CFO Vision: Byznys by se měl budovat zespoda

Finanční ředitel by rozhodně neměl jen sedět za stolem, hledat úspory a osekávat náklady, ale měl by ukazovat zaměstnancům cestu a motivovat je k tomu, aby sami nacházeli možnosti k vyšší efektivitě. Uvedl to Patrik Choleva, CFO společnosti Skanska na konferenci CFO Vision, která proběhla 10. dubna 2014 v hotelu Sen v Senohrabech.



Role finančního ředitele je podle Patrika Cholevy i v tom, že tvoří tandem s generálním ředitelem. CEO cítí a určuje směr, CFO počítá, tak by měla ideální spolupráce mezi oběma vrcholovými manažery vypadat. V panelové diskusi, která následovala po přednášce ředitele hlavního ekonoma z Deloitte Advisory Luďka Niedermayera na téma Vzestupy a pády koruny české, se na tom shodl s Jiřím Šimkem, místopředsedou představenstva společnosti E.ON Energie. Na fóru zazněla řada zajímavých postřehů a zkušeností z praxe i názorů na zvyšování firemní výkonnosti, investiční příležitosti doma i v zahraničí. Hovořilo se o tom, jak vštěpovat kulturu výkonu, jaké jsou páky v mixu financování či názory na možnost, zda může být stát štíhlejší než firma.

 

Úspěch firmy je i v jejích lidech 

Patrik Choleva představil novou strategii stavební společnosti Skanska, jež by se dala stručně charakterizovat jako přechod od velkých zakázek k malým. Společnost se nyní orientuje na menší zakázky v regionech, přičemž při jejich posuzování je na prvním místě hledisko ziskovosti – nikoliv ve smyslu vysoké marže, nýbrž s ohledem na to, aby zakázka nebyla ztrátová. Skupina Skanska v ČR také přehodnotila model obchodního uspořádání, zrušila pozici obchodního ředitele, zodpovědnost za obchodní aktivity mají regionální manažeři, kteří mají nastaven bonusový systém podle ziskovosti. Zmínil i decentrální model, který dobře funguje ve skandinávských zemích. V tuzemsku vedení Skanska praktikuje nový model forecast meeting, v jehož rámci se setkávají CFO a CEO s vyššími i nižšími manažery (čtyři úrovně) v regionech. „Obnáší to tři až čtyři dny v měsíci na cestách, ale jde o silný nástroj. Oboustranně se tak zlepšuje informovanost a zvyšují se i možnosti motivace. Podle mého názoru by se byznys měl budovat odspodu, nikoli být tlačen seshora,“ uvedl P. Choleva. V rámci celosvětové skupiny Skanska je akcentován důraz na přerozdělení výnosů, většina jich směřuje do oblasti developmentu, kde lze dosáhnout největšího zhodnocení finančních prostředků. Tento model je ve světě vysoce ceněn, prohlásil místopředseda představenstva Choleva.

 

Krize byla i příležitostí 

Jiří Šimek představil strategii společnosti E.ON, jedné z velkých energetických firem v zemi a poeticky řečeno „štiky v rybníce“. V energetice je situace o něco méně složitá oproti stavebnictví, nicméně i tento segment prošel řadou změn a rovněž se potýká s mnoha problémy. Liberalizace, která začala v roce 2004, byla pro energetické firmy velkou výzvou a příležitostí. Pro E.ON Energie byla příležitostí zbavit se špatných zákazníků (i zaměstnanců) a vybudovat funkční pracovní týmy. Firma tak zeštíhlela, dvacet procent zaměstnanců nahradilo pět procent nových, kteří se postupně stali nejlepšími obchodníky, a celkově se zvýšila efektivita. Díky zahraničnímu vlastníkovi mohli využívat a sbírat zkušenosti ze sousedního Německa. Toto období ovšem bylo i těžkou zkouškou, kdy se měnila legislativa a s ní i podmínky podnikání. Dnes je situace na energetickém trhu natolik komplikovaná, že řada energetických společností hledá další možnosti byznysu. Podle vyjádření J. Šimka je lepší dělat méně činností, ale pořádně. Na tom se ostatně shodli oba přednášející. Společnost E.ON Energie se tudíž soustředí na poradenství, které nabízí svým zákazníkům.

