Má český export na Ukrajinu budoucnost? Bojte se rejderství

Ve světle současných událostí na Ukrajině se taková otázka zdá mírně řečeno diskutabilní. Podíváme-li se však na celou problematiku podrobněji, zjistíme, že se jedná o aktuální problém k zamyšlení – jak z pohledu minulého vývoje česko-ukrajinských ekonomických styků, tak i z pohledu současné „startovní“ platformy pro budoucnost.



Ve své historii Ukrajina nebyla nikdy silnou ekonomikou. A to i přesto, že její rozloha (řadí ji na 44. místo ve světě a 2. v Evropě), poměrně velký počet obyvatel (46 miliónů), geografická poloha a přírodní podmínky by měly samy o sobě znamenat předpoklady pro solidní ekonomický vývoj. Bohužel však do roku 1991 zpravidla z jejího bohatství těžili jiní a co je smutné, ani po rozpadu Sovětského svazu neměla její ekonomika na růžích ustláno. Přechod k tržní ekonomice se příliš nezdařil – za necelých deset let se od roku 1991 ekonomika země propadla o polovinu. Hlavní důvod tohoto strmého pádu lze spatřovat v rozkrádání a tunelování. To ostatně pokračovalo i dále a umocnilo tak dopady krize v roce 2008. Tehdy země byla nucena využít půjčky od MMF. A nakonec politické události nastartované v roce 2013 podtrhly ukrajinskému hospodářství definitivně nohy. Důvěra investorů je na bodu mrazu, takže Ukrajině se nedaří získávat prostředky na chod státu a stávající závazky se jí výrazně prodražují. Současně prudce klesají devizové rezervy – reálné potřeby země jsou v současné době pokryty cca z 25 %. Země tak nemá dostatek financí na chod státu a reálně jí tak hrozí bankrot.

 

Jak je to tedy s možnostmi českého exportu? 

V současné době se nabízejí různé scénáře dalšího vývoje země, které možnosti českého exportu a jeho vlastní realizace mohou různě ovlivňovat. Jako velmi pravděpodobné se nyní jeví postupné začlenění Ukrajiny do Evropské unie. Příslib finanční pomoci ze strany EU a avizovaný podpis asociační dohody zemi tomuto scénáři velmi přibližují. V takovém případě by samozřejmě došlo k výraznému posílení možností spolupráce s Ukrajinou. Je ale třeba říci, že v první fázi by se rizikovost operací v zemi příliš nezměnila.

Dalším scénářem by mohlo být přetrvání napětí ve východních oblastech země, v souvislosti s ekonomickými problémy postupné oslabení prozápadní orientace a následné posílení vlivu Ruska v zemi či dokonce reminiscence na bývalý Sovětský svaz. V takovém případě by asi možnosti exportu výrazně poklesly a to zejména kvůli politickým vlivům. Z pohledu ekonomického by však export na Ukrajinu stál za úvahu – již vzhledem k velkým potřebám „vzpamatovávající se“ ekonomiky. Rizika s exportem spojená by však byla velmi vysoká. 

 

Kam by export mohl směřovat? 

Struktura HDP Ukrajiny napovídá mnohé – více než 60 % je tvořeno sektorem služeb, na druhém místě je s více než 20 % průmysl a třetí místo pak patří zemědělství. Země má značné zdroje, při jejichž aktivaci by mohly české firmy asistovat. Při využití primárních zdrojů se nabízejí možnosti v podobě obrovských zásob černého uhlí, dřeva, železné rudy a nově také břidlicový plyn. Pro rozvoj zemědělství hovoří extrémní množství úrodné černozemě. Zde se nabízí možnost investiční a stejně tak spolupráce ve výrobě a obchodu. Zajímavou příležitostí je dále průmysl – zejména pak oblast ocelářství a metalurgie. Průmysl je v důsledku dlouhodobých odlivů zisků a takřka nulových rozvojových a modernizačních investic ve stavu, kdy výsledky naprosto neodpovídají jeho možnostem. Málokdo dále doceňuje Ukrajinu jako atraktivní turistickou destinaci. To souvisí s nerozvinutou infrastrukturou (a zde by bylo možno obrátit pozornost ke stavebnictví – podíl stavebnictví je cca 3 %, což je velmi málo, například EU agregátně okolo 6 %), při jejíž tvorbě by jistě mohly české společnosti najít mnoho příležitostí.

 

Problémy, se kterými se exportér setkává 

Jedním ze základních problémů, se kterým se exportér při exportu na Ukrajinu setká, je nedostatek informací. A to jak informací o možných kontaktech na potenciální partnery, tak také informací o hospodářských výsledcích podniků, jejich vlastnické struktuře a historii jejich transakcí a platební morálce. Navíc se na Ukrajině vyskytuje zvláštní problém – tzv. rejderství. V podstatě se jedná o nezákonné, mnohdy násilné převzetí podniků. Alarmující je, že tyto praktiky jsou v tichosti akceptovány jak orgány samosprávy, tak často i soudní mocí. V oblasti finanční lze jako velký problém zmínit obtížný přístup firem k bankovním úvěrům a cenová hladina finančního kapitálu. Taktéž koupěschopná poptávka je považována za poměrně nízkou. To vše souvisí s dosavadním vývojem ekonomiky, který standardnímu tržnímu podnikání příliš nepřál.

 

Kdo se bojí, nesmí na Ukrajinu... 

Ukrajina je bezesporu zajímