Jak fungují světová finanční centra

Najdeme je ve všech koutech naší planety. Navzájem se od sebe ale výrazně liší. Co vlastně charakterizuje finanční centrum? Která jsou nejvýznamnější a která slouží jen jako daňové ráje?



Světový finanční trh je pojem, který dnes skloňují velmi často jak odborníci, tak laická veřejnost. Kritéria pro získání „statutu“ člena světového finančního trhu probereme v následujících řádcích. Není toho málo, co musí takové místo splňovat, a to z pochopitelných důvodů: nikdo nebude investovat tam, kde nemá zajištěn návrat vloženého kapitálu.

Pro získání devizových prostředků ze zahraničí je výchozím nutným předpokladem poznání úloh jednotlivých článků světové finanční soustavy a využití jejich specifik. I když se zdá, že operace lze rozdělit do několika málo kategorií, není tomu tak; každá operace má své zvláštnosti a její úspěšná realizace závisí na volbě vhodného, solidního obchodního partnera, dále pak místa, kde má být uskutečňována, jakož i na příhodném časovém období a možnostech technického charakteru.

Pro získání kvalifikace určitého místa jako finančního trhu či centra je důležité:

1. tradice, dobrá pověst;

2. důvěra investorů v politickou a ekonomickou stabilitu země, kde se centrum nachází;

3. jistota, že úřady příslušné země nebudou vytvářet svými předpisy přehrady, omezující činnost finančních institucí na trhu pracujících, a to především společností zahraničních;

4. aby centrální banky zajistily důslednou kontrolu finančních institucí, respektive kontrolu jejich činnosti, avšak s dostatečným prostorem pro rozvoj obchodní aktivity;

5. aby povolení působit na trhu bylo vydáno pružně, ale odstupňovaně (vždy záleží na tom, kdo je garantem úspěšné činnosti; např. velkobanka, sdružení velkobank apod. má vždy větší váhu než neznámý subjekt);

6. aby fungoval dokonalý informační systém, včetně moderního komunikačního spojení, umožňujícího propojení jednotlivých trhů;

7. aby byly připraveny štáby kvalifikovaných odborníků a zajištěna výchova „záloh“;

8. aby byly zabezpečeny adekvátní životní podmínky, včetně záruk týkajících se ochrany osobnosti a majetku;

9. aby nebylo opomenuto zajištění dobrých dopravních podmínek a cestovní formality byly jednoduché.

 

Teritoriální dělení světových finančních trhů

1. Onshore Financial Centres

2. Offshore Financial Centres

Onshore finanční centra je možno volně charakterizovat jako místa, kde probíhá „velkoobchod“ – převážně s devizami – a kde existuje přísná legislativní kontrola činnosti všech zúčastněných a příslušné úřady (ministerstva, centrální banky) vyžadují zvláště: 

* oznamovací povinnost (čtvrtletní výsledky, výroční zprávy atd.),

* požadavky na kapitálovou přiměřenost,

* požadavky na dostatečnou likviditu atd.

Touto striktní legislativní kontrolou se hlavně liší od offshore finančních center. Ne že by zde neexistovala vůbec žádná kontrola, ale je podstatně liberálnější.

 

Podle územních hledisek je pod onshore centra možno uvést následující:

USA: New York, Miami, Chicago,

Kanada: Toronto, Montreal,

Velká Británie: Londýn,

Švýcarsko: Curych, Basilej, Ženeva,

Nizozemsko: Amsterdam,

Lucembursko: Luxemburg,

Belgie: Brusel,

Francie: Paříž,

Itálie: Milano,

Německo: Frankfurt.

 

Offshore centra je možno charakterizovat tak, že se jedná o trhy, kde je možno přijímat finanční prostředky od devizových cizozemců a půjčovat jim je též a kde jsou volně realizovány finanční operace všeho druhu. Panuje tam ovšem velice liberální tržní prostředí pro všechny zúčastněné. Forma trhů je rozmanitá, což především závisí na:

* historii země, kde se trh nachází,

* tamní obchodní praxi a tradici,

* ekonomické a politické síle státu,

* stupni internacionalizace měny této země.

 

Nejvýznamnější offshore centra jsou:

Velká Británie: Normanské ostrovy (The Channel Islands), ostrov Man (The Isle of Man),

Evropa: Andorra, Gibraltar, Lichtenštejnsko, Monako,

karibská centra: Barbados, Bahamy, Kajmanské ostrovy, Bermudy, Nizozemské Antily, Panama, Antigua atd.,

oblast Pacifiku: Kokosové ostrovy, Vánoční ostrovy, Papua, Nová Guinea atd.,

Dálný východ: Hongkong, Tokio, Singapur,

Střední východ: Bahrajn, Kuvajt, Spojené arabské emiráty atd.

 

Existující offshore centra lze dále rozdělit do tří skupin:

Smíšená forma – offshore trh a domestic trh je integrován (Londýn, Curych, Hong Kong).

Oddělená forma – offshore trh a domestic trh je striktně oddělen příslušnými předpisy (New York, Bahrajn, Singapur).

Evidenční forma – centrum nefunguje de facto jako finanční trh, „jdou“ přes něj z daňových důvodů pouze operace tzv. papírových společností – daňové ráje (zvl. V Karibiku). Především se zde realizují operace, jejichž cílem je vytváření tzv. skrytých rezerv.

 

Offshore podnikání v Lichtenštejnském knížectví

Základní principy upravuje zákon PRG (Personnen-Gessellschaftsrecht) z roku 1926. Domicil je poskytován právnickým osobám bez ohledu na skutečnost, zda mají v zemi své opravdové sídlo a zda zde provádějí obchodní, tradingové nebo distribuční transakce. 

 

Nejběžnější typy společností jsou: 

akciová společnost (AG),

společnost s ručením omezeným (GmbH),

soukromý podnik (Anstalt),

holdingová společnost,

nadace (Stiftung),

trust.

 

Zahraniční zakladatelé dávají většinou přednost společnosti typu „Anstalt“, což je kombinace společnosti s ručením omezeným a nadace. Dalším důvodem je poměrně široká benevolence v předmětu činnosti i požadavky na obsah stanov a samotnou organizaci daného podniku. 

Úprava na bázi PRG dává možnost vystavení akcií na „doručitele“ v korporátním uspořádání. Ještě donedávna umožňovaly banky knížectví otevírat „bezejmenné“ účty pouze s číselnými identifikačními kódy vlastníka. 

Nadace vzniká převedením majetku ze soukromého vlastnictví bez náhrady. Zástupcem zakladatele je obvykle místní právník nebo trustová společnost, takže skutečný zakladatel zůstává i nadále v anonymitě. Nadace se může v souladu se stanovami zabývat i obchodní činností za podmínky, že výnosy z této činnosti použije pro své základní neziskové cíle. Za to podléhají pouze roční dani odvozené od výše majetku, v sazbě do CHF 2 mil. – 0,1% a v sazbě do CHF 10 mil. – 0,075% se stanovením minimální výše daně CHF 1000. 

Holdingové společnosti mají právo pečovat o movitý a nemovitý majetek nabytý v Lichtenštejnsku či zahraničí, intelektuální vlastnictví nevyjímaje.