 

Daňové ráje lákají firmy a zlobí vlády 

Zajímavé informace o daňových rájích představili reprezentanti společnosti Bisnode. Z jejího čerstvého průzkumu vyplývá, že se zvyšuje počet firem, které odcházejí do tak zvaných daňových rájů – během prvního čtvrtletí letošního roku přibylo 68 společností, které mají vlastníka se sídlem v daňovém ráji, jejich počet dosahuje 13168. Největší zájem byl o Seychely, Panamu a Kypr. Největší absolutní přírůstek v prvním kvartálu 2014 zaznamenaly Seychely (43 nových), ačkoliv zde došlo ke zpřísnění legislativy v oblasti anonymity vlastnictví, Panama (20) a navzdory bankovní krizi Kypr (13). Naopak nadále klesá počet českých společností vlastněných z Nizozemska. Přítomné zcela jistě překvapila informace, že v daňových rájích mohou firmy získat téměř stoprocentní daňovou úlevu. Firmy jsou ale v obchodním styku opatrné a většina si své obchodní partnery prověřuje z hlediska daňových vazeb a napojení na daňové ráje. Struktura firmy má vliv na její stabilitu a firmy napojené na offshore partnery jsou rizikovější. Proti daňovým rájům vystupují jak Spojené státy, tak i Evropská unie a podporují i výměnu informací. Od ledna příštího roku by měla být zavedena výměna informací daňových úřadů všech zemí EU.

Druhá, odpolední část konference byla věnovaná praktickým zkušenostem a byla rozdělena do diskusních panelů. V panelu nazvaném CFO v balancování růstu s rizikem představili svůj pohled a zkušenosti pánové Václav Řehoř, konzultant firem Private equity a Marek Třeška, finanční ředitel společnosti HARTMANN – RICO. Na programu byla témata jako hodnocení očima privátních investorů, vztah CFO k majitelům společnosti, určování přijatelných rizik ze strany CFO a Desatero úspěšné akvizice. Zkušenost s mixem financování představili ředitel úseku financování ze společnosti ČEZ Jan Brožík a Martin Gebauer, finanční ředitel Českých Radiokomunikací.

 

Směřujeme k decentralizované energetice 

Inspirativní může pro velké společnosti být zkušenost tuzemského energetického giganta, Skupiny ČEZ, s financováním ambiciózního investičního plánu společnosti prostřednictvím operací na kapitálových trzích. Skupina ČEZ patří mezi deset největších evropských energetických podniků a je také nejméně zadluženou evropskou energetikou. V období let 2005 až 2011 se její celková aktiva téměř zdvojnásobila, bylo tedy potřeba tuto expanzi vhodným způsobem financovat. Pro energetiku je charakteristické, že má dlouhodobá aktiva (elektrárny a sítě) a dlouhodobé investice, k jejichž financování má k dispozici krátkodobé úvěry. Velké společnosti mají ale k dispozici i další finanční nástroje, jako dluhopisy, obligace, eurobondy. V rámci hledání vhodného řešení byly zvažovány a porovnávány dvě možnosti, klasické úvěry a obligace. Pro financování aktivit (dluhů) velkých společností byly jako lepší vyhodnoceny obligace. Umožňují nejen zpětný odkup emitentem, ale jsou i lukrativnější pro investory do obligací. Pro emitenta jsou pak dostupnější, nabízejí se ve velkých objemech a výhodou je i transparentnost procesu. Zpětné odkupy obligací umožňují emitentům flexibilně pracovat s likviditou – jde o obdobu předčasné splátky úvěru. S emisí obligací začal ČEZ v roce 2006, dnes si většinu jeho veřejných emisí obligací kupuje 150 až 200 investorů, mezi nimiž jsou opravdu silní hráči, neboť zhruba 20 procent z nich upíše více než tři čtvrtiny emise. Výhodou je i možnost upravovat emisní podmínky v průběhu. Zatím nejkomplikovanější strukturou, kterou společnost ČEZ emitovala, byla obligace vyměnitelná za akcie MOL.

