Jan Vinter: Forfaiting vstává jako Fénix z popela

"Hlavními výhodami jsou okamžitý přístup firmy k hotovosti a zažehnání rizika nesplacení pohledávky," říká Jan Vinter, korporátní bankovní konzultant.



Současná ekonomická situace nutí firmy k větší opatrnosti nejenom při uzavírání obchodních vztahů, ale i při následném zajištění platby za dodané zboží. V ČR je možné dodavatelsko-odběratelské vztahy relativně dobře regulovat, o to složitější situace nastává při prodeji zboží do zahraničí, především do zemí mimo EU. Jaké možnosti mají české firmy při zajištění těchto pohledávek? Rozhovor poskytnul Jan Vinter, bývalý CFO, dnes renomovaný finanční konzultant, který se problematice forfaitingu dlouhodobě věnuje.

 

Jan VinterPane doktore, jaké možnosti mají firmy při zajištění pohledávek vůči zahraničnímu odběrateli? 

České společnosti vyrábějící na export si kladou při vývozu zboží především dvě základní otázky. Jak se co nejrychleji dostat k penězům za dodané zboží a především jak transakci ošetřit vůči rizikům nesplacení ze strany odběratele, změnám měnového kurzu i možných rizik dané země, tzv. cross-border risc, political risc, případně celého teritoria. Tento problém jim pomáhá řešit forfaiting, finanční produkt, který firmy využívají ve větším měřítku už od šedesátých let minulého století.

 

Oč jde? 

Forfaiting je jednou z forem financování tuzemského a mezinárodního obchodu. Jde o odkup v budoucnu splatných středně- a dlouhodobých pohledávek z dodavatelských úvěrů bez zpětného postihu vůči původnímu vlastníkovi pohledávek, tedy dodavateli. Z právního hlediska jde o postoupení pohledávek. Forfaiting zajišťuje profinancování pohledávek se splatností delší šedesáti dnů, délka financování může být až deset let. Hlavní výhodou je tedy okamžitý přístup firmy k hotovosti – nabídku na odkup mohou organizace získat do dvou dnů od podání žádosti – a přenesení rizik za nesplacení pohledávky na forfaitingovou společnost. Dále může firma vyvážet zboží na úvěr, aniž musí krýt pohledávku bankovním úvěrem.

 

Uvedl jste, že forfaiting zaznamenal rozmach ve druhé polovině minulého století. Kam až vedou jeho kořeny? 

Forfaiting má dlouhou tradici a jeho kořeny sahají až do středověku. Od osmdesátých let dvacátého století stále rostl jeho význam a začal být vnímán jako nákladově efektivní a flexibilní alternativní metoda financování. Světová krize v nedávné době sice zapříčinila snížení objemů prováděných transakcí, avšak dnes už se počet forfaitingových operací vrací na svou původní úroveň, a to jak ve světě, tak v České republice. V ČR působí řada institucí zabývajících se forfaitingem, dominují ovšem významné banky. Většinou provádějí forfaiting na primárním forfaitingovém trhu. Jimi nabízené produkty se významně neliší, rozdílnosti ale můžeme pozorovat především v minimální hodnotové výši odkupovaných pohledávek, způsobu požadovaného zajištění pohledávek a délce jejich splatnosti. Jejich společným znakem je to, že většina podmínek a požadavků pro odkupované pohledávky je dohadována individuálně pro jednotlivé případy, a nabízí tak exportérům financování na míru podle jejich požadavků a potřeb.

 

Které společnosti forfaiting poskytují a kde jsou dnes pro něj nejperspektivnější teritoria? 

Jde především o země Latinské Ameriky a Asie. Jak jsem už uvedl, jde především o záležitost bank. V České republice forfaiting nabízejí jak velké tuzemské banky – i když termín tuzemské je na pováženou, žádné české banky již dávno nejsou v „českých rukou“ (Komerční banka, Česká spořitelna, Československá obchodní banka) –, tak i některé pobočky a dceřiné společnosti velkých zahraničních bank. Některé banky využívají forfaiting jako investici svého kapitálu či dalších nízko úročitelných pasiv. Další finanční ústavy se zabývají pouze obchodováním a jen málo bank v Londýně připravuje prvotní trh. Každá banka, která vstoupí na forfaitingový trh, musí mít silnou a stabilní pozici, neboť z důvodu fixní sazby musí být při rychlém vzestupu sazeb připravena krýt riziko ztrát.

Jinak forfaitingové transakce mají v bankách na starosti oddělení Trade Finance. Některá oddělení se především v osmdesátých letech minulého století postupně osamostatnila a založila nezávislé forfaitingové společnosti (např. London Forfaiting Company), které ovšem stejně byly nějak vlastněny velkými bankami, jejichž finanční sílu potřebovaly a víceméně se jejich aktivity doplňovaly.

 

Jaké zboží se forfaitingem nejčastěji financuje a které firmy v České republice ho nejvíce využívají? 

