Výhody a hlavně rizika investování si každý dovede představit. V čem je podle vás půvab strategických investic, proč byste je doporučil?
Stejně jako by se člověk měl starat o svoje zdraví, zaslouží si jeho pozornost také osobní finance. Pokud se ke svému zdraví chovám tak, že dělám vše, co chci, o nic se nestarám, a když mám potíže, zajdu k lékaři a on mne vyléčí a dá do pořádku prostřednictvím chemie či operace, podstupuji riziko, že moje zdraví bude chatrné a mohu na to doplatit. Ale člověk 21. století si uvědomuje, že lepší je proaktivní přístup, tedy dlouhodobá a poučená starost o sebe. Stejné je to i s financemi.
Dejme tomu, že mám několik set tisíc a chci je nějakým způsobem investovat. Přijmete mě?
Není vůbec rozhodující, zda investujete 200, 300 nebo 500 tisíc korun, nebo dokonce milion korun (minimálním vkladem pro otevření účtu v Saxo Bank je 10 tisíc dolarů nebo příslušný ekvivalent v jiné měně – poznámka redakce). Důležité je, že klient má rámcovou představu, co představuje finanční trh, jaká jsou jeho rizika, potenciální příležitosti, rozložení aktiv, a je ochoten se na tomto poli neustále vzdělávat. Pracujeme pro poučené a informované klienty.
Vaším klientem nemůže být nepoučený klient?
Může, ale je to opět stejné, jako když k lékaři přijde člověk, který celý život kouří a chce po něm, aby mu vrátil zdraví. Zda se léčba podaří, je otázkou. Lidé by měli být bdělí. V zemích, kde nefunguje důchodový systém, jako například v Číně, obyvatelé vědí, že co si ušetří nebo naspoří pomocí investic bude jednou jejich důchod. Důležitý je proaktivní přístup k investicím a informacím okolo nich s cílem, aby člověk svůj kapitál na jedné straně uchoval, na straně druhé jej zhodnotil.
Jak tedy funguje Saxo Bank, co klientům nabízíte?
Nabízíme standardní investiční nástroje. Klient si u nás může otevřít účet a veškeré operace provádí prostřednictvím našich technologií. Ty jsou naší devizou, zde jsme skutečně na špici. Dříve k technologiím měli přístup jen bankéři a finanční poradci. Saxo Bank příslušné technologie odstupňovala tak, že každý její klient má ze svého obývacího pokoje, z pohodlí svého domova stejný přístup k informacím, jako mají profesionálové.
My jako národ jsme ale nebyli zvyklí se starat o sebe a svoje finance sami, dříve jsme se mohli spolehnout na stát. Mají Češi vůbec chuť investovat, a jakými jsou investory?
V porovnání s Evropou jsou Češi dobří. Kick off, k němuž zde došlo v osmdesátých letech minulého století, nastartoval silnou vlnu vzdělaných, technicky zdatných a podnikavých lidí. Takoví jsou dnes naši typičtí klienti. Člověk s průměrným vzděláním může během dvouletého studia pochopit fungování finančních trhů, sám princip investování. Další typ klientů jsou podnikatelé nebo lidé, kteří se snaží zhodnocovat svoje aktiva, svůj kapitál jiným způsobem. Ti hledají informace, jež jim dopomohou k samostatnému řízení vlastního portfolia a rizika. Nemusí jít nutně o lidi s vysokoškolským vzděláním. Dobrý klient si dokáže uvědomit, že když má firmu a vloží do ní sto tisíc korun, musí z ní vytáhnout 150 tisíc korun, aby se mu podnikání vyplatilo. Stejný princip platí i pro investování.
Dokázal byste říci v čem se liší investoři ze západní a z východní Evropy?
Klienti z východní Evropy, zejména Češi, jsou technicky vzdělanější. Vztah k technice a moderním technologiím je v bývalých komunistických zemích daleko rozvinutější v porovnání se západní částí Evropy, s Itálií, Španělskem, Francií či Velkou Británií. Tam se lidé práci s technologiemi spíše vyhýbají a požadují, aby ji za ně vykonal někdo jiný. Třebaže jsou u nás jsou lidé technicky mnohem vyspělejší a jsou ochotni se více učit, finanční vzdělanost je vyšší v západních zemích, což je dáno politickým vývojem.
Vaši klienti jsou spíše mladší, nebo starší lidé? Není ve strategickém investování obsažen i prvek gamblerství?
Ano, je, ale jen okrajově. Našimi klienty jsou lidé spíše lidé středního věku, se zkušenostmi a přehledem. Průměrný věk většiny našich klientů je čtyřicet let a více. Máme ovšem i řadu mladších klientů.
Finanční ředitelé jsou spíše opatrní, konzervativní. Už z podstaty své funkce musejí takoví být. Nabízíte produkty i pro ně?
Finanční trhy poskytují škálu finančních nástrojů, od opatrných, tedy velmi konzervativních dluhopisů, strukturovaných fondů a akciových indexů až po škálu derivátů, u nichž je obrovské riziko s obrovským potenciálem. Na této škále se může každý najít, podle toho, jaký má svůj risk apetit, ať už k nám přichází jako korporátní, nebo soukromý klient. Pokud se jedná o konzervativního ředitele, který se snaží kapitál spíše ušetřit, je možné ho zhodnotit prostřednictvím dluhopisů, nebo ETF fondů (výseky, do nichž se investuje v dlouhodobém časovém horizontu). Nabízíme celou škálu produktů, od retailu přes korporátní nabídku až po finanční plně licencované instituce.
Je ve vašem oboru velká konkurence?
Ano, ale my jsme jediní banka, která má licenci, a tedy klientům garantujeme vklady. Navíc jsme dánskou bankou, což představuje ještě větší zajištění. Toto severské království je proslulé mnohem vyšším stupněm právní jistoty a ochrany klientů, než je průměr Evropské unie.
Na jedné straně hovoříme o uchování a zhodnocování kapitálu, na druhé straně bychom měli zmínit i ochranu kapitálu. Jak ta je zajištěna?
Role CFO spočívá právě v ochraně kapitálu, kdy se snaží ušetřit náklady a zabránit ztrátám. Právě pomocí finančních nástrojů, tzv. hedgingu, mohou finanční ředitelé eliminovat ztráty z jiných operací ve svém byznyse. Například má-li firma dodavatele i odběratele v zahraničí a v jiné měně, než v tuzemské, je její byznys ovlivněn pohyby kursu, kursovým rizikem. Zabezpečení vývojového či výměnného kurzu je právě hedging, i u nás frekventovaný nástroj, který jistě každý CFO zná.
Jak tedy probíhá vlastní obchodování?
Způsob je jednoduchý. Nejprve si ověříme a dohodneme se, že máme to, co nový klient hledá, a že je dobře informován o produktu a jeho rizicích. Taková profilace je ostatně ze zákona povinná. Ideální je, pokud alespoň dva roky sleduje vývoj na investičních trzích, ví, jak se vyvíjely ceny různých komodit, produktů, akcií, fondů, má tedy aspoň základní informační zázemí. Poté klienta seznámíme s platformou, kterou bude používat, a otevřeme mu účet. Otevření účtu je rychlá záležitost, trvá méně než 24 hodin, připsání prostředků trvá jeden až pět dnů.
Operace provádí dotyčný sám, nebo se dějí prostřednictvím vašich lidí?
Klient pracuje sám, v tom je obsažena krása celého systému. Z pohodlí svého domova si rozhoduje o svých financích, bez toho, aby byl pod vlivem banky či brokera. Ti vždy mají nějaký úmysl mu pomoci či ho někam směrovat. U nás je to jedině klient, kdo se rozhoduje….