V diskusi s posluchači opět zaznělo, že současná energetika se potýká s řadou problémů. Ceny silové elektřiny na burze klesají, ceny černého uhlí také, regulátoři zpřísňují podmínky. Energetické trhy už nedávají smysl, tudíž chybí incentivy pro investice do tradiční energetiky. Energetické firmy se dnes snaží hledat nové příležitosti, což v případě společnosti ČEZ znamená nabízení služeb virtuálního operátora či dodávky středně velkých instalací kogeneračních jednotek společnosti ČEZ Energo. Vyhledáváním nových vhodných příležitostí se má zabývat i stoprocentní dceřiná společnost ČEZ, která by měla být založena, jak potvrdil J. Brožík. Současné indicie naznačují, že v budoucnu bychom se mohli dočkat decentralizované energetiky.  

 

Strasti a slasti refinancování 

Martin Gebauer, CFO společnosti České Radiokomunikace (ČRa) představil způsob, jakým tento lídr trhu v oblasti televizního a radiového vysílání refinancoval svůj rovněž finančně náročný investiční program alias dluh, a prozradil i rizika a problémy s tím spojené. V roce 2011 do společnosti vstoupil majoritní akcionář, penzijní fond Macquarie, což mimo jiné pro Radiokomunikace znamenalo tlak na pravidelné vyplácení dividend. Zároveň tak vstoupil do firmy kapitál a byla zahájena syndikovaná bankovní půjčka (mix českých a mezinárodních bank), kterou ČRa použily na financování investičního programu. Tuto půjčku bylo nutné v létě 2013 refinancovat.

Při posuzování možností se vzalo v úvahu vlastní jmění, půjčka ve skupině a přechodné financování (krátkodobé financování pro překlenovací období), posuzovaly se i možnosti lokálních dluhopisů a eurobondů. Nicméně velikostí je společnost ČRa (středně velká firma) příliš malá na to, aby dosáhla na výhodné eurobondy a požadovanou minimální výši objemu emise 250 mil. eur. Krom toho eurobondy přinášejí pro české trhy rizikovou přirážku pro region střední a východní Evropy. Možnosti financování se posuzovaly podle pěti kritérií – objem, cena, pákový efekt, délka a amortizace. SWOT analýza ukázala nevýhodnost jak lokálního dluhopisu, tak eurobondů. Nakonec byla zvolena kombinace bankovního úvěru a zvýšení vlastního kapitálu (ekvity). 

 

Stát štíhlý jako firma? Na to zapomeňte 

V poslední části konference diskutovali ekonomičtí odborníci Michal Mejstřík, profesor ekonomie UK v Praze, viceguvernér ČNB Mojmír Hampl a Jan Procházka z EGAP o efektivnosti fungování veřejné správy v kontextu efektivnosti řízení firem.

Profesor Mejstřík konstatoval, že zatímco podniky se v uplynulých dvaceti letech změnily k lepšímu, fungování institucí veřejné správy se změny příliš nedotkly. Chování podnikové sféry a chování státu se dnes značně liší. Připomněl, že v tuto chvíli má ČR vypracováno 138 různých strategií, z nichž žádná se zatím nerealizovala, což dokumentoval na osudu Strategie konkurenceschopnosti, jejíž je spoluautorem. Osobně má skepsi vůči schopnosti českých elit prosazovat leadership na vládní úrovni, a to z mnoha důvodů. Vypovídá o tom i řada produktů EU, mimo jiné i evropský klimaticko-energetický balíček. Podle něj má i Evropa problém s neschopností elit řídit a dosahovat smysluplných výsledků.

