Mentální dobrodružství na akciových trzích

Ve víru investičních doporučení připomněl výbuch islandské sopky ležící pod ledovcem Eyjafjallajökull, že rozhodně nelze zatracovat zemědělské komodity.



Akciové trhy zaznamenaly minulý týden smíšené výsledky. Zatímco americký akciový index S&P 500 přidal 2,1 % a německý DAX Xetra si polepšil o více než procento, jiné evropské trhy včetně českého mírně ztrácely. Zdá se přitom, že se obavy z další směru vývoje globální ekonomiky zvolna rozplývají. V případě akcií zůstává jejich vývoj, na rozdíl od doby, kdy bylo snadné sázet na jejich delší růst, složitější. Nic na tom nemění další příznivé makroekonomické zprávy a daleko lepší čtvrtletní výsledky amerických firem, než se čekalo.

 

Pozor na pud sebezáchovy 

Známá poučka říká, že akcie jsou nejlepším indikátorem vývoje ekonomiky. Mají tak s předstihem půl až tři čtvrti roku ukazovat, jak si ekonomika povede. Pokud to tak je (byly i doby, kdy to neplatilo), bude ekonomika navzdory pokračujícím obavám skutečně růst?

Krátkodobě mají akcie tendenci přestřelovat, dlouhodobě na ně často působí zajímavý psychologický faktor. Když delší dobu – byť s výkyvy – rostou jako do roku 2000, obavy či pud sebezáchovy investorů zvolna ustupují do pozadí. A běžný investor si z varování, že jsou příliš drahé, moc nedělá. Když pak zažijí delší, třeba tříletý pokles, jakého jsme byli svědky od jara roku 2000, řada investorů se jen opatrně vrací ke svému někdejšímu optimismu.

Když následuje delší tažení býků, jako do konce roku 2007, znovu přichází období ztráty pudu sebezáchovy. Jestliže pak svět zažije tak prudký pád trhů jako po krachu americké investiční banky Lehman Brothers a situaci, kdy ztrácejí hodnotu prakticky všechny aktiva najednou, nastává opět obrat. I když přijde oživení, byť alespoň zpočátku tažené silnými vládními finančními injekcemi, investoři zůstávají opatrní. Podvědomě se bojí, že po razantním oživení akcií, jaké tu bylo od loňského jara, přijde další stejně silný pokles.

Řada ekonomů či analytiků, kterým je vytýkáno, že nepředvídali finanční krizi (a leckdy ani následný prudký růst akcií a hlavně jeho délku), je nyní v předpovědích dalšího vývoje opatrná. Dál zde existuje řada vážných problémů. Nikdo také neví, co přinese postupné odbourávání rozsáhlé státní pomoci v řadě zemí a likvidace rozsáhlých státních dluhů. Čeká nás po 80. letech další vlna vysoké inflace? Řada odborníků tvrdí, že to není, alespoň krátkodobě, náš případ.

 

Ode zdi ke zdi? 

Selský rozum na druhé straně říká, že po přílišné vlně optimismu přišlo příliš skepse a pesimismu. Kde je pravda? Do jaké míry je možné využít analogie z minulosti?

Pokud akcie opět mírněji kolísají a již nejsme svědky takových výkyvů jako před několika měsíci, je to v každém případě krok k normálu. Vyjdeme-li z firemních výsledků, prezentovaných v USA, zdají se největší nebezpečí zažehnána. Jistě, je zde otázka, nakolik pomohla měkčí účetní pravidla dosáhnout americkým bankám zajímavých zisků. Množí se ale náznaky, že oživuje i realitní sektor v USA, což by mohlo podle některých názorů svědčit o tom, že je to nejhorší již skutečně za námi.

Pohled do zpětného zrcátka, který odborníci investorům – z hlediska minulých výnosů – nedoporučují, má v některých případech, při dostatečně dlouhém horizontu, i svá pozitiva. Mám tím na mysli periody zhruba 16 až 18 let, na které upozornil Pavel Hadroušek ze společnosti FIO. Při zpětném pohledu můžeme zaznamenat období silného růstu akciových trhů a jiné časové úseky, kdy stagnovaly, nebo klesaly. Z tohoto úhlu pak vypadá naše realita poněkud jinak.

Od poloviny 80. let zaznamenaly americké akcie, které hrají plus minus stále stěžejní roli ve vývoji trhů, silný růst, který trval někdy do roku 2000. Při pohledu zpět lze říci, že si v 90. letech „odpracovaly“ část růstu na léta dopředu. V roce 2000 přišel zmíněný tříletý pokles, zhruba čtyři roky růstu a pak divoký pád, spojovaný hlavně s krachem banky Lehman Brothers.

Z dlouhodobějšího pohledu vzato zatím toto století či tisíciletí akciím příliš nepřeje. Čeká nás, pokud bychom si vzali průměrnou délku předchozích růstů a poklesu trhů, ještě pár let stagnace či ztrát akcií? To nikdo neví. Otázkou především zůstává, co přinesou snahy řešit důsledky finanční krize a globální recese, a to zejména bankám – počínaje regulací přes opatrnější způsob výběru klientů, dále třeba i menší ochotu půjčovat domácnostem s důsledky na omezení života na dluh v USA či v jiných zemích. To vše může vést ke zpomalení globálního tempa růstu.

 

Technologie a zemědělské komodity? 

Investování zůstane nepochybně složitější než dříve. Dosavadní vývoj nám naznačuje, že z pohledu akcií mohou být či jsou zajímavé technologie a zemědělské komodity. Zatímco v roce 2007 americké, ale také řada dalších indexů dohnala či překonala někdejší maxima z roku 2000, technologický NASDAQ měl k něčemu podobnému ještě daleko. Následoval, jak známo, prudký pokles trhů, který se nevyhnul žádným akciovým titulům. Zdá se ale, že technologickým titulům znovu kvete pšenka. Nejsou tolik zadluženy a i když investice pokulhávají za dobou rozkvětu ekonomiky, racionalizace světu vládne. Svět se je navíc, na rozdíl od roku 2000, naučil lépe oceňovat, konkurence snížila ceny, jsou v daleko větší míře využívány.

Na druhé straně může investorům pomoci návrat ke kořenům, k zemědělským komoditám. Představy o jejich dlouhodobé výnosnosti, živené růstem počtu obyvatel v rozvíjejících se zemích, což způsobí zvyšující se spotřebu, umocnil výbuch sopky ležící pod islandským ledovcem Eyjafjallajökull a hlavně obava, co by bylo, kdyby se probudila její „zlá sestra Hatla“. Jen nešířit paniku, říká klasik. Přesto může jít o zajímavou investici.

 

 Autor je redaktorem serveru www.penize.cz

 


« předchozí článek další článek »








Komentáře