důchodové, státní politika zaměstnanosti, všeobecné zdravotní pojištění.

Podíl podniku – 35,25 % z hrubých mezd, zaměstnance – 13,25 % z hrubých mezd (mzdové náklady + povinné pojistné (tj. podíl na příspěvcích na SZ a VZP) = osobní náklady)

Daně a poplatky: daň silniční, z nemovitostí, z převodu nemovitostí, poplatky k ochraně životního prostředí, pojištění podniku, úrazové pojištění zaměstnanců, místní poplatky)

Hospodářský výsledek z finančních operací: (finanční výnosy – finanční náklady = HV z finančních operací)

Finanční výnosy: úroky z běžných účtů, výnosy z cenných papírů, úroky z půjček – půjčili jsme finanční náklady: úroky z úvěrů

Hospodářský výsledek z běžné činnosti: souhrnný údaj, který charakterizuje úspěšnost provozu podniku, upravený o vliv finančních operací a o daň z příjmu (provozní HV + HV z finančních operací – daň z příjmu = HV z běžné činnosti)

Mimořádný hospodářský výsledek: rozdíl mezi výnosy a náklady z mimořádné činnosti, upravený o daň z příslušného příjmu

Mmimořádné výnosy – mimořádné náklady – daň z příjmu z mimořádné činnosti = mimořádný HV)

Hospodářský výsledek po zdanění: výsledek za daňové období

(HV z běžné činnosti + mimořádný HV = HV za účetní období))

  • výnosy – tržby za prodané zboží, z prodeje výrobků,
  • provozní náklady – náklady spojené s činností,

* náklady: provozní, finanční, mimořádné

 

Zabezpečení finančních zdrojů:

Zde si podle Tylla je třeba položit následující otázky: Proč? Za jakým účelem? Od koho? Za kolik? Na jak dlouho? Vycházet musíme ze znalostí, vyjádřených v následujících otázkách:

* Jaká je celková potřeba finančních zdrojů?

* Kolik máme vlastních zdrojů?

* Kolik finančních zdrojů musíme mít pohotově k dispozici?

* Kolik cizích zdrojů můžeme získat a za jakých podmínek?

 

Možnost financování podniku nabízí i dva tipy leasingu:

* provozní (krátkodobý)

* finanční (dlouhodobý)

 

Finanční vztahy podniku k jeho okolí

* ke svým zákazníkům (objednávka, nabídka, KS, faktura, …),

* ke svým dodavatelům (poptávka, faktura,…),

* ke státu (přihláška k daním, k soc. a zdrav. pojištění…),

* k vlastníkům cizích finančních zdrojů (vztahy k bankám).

 

Finanční řízení je úzce spojeno s finančním plánováním a rozhodováním, jeho hlavní úkoly jsou:

* předpovídání potřeby finančních prostředků,

* výběr nejvhodnější možnosti pro získání financí,

* řízení daní,

* usměrňování vztahů s bankami,

* usměrňování vztahů s jinými subjekty,

* řízení úvěrů,

* zajištění platební schopnosti (solventnost a likvidita)

Pro finanční rozhodování potřebujeme znát strategii, cíle, varianty (možnosti), stavy okolí, efekty (užitky), ukazatele.

 

Rozhodovací kroky

vymezení problémů a stanovení cílů,

rozbor informací a podkladů,

stanovení variant,

stanovení kritérií (ukazatelů),

hodnocení variant,

výběr nejvhodnější varianty (stanovení pořadí variant).

Riziko: finanční riziko je možnost ztráty nebo úplného promarnění úplného kapitálu, je chápáno jako pravděpodobnost neúspěchu nebo ztráty. V porovnání s plánem jako pravděpodobnost vzniku odchylky skutečného stavu od stavu plánovaného (+/-). Riziko souvisí jak s vnějšími (změna cen, živelná pohroma…- nedají se ovlivnit), tak s vnitřními vlivy (organizační změny uvnitř firmy – plynou jako důsledky odezvy z okolí podniku – např. reakce na nové výrobky, nové požadavky zákazníků)

Pravděpodobnost: riziko můžeme měřit a využíváme proto počet Pravděpodobnosti. P = možnost vzniku určité události; tuto možnost vyjadřuje hodnota pohybující se v intervalu 0–1(součet P = 1).

