Bankovní záruka v České republice

Bankovní záruka vzniká písemným prohlášením banky v záruční listině, že uspokojí věřitele do výše určité peněžní částky podle obsahu záruční listiny, jestliže určitá třetí osoba (dlužník) nesplní určitý závazek nebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině.



V České republice je v současné době problematika bankovní záruky, na rozdíl od původního zařazení v zákoníku mezinárodního obchodu, kde byla jako samostatný právní institut včleněna mezi smlouvy o bankovních obchodech, zakotvena v úpravě právního řádu platné od 1. ledna 1992 zákonem č. 513/91 Sb., Obchodní zákoník, v platném znění (dále jen „Obchodní zákoník“). 

Obchodní zákoník upravuje bankovní záruku v § 313 až 322 s  tím, že s výjimkou ustanovení § 313 a § 321 odst. 4 má dispozitivní povahu, od něhož se smluvní strany nemohou odchýlit, ani ho vyloučit. Podle § 322 Obchodního zákoníku lze na záruku podpůrně aplikovat ustanovení o ručení (§ 303 - 312) - u bankovních záruk jde o záruky akcesorické, subsidiární.

Obecná ustanovení o ručení se vztahují na záruky, které jsou vystaveny jinými subjekty než bankou, například pojišťovnami, fyzickými osobami nebo jakoukoliv jinou právnickou osobou. Některé bankovní záruky mají charakter slibu odškodnění, který je definován § 725 až  728 Obchodního zákoníku.

Vzhledem k tomu, že bankovní záruku může vydat pouze banka, vztahuje se na ni také zákon č. 21/1992 Sb., o bankách. Bankovní záruku může poskytnou jiná osoba pouze tehdy, je-li k tomu oprávněna. Takovou oprávněnou osobou může být například družstevní záložna působící podle zákona 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech.

Záruky vystavované jinými subjekty (např. záruky firemní) jsou upraveny v ustanoveních o ručení v § 303 až 312. Obchodní zákoník uvádí, že se na bankovní záruky použijí přiměřeně ustanovení o ručení. Půjde především o záruky, z jejichž obsahu vyplývá akcesorický charakter závazku banky.

 

Mezinárodní zvyklostní úprava bankovních záruk 

Jednotná pravidla pro záruky vyplatitelné na požádání (Uniform Rules for Demand Guarantees – URDG) vydala Mezinárodní obchodní komora v Paříži v roce 1992 pod číslem 458. Vztahují se na všechny bankovní záruky, bondy a jiné platební závazky s výjimkou stand-by akreditivů (které se řídí Jednotnými zvyklostmi a pravidly pro dokumentární akreditivy) a akcesorických záruk.

Pravidla se však vztahují pouze na záruky, v jejichž textu je uvedena doložka s odvoláním na Jednotná pravidla pro záruky vyplatitelné na požádání a jsou závazná pro všechny zúčastněné strany do té míry, do jaké není v záruce stanoveno jinak a to podle revize platné ke dni vystavení záruky. 

Pravidla definují pojem záruky i protizáruky. Uvádějí základní náležitosti záruční listiny. Každá záruka, která se řídí těmito Pravidly, je neodvolatelná (není-li v textu uvedeno jinak). Ručitel zásadně plní v peněžité formě (není zde již dána možnost ručiteli zařídit splnění smlouvy jako je tomu u Pravidel pro kontraktní záruky v případě záruky za provedení kontraktu). 

Mezinárodní obchodní komora v Paříži vydala dále publikaci č. 325 Jednotná pravidla pro kontraktní záruky (Uniform Rules for Contract Guarantees - URCG), která se vztahují na vádium, záruku za vrácení akontace a záruku za dobré provedení kontaktu. Pouze při předložení písemného prohlášení příjemce a dalšího dokumentu lze použít tyto záruky (většinou to bývá rozhodnutí soudu).