Jan Procházka, generální ředitel úvěrové pojišťovny EGAP popsal svůj pohled a zkušenost manažera, který přišel ze soukromé finanční firmy do pojišťovny typu státní instituce. Velikost soukromé firmy odpovídá výkonu, pro státní firmu to ale neplatí. Potřeba provádět jakékoliv změny v prostředí, kde 85 procent zaměstnanců je v odborech a převážná většina je v podniku více než deset let, je docela tvrdý oříšek. EGAP má silnou dozorčí radu, v níž jsou zastoupena čtyři ministerstva a jeho úkolem je podporovat konkurenceschopnost a fungovat tak, aby pojišťovna byla v dlouhodobém horizontu neztrátová. Pojišťovna si na veškeré své provozní náklady vydělává a hradí je z výnosů na výběru pojistného, proto nemusela zatím využít dotaci. Paradoxem je, že zatímco pojišťovna si na provoz vydělává, instituce typu agentury dostane dotační příděl od státu, jeho výše se bude odvíjet od počtu zaměstnanců. I on souhlasil s tím, že ve veřejné správě je řada neefektivit, které by se poměrně snadno daly odstranit, mimo jiné zeštíhlováním institucí, sdružováním poptávek na služby, řešením dodavatelů prostřednictvím výběrových řízení a podobně. K tomu je ale potřeba vůle.

Viceguvernér ČNB Mojmír Hampl se zabýval efektivností a neefektivností státních institucí. Upozornil, že veřejné instituce nemohou nikdy fungovat jako soukromé. Měřítkem úspěchu veřejné instituce není totiž měřitelný výstup, ale její moc, velikost, počet zaměstnanců a rozpočet. Často jí chybí konkurence, vliv hraje i to, že prostředky ke své činnosti nezískává od daňového poplatníka či klienta přímo, nýbrž nepřímo, ze státního rozpočtu. To jsou, dá se říci, atributy, které implikují chování veřejných institucí a efektivitu jejich činnosti. V kontextu myšlenky, že podstatnou část nákladů instituce představují zaměstnanci, je jednou z cest ke snižování nákladů zeštíhlování firmy. Česká národní banka se o takový systémový přístup snaží už několik let a snaží se nastavit mechanismy pro dobré fungování. Za dobu své existence (od roku 1993) zeštíhlela o dvacet procent na dnešních 1380 zaměstnanců. Snižování stavů se událo ve třech krocích, první – Kysilkova reforma – proběhla v roce 1998 a snížila stav o 16 procent, druhá, Tůmova z roku 2005, snížila stavy o pět procent a v rámci zavedení centrálního dohledu ČNB nad institucemi a integrovala další asi stovku lidí. Zatím poslední byla Singerova reforma z roku 2011, která přinesla omezení činností, které nevyžadují lidskou práci a k zavedení bonusového motivačního systému hodnocení a odměňování zaměstnanců. Připustil však, že ve veřejné instituci je zeštíhlování obtížnější. 

 

V následné diskusi o optimalizaci fungování státních institucí zaznělo: 

-         ponechat na státu co nejméně činností,

-         důležité posty ve veřejných institucích obsazovat rozumnými a zkušenými manažery,

-         obsazování manažerských pozic by se mělo dít prostřednictvím výběrových řízení,

-         ČNB chce držet současný kurz koruny vůči euru minimálně do prvního čtvrtletí roku 2015,

-         návrat k „normálu“ by měl probíhat cestou schodů, zpracovanou v několika variantách tak, aby to neruinovalo burzu, banky ani firmy.

 

Seminář CFO Vision uspořádal Controller-Institut, a nutno říci, že velice zdařile. Troufám si tvrdit, že účastníci z akce odcházeli navýsost spokojeni. Většina jich zůstala až do úplného konce, což svědčí o dobře zvoleném programu, vystupujících i vysoké úrovni konference. A takové bývají všechny akce tohoto pořadatele.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Úvodní foto: © masterzphotofo - Fotolia.com

« předchozí článek další článek »








Komentáře