Forfaitingem se na rozdíl o faktoringu financují zpravidla jednotlivé pohledávky jdoucí převážně za zahraničním odběratelem s delší dobou splatnosti. Je vhodný pro firmy dodávající zboží či služby větších hodnot, zejména investiční celky. Předmětem financování forfaitingem mohou být pouze pohledávky, které splňují přesně daná kritéria. Pohledávka musí být především zajištěná – bankovní zárukou, dokumentárním akreditivem či směnkou, jejíž splatnost by měla přesáhnout šedesát dnů. Ve většině případů jdou za zahraničním subjektem a jsou denominovány ve volně směnitelné měně, například v eurech, dolarech, britské libře nebo švýcarském franku. Jednotlivé transakce mají v přepočtu vyšší hodnotu než 1 milion dolarů. Většinou jde o investiční celky, například výstavbu elektráren, plynovodů, ropovodů, důlních zařízení či součásti dopravních uzlů či mostní konstrukce atd. V tuzemsku forfaiting nejvíce využívají společnosti, které jsou také většinou klienty České exportní banky. Z pohledu komodit jde nejčastěji o firmy ze strojního, důlního nebo těžebního průmyslu

 

Jak forfaitingová operace probíhá? 

Odkup pohledávek se realizuje na diskontní bázi, kdy forfaiter odkupuje směnku před její splatností a vyplácí za ni částku sníženou o diskont. V případě směnky je zárukou aval nebo záruka prvotřídní banky, akreditiv je otevřen nebo potvrzen prvotřídní bankou.

 

Můžete uvést konkrétní příklad? 

Pokud chce mít firma vyvážející do zahraničí zaplaceno za pohledávku dříve, než je jí ochoten zaplatit zahraniční odběratel, osloví forfaitingovou společnost, tedy většinou banku. Ta vypracuje nabídku, za kterou je odkup pohledávky ochotná realizovat. Souhlasí-li s ní obě strany, uzavřou smlouvu o postoupení pohledávky, v níž jsou přesně vymezeny konkrétní pohledávka, náklady spojené s odkupem, požadovaná dokumentace a termín realizace. Po dodání zboží zahraničnímu odběrateli uhradí banka dohodnutou finanční částku na účet dodavatele. Ke dni splatnosti pak forfaiter inkasuje nominální hodnotu pohledávky přímo od odběratele, respektive jeho banky. Pokud se tak nestane, vystupuje jako věřitel a zajišťuje postup vedoucí k vymožení pohledávky. Odkupem pohledávky tedy přebírá forfaitingová společnost veškeré riziko nesplacení odběratelem i ručitelem.

 

Každá jistota něco stojí, nehledě na objem práce spojené s finanční transakcí a na riziko, které banka přebírá. Co tedy firmu stojí forfaiting? 

Jak jste uvedla, forfaitingová společnost musí v ceně poskytnuté služby zohlednit riziko s možným neuhrazením pohledávky, měnové výkyvy i to, že profinancuje dodavateli zboží ve velmi krátkém čase po realizaci obchodní transakce. Celkové náklady forfaitingu tvoří diskontní sazba a poplatky, např. poplatek odpovídající významu klienta, fixní poplatek za zpracování a úrok. Diskontní sazba se skládá z aktuální úrokové sazby na mezibankovním trhu, například LIBOR, a z marže zohledňující riziko forfaitera, použitou měnu, výši a splatnost pohledávky a administrativní náklady. Uvádí se v procentech a je vypočtena za časový úsek ode dne odkupu pohledávky a její splatnosti. Poplatky tvoří obvykle méně podstatnou část nákladů. Nejčastěji jde o tzv. arrangement fee, což je fixní poplatek za administrativní zpracování transakce, nebo commitment fee představující odměnu forfaitera za riziko zhoršení bonity dlužníka v období od uzavření smlouvy do odkupu pohledávky. Částka, kterou věřitel získá, se pohybuje mezi 60 až 90 procenty nominální hodnoty postoupené pohledávky. Po odkoupení si ji může forfaiter ponechat nebo prodat na sekundárním trhu.

 

Kde se s nimi obchoduje? 

Významným centrem obchodu s forfaitingovými kontrakty je hlavně Londýn. Forfaitingové společnosti zde prodávají pohledávky jiným zájemcům, kteří je pak mohu prodat dále nebo se o jejich vymáhání starají sami.

 

Mohl byste závěrem shrnout hlavní výhody forfaitingu? 

Jde především o okamžitý přístup k hotovosti. Firma také  omezí nebo zcela vyloučí rizika spojená s odběratelem, jeho teritoriem nebo změnami měnového kurzu. Sníží také objem pohledávek v rozvaze a zlepší finanční ukazatele. Forfaiting je flexibilní forma financování nezvyšující úvěrovou angažovanost, naopak firma dosáhne větší konkurenceschopnosti při získávání zakázek.

 

JUDr. Jan Vinter je ekonomicko-politickým konzultantem v oblasti tuzemského i světového finančnictví, obchodu a politiky. Působil v mezinárodních bankách (Mitsubishi Bank, Citibank, ABN AMRO Bank, Erste Bank) v různých řídicích pozicích. Kromě jiného se specializuje na problematické a under-performing společnosti, start-up projekty a vstup nových korporátních a bankovních subjektů na český, slovenský a polský trh. Zároveň přednáší na katedře Mezinárodního práva a vztahů na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Napsal desítky článků na ekonomická, historická a společenská témata, které byly publikovány jak v České republice, tak v zahraničí.

 

 

Úvodní foto: © Sergej Khackimullin - Fotolia.com

« předchozí článek další článek »








Komentáře