 

Offshore jurisdikce - Lichtenštejnsko

základní společenstevní zákon

Personen - Gesselschaftsrecht 1926

typ společnosti vhodný pro mezinárodní transakce

Anstalt nebo Stiftung

AG

zdanění zahraničních příjmů takové společnosti

ne

4 % z dividend

minimální počet jednatelů

1

1

minimální počet akcionářů

1

1

přípustnost akcií na majitele

ne

ne

standardní akciový kapitál

30 000 CHF

30 000 CHF

požadován registrační agent/sídlo

ano/ano

ano/ano

požadován místní tajemník společnosti

ne

ne

požadováno podání daňového přiznání

ano

ano

požadováno auditované účetnictví

ne

ano

požadována místní valná hromada

ne

ne

minimální roční paušální poplatek státu

1 000 CHF

1 000 CHF

počet společností zaregistrovaných

dohromady přes 70 000 (přesnější údaj není zveřejňován)

 

Hlavní výhody: 

* liberální obchodní právo,

* komplexní nabídka právních forem a služeb,

* politická, ekonomická a měnová stabilita,

* diskrétnost,

* zákony o bankovním tajemství,

* „tvrdý kurz“ CHF podporovaný opatrnou měnovou politikou SNB jako ochrana proti inflaci,

* nulové nebo nízké daně,

* ochrana majetku,

* omezení zákonných povinnosti – daňové přiznání není vyžadováno,

* snížení provozních nákladů,

* žádné omezení v nakládání s devizovými prostředky,

* mezinárodní obchod bez omezení,

* minimalizace byrokratických požadavků.

 

Jediné omezení podnikatelské činnosti lichtenštejnské právnické osoby je v tom, že nemůže podnikat jako banka, pojišťovna, investiční fond či jiné aktivity spojené s tímto sektorem. 

Postup daňových úřadů je velmi flexibilní do té míry, pokud „domicilované“ společnosti nezneužívají svého postavení směrem k vnitřnímu trhu, což je obratem hodnoceno jako nekalá konkurence. 

Zápis do Obchodního rejstříku je poměrně jednoduchý a trvá pouze několik dní. 

Dokumentačně je vyžadováno ověřené předložení zakladatelské smlouvy, stanov a potvrzení o zaplacení celého základního jmění (min. 30 000 CHF) u místní banky. Vklady nepeněžního charakteru musí být ověřeny renomovanou auditorskou firmou. 

Náklady na zřízení firmy se pohybují kolem 3000 EUR, udržovací roční poplatky začínají na 1000 EUR ročně, a to podle rozsahu a charakteru poskytovaných služeb. 

Z výše uvedených poplatků si lze jednoduchým způsobem spočítat podmínky, za nichž se výše hrubého zisku firmy ve vazbě na domácí daňové poměry stává předmět úvah o přenesení sídla firmy do daňové oázy.

 

Konec idyly?  

K otevření účtu lze využít bank registrovaných v off-shore finančních centrech. Tyto účty je možné řídit na dálku přes internet nebo faxem. Podmínkou je poskytnutí utajených referencí o každém, kdo bude mít právo manipulovat s účtem. 

Množství rezidenčních společností evidovaných v Rejstříku dosáhlo v roce 2007 celkem 3500 jednotek, non-rezidenční registrace celkem 75 000 jednotek. K tomu se připojilo 379 investičních fondů operujících z Lichtenštejnska a 69 společností spravujících fondy svěřeneckým způsobem. 

Na konci roku 2008 tak řízené vklady, jinými slovy nashromážděný majetek v Lichtenštejnsku, dosáhl sumy 120,8 mld. CHF. Počet založených společností v tomto daňovém ráji spolehlivě převyšuje počet místních obyvatel. 

Nezdaněné výnosy hromadící se na účtech off-shore společností a s tím spojené pokusy o „legalizaci“ a jejich využití jsou předmětem trvalých sporů mezi Lichtenštejnskem, orgány OECD a představiteli Evropské unie. K tomu přistupují i „komplikace“ v bilaterálních vztazích zejména s Německem a Spojenými státy americkými, způsobené odhalenými daňovými úniky velkého rozsahu, způsobené občany těchto zemí. Otevřená možnost „ukrývání“ peněz před zraky daňových úředníků je v dnešní době stále méně populární a země OECD ji přímo označují za „návod“ ke kriminálnímu chování.

 

Autor je finanční konzultant

 


« předchozí článek další článek »








Komentáře