…ale také nese riziko plynoucí ze svobodné volby. Obyvatelstvo zemí východní Evropy je citlivé na manipulaci. Proto zde často mají úspěch takové obchodní modely, které sázejí na klientovu aktivitu, kdy si sám vše ověří. Souhlasíte?
Ano. Jde ovšem o celoevropský a dokonce i celosvětový trend. Z modelu, kdy broker nebo banka dala klientovi radu, za níž si účtovala poplatek, často tři procenta při nákupu, tři procenta při prodeji, se postupně upouští. Riziko existuje v každém případě, ať operaci provádí klient nebo profesionál. Ti totiž za poradenství žádnou odpovědnost nepřijímají, ale zpoplatňují ji. Při každé krizi, jichž jsme byli svědky, náš byznys exponencionálně rostl. Rok 2008 přinesl Saxo Bank obrovské množství klientů právě z privátního bankovnictví. Lidé si uvědomili, že jejich služby jsou velice drahé.
Co děláte pro to, abyste si udrželi své klienty?
Celý byznys se skutečně odvíjí od libosti na straně uživatele, tedy od spokojenosti s platformou a s produktem samotným. Saxo Bank hraje první ligu co se týče technologií. Naší strategií je být krok před klientem. Na straně servisu nabízíme takzvaný account management, čili tým, s nímž mohou klienti komunikovat svoje pozice, problémy a svoje portfolia, do určité míry a od určitých částek, respektive vkladů. Kombinace uživatelské spokojenosti a spokojenosti se službou je mix, který činí klienta šťastným. Saxo Bank má zhruba 37 procent klientů, kteří k nám přišli na doporučení.
Přibližte prosím své směřování k profesi vedoucího bankéře, kudy vedla vaše cesta do Prahy?
Přes Londýn. Pocházím z Popradu, z rodiny geologa. Vždy jsem měl blízký vztah k minerálům, kovům a jiným komoditám. Přidal jsem ekonomické vzdělání dostal se tak k prvnímu pracovnímu místu v Londýně, kde jsem pracoval jako komoditní broker drahých a průmyslových kovů. Následně jsem přešel do Saxo Bank. Principy, které se uplatňují na komoditních burzách, se do určité míry dají aplikovat na ostatní aktiva.
Jaké typy obchodů letos převládaly?
Letos, obdobně jako v posledních dvou až třech letech, je celkový sentiment investorů úzce spjat s náladou na finančních trzích, zejména pod vlivem politických kroků. Jedná se o kvantitativní uvolňování peněz v USA, Evropské centrální bance, nyní i v Japonsku, tedy v zemích, jejichž trhy nejvíce ovlivňují finanční trhy a vývoj cen finančních produktů. Klienti na rozhodnutí politiků velmi citlivě reagují a na tomto základě nakupují, či prodávají svoje aktiva. Oproti roku 2007 je tu ale podstatná změna. Upadají totiž dlouhodobé investice. Dříve klienti investovali na dva, pět a více roků. Situace je dnes tak nejistá, že investoři volí mnohem kratší období, zhruba tři až šest měsíců. Jsou též velmi citliví na makroekonomickou situaci.
Pokud je klient dobře informován, ví co chce a jak bude postupovat, hrozí mu nějaká rizika? Samozřejmě kromě špatné investice?
Ano, rizika jsou přítomna všude. Ilustruje to příklad státních dluhopisů, považovaných z pohledu rizika za jednu z nejméně riskantních investic. Na příkladu Řecka, Španělska i Itálie nyní vidíme, jak se situace mění a že i státní dluhopisy mohou riskantní být. Obdobná je situace v případě investice do nemovitostí. Ta se může vrátit s větší či menší mírou zisku, ale také nemusí a můžete prodělat. Správně ohodnotit riziko a přijmout fakt, že mohu i ztratit, tedy akceptace ztráty jako důsledek vlastního rozhodnutí, je základem, který nabízíme klientům. Stejné jsou ostatně poměry při nákupu akcií. Klient ji koupí za sto, ale ona klesne na osmdesát. U nás má vždy možnost z obchodu odejít, eliminovat riziko, které si dopředu stanoví. To je správný přístup. V zahraničí, Británii či v USA je normální, že lidé si vezmou hypotéku na třicet let. Po deseti letech zjistí, že hypotéka klesla o 25 až 30 procent a ještě k tomu musejí platit úrokovou míru, takže se jim nevyplatí. Tak se jí dobrovolně vzdají, bez toho, aby situaci emočně prožívali, aby ji vnímali jako porážku.