Jako publikaci číslo 524 vydala Mezinárodní obchodní komora v Paříži s účinností od roku 1994 tzv. Jednotná pravidla pro garanční pojistku (Uniform Rules for Contract Bonds – URCB), která jsou specifická v tom, že při předložení písemného prohlášení příjemce zkoumá vždy ručitelská banka, zda vůbec a kdy došlo k porušení smluvního vztahu. Proto nejsou tato URCB bankami téměř využívána na rozdíl od pojišťoven. Jejich používání se rozšiřuje zejména po schválení např. Panamerickou záruční asociací (PASA), Americkou záruční asociací (SAA) nebo Mezinárodní asociací úvěrového pojištění (ICIA). 

Bankovní záruka ve zvláštní formě akreditivu stand-by akreditiv se řídí Mezinárodními pravidly pro stand-by akreditivy – ISP98 (International standby practices 98), které vydala také Mezinárodní obchodní komora v Paříži v roce 1998.

V roce 2000 nabyla účinnosti Úmluva o mezinárodních zárukách a stand-by akreditivech, která byla zpracována Komisí OSN pro mezinárodní obchodní právo (United Nations Commission on International Trade Law – UNCITRAL).

 

Výhody a nevýhody bankovní záruky 

Bankovní záruky přinášejí své výhody, ale i nevýhody. 

 

Výhody bankovní záruky 

 

Z hlediska klientů 

* Bankovní záruka bonitní banky je kvalitním zajištěním různých druhů závazků vyplývajících z dodavatelsko-odběratelských vztahů (záruka umožňuje jejímu příjemci (beneficientovi) obdržet od ručící banky plnění ze záruky na první výzvu a bez předchozího vymáhání plnění na dlužníkovi).

* Bankovní záruka eliminuje dodavatelská a odběratelská rizika spojená s nevrácením akontace, nedodržením smluvní kvality, množství, sortimentu, termínu dodávky, odstoupení partnera od kontraktu apod. Záruka usnadňuje dohodu o režimu plateb, může sloužit jako náhrada složení celní nebo jiné jistoty. 

* Vydáním bankovní záruky lze zajistit jakýkoli druh obchodu, dodávky zboží, ale i služby, prodej nemovitostí, platby nájemného, uhrazení soudních poplatků, cla aj. U akontační záruky či záruky za zádržné má klient možnost disponovat volně s finančními prostředky, za které se banka zaručila. 

* Většina bank nabízí veškeré služby v oblasti poskytování bankovních záruk včetně poradenské činnosti v době uzavírání obchodních kontaktů klientů. 

* Pokud má banka v oblasti záruk dobré jméno, její záruky jsou přijímány tuzemskými i zahraničními beneficienty a prvotřídními bankami jako záruky renomované banky.

 

Z hlediska banky

* výnos z realizované odměny a poplatků, 

* nízké riziko uplatnění ze záruky,

* rozšíření nabídky bankovních instrumentů pro bonitní klienty.

 

Nevýhody bankovní záruky

 

* u platebních záruk banka požaduje, aby měl klient pokrytou částku záruky dvakrát – jednou za zaplacení a podruhé jako zajištění. Záleží to však na bonitě klienta, způsobu a výši zajištění záruky;

* pokud banka neobdrží potvrzení o bezdlužnosti od celních orgánů, musí držet celní záruky ve své evidenci nejméně 6 let;

* abstraktní záruka může být uplatněna neoprávněně, jelikož banka nezkoumá oprávněnost uplatnění, ale pouze její formální stránku;

* pokud banka vystavuje záruku do rizikových teritorií, je ve znění záruční listiny velmi často ponechána možnost alternativního uplatnění v případě opoždění splnění zajišťovaného závazku. Náklady vyplývající z možného prodloužení záruky, musí mít banka dostatečně zajištěné.

 

Jak nejrychleji získat bankovní záruku? 

Kontaktujte svoji banku, která vám poskytne základní informace včetně formuláře Příkazu k vystavení záruky. Současně s Příkazem k vystavení záruky je nutné předložit další podklady pro:

* zhodnocení ekonomického rizika klienta,

* vystavení záruky (např. smlouva o dílo, zadávací dokumentace apod.)

 

Autor je finanční konzultant

 


« předchozí článek další článek »





Související články




Komentáře