 

Uživatelé finanční analýzy

Investoři

Investory rozumíme ty subjekty (akcionáře, společníky), které do podniku vkládají kapitál za účelem jeho zhodnocení. Očekávají tedy, že po určitém čase se jim tyto vložené prostředky vrátí, ale také, že získají něco navíc, ať už ve formě dividend či podílů na zisku nebo prodejem zhodnocených akcií. Z toho vyplývá, že akcionáři mají prioritní zájem o finančně-účetní informace bez ohledu na to, zda jde o kapitálově silné institucionální investory (investiční fondy, banky atd.) či fyzické osoby s relativně omezenými kapitálovými možnostmi.

 

 

Manažeři

Manažeři využívají informace poskytované finančním účetnictvím především pro dlouhodobé a operativní řízení podniku. Tyto informace umožňují vytvoření zpětné vazby mezi řídícím rozhodnutím a jeho praktickým důsledkem. Znalost finanční situace podniku jim umožňuje rozhodovat se správně při získávání finančních zdrojů, při zajišťování optimální majetkové struktury včetně výběru vhodných způsobů jeho financování, při alokaci volných peněžních prostředků, při rozdělování disponibilního zisku apod. Finanční analýza, která odhaluje silné a slabé stránky finančního hospodaření podniku, umožňuje manažerům přijmout pro příští období správný podnikatelský záměr rozpracovaný ve finančním plánu. Manažeři mají často zájem o informace týkající se finanční pozice jiných podniků (konkurence, dodavatelé, odběratelé).

 

 

Obchodní partneři

Obchodní dodavatelé se zaměřují především na to, zda bude podnik schopen hradit splatné závazky. Jde jim především o krátkodobou prosperitu, solventnost a likviditu. U dlouhodobých dodavatelů se soustřeďuje zájem také na dlouhodobou stabilitu, s cílem zajistit svůj odbyt u stabilního zákazníka.

Zákazníci (odběratelé) mají zájem na finanční situaci dodavatele zejména v dlouhodobém obchodním vztahu, aby v případě finančních potíží nebo bankrotu dodavatele neměli potíže s vlastním zajištěním výroby (jsou na něm svým způsobem závislí). Potřebují mít také jistotu, že dodavatelský podnik bude schopen dostát dohodnutým dodávkám.

 

 

Zaměstnanci

Zaměstnanci podniku mají přirozený zájem na prosperitě, hospodářské a finanční stabilitě svého podniku. Často bývají podobně jako řídící pracovníci motivováni hospodářskými výsledky. Zajímají se o jistoty zaměstnání, o perspektivy mzdové a sociální.

 

 

Banky a jiní věřitelé

Věřitelé žádají co nejvíce informací o finančním stavu dlužníka, aby se mohli správně rozhodnout, zda poskytnout úvěr, v jaké výši a za jakých podmínek. Banky při poskytování úvěrů svým klientům často zahrnují do úvěrových smluv klauzule, kterými je vázána stabilita úvěrových podmínek na hodnoty vybraných finančních ukazatelů. Banka si například může vymínit úvěrovou podmínku, že zvýší úvěrovou sazbu, jestliže podnik překročí jistou hranici zadluženosti. Držitelé dluhopisů se zajímají zejména o likviditu podniku, o jeho finanční stabilitu a o to, zda jim bude jejich cenný papír splacen včas a v dohodnuté výši.

 

Stát a jeho orgány

Stát a jeho orgány se zajímají o finančně-účetní data z mnoha důvodů; např. pro statistiku, pro kontrolu podniků se státní účastí, pro kontrolu plnění daňových povinností, rozdělování finanční výpomoci podnikům, získání přehledů o finančním stavu podniků se státní zakázkou. Vyžadují informace pro formulování hospodářské politiky státu.

 

 

 


« předchozí článek další článek »








Komentáře