Jaké máte plány s bankou, kde byste ji chtěl vidět například v horizontu deseti let?
Náš byznys je stále ještě v relativních začátcích v porovnání s klasickým bankovnictvím či privátním a advisory bankovnictvím. Vidíme zde velký prostor pro organický růst. Zejména vnímáme prostor pro technologie, které budou stále více nahrazovat osobní přístup. Ne z pohledu osobního kontaktu, ale z pohledu selekce informací. Díky moderním technologiím se analýzy grafů a statistických dat stávají stále jednoduššími a dostupnějšími širšímu okruhu klientů. Myslím si, že nastoupený trend bude pokračovat. Zmínit je třeba dále další pozitivní prvek – transparentnost. Díky technologiím má klient přístup ke stejným informacím jako bankéři, nemusí se tedy spoléhat na jejich nabídku, jejíž výhodnost si dříve nebyl schopen ověřit, protože neměl k příslušným informacím přístup. Transparentnost bude nadále hrát prim ve finančním byznysu a finančních trzích.
Existují spekulace, že dobrá investice by mohla být i do stříbra. Co o tom soudíte?
Zlato už dlouho stoupá a je blízko svých historických maxim. Podívejme se na klasický graf vývoje zlata a jeho korekce, které přišly v osmdesátých letech minulého století v souvislosti s ropnou krizí. Dnes jsme se dostali do obdobné křivky. Ano, zlato má perspektivu, když kvantitativní uvolňování hraje prim a lidé místo papírových aktiv volí raději reálná či fyzická aktiva. Investor si ale musí dávat velký pozor, že při jakékoliv změně makroekonomických parametrů, kdy se zavřou kohoutky snadných úvěrů či lehce dostupné likvidity, tak zlato, stejně jako ostatní aktiva, může čekat silný cenový pád. Normální cenový výkyv při komoditách, tedy i ve zlatě, je dvacet procent, v případě silné makroekonomické turbulence může jít až o čtyřicet procent. Stříbro je klasický šperkařský produkt, dále ho nakupují spekulanti a má větší využitelnost v průmyslu. Ale křivky zlata a stříbra jsou velmi úzce korelované, stříbru se říká menší bratr zlata. Mějme na paměti, že je tam méně likvidity za nižší cenu než je zlato, a tedy volatilita, cenové výkyvy stříbra jsou mnohem větší. Cenové kolísání u zlata může být 12 až 20 procent, u stříbra pak klidně 25 až 35 procent. Z hlediska vyššího potenciálu výkyvu je stříbro atraktivnější než zlato, zejména pro opční obchodníky, z hlediska dlouhodobého uchování aktiv je více rizikové.
Nejbezpečnější je tedy diverzifikovat svoje investice?
Ano. Diverzifikace znamená eliminaci rizika. Profesionální investor by měl investovat do koše aktiv, pokud nemá nějakou senzační informaci o tom, že nějaká akcie, komodita je nejlepší. Pak se vyplatí na tuto investici vsadit. Pokud příslušné informace nemá, měl by jít cestou diverzifikace…
Rozhovor dnes synchronně vychází (ve zkráceném znění) také v tištěném magazínu CFO worldu, který je distribuován na adresy všech finančních ředitelů v České republice. CFO World 3/2012 v tištěné podobě si můžete zakoupit prostřednictvím on-line trafiky IDG. Elektronickou verzi pak obdržíte prostřednictvím našeho partnera - společnosti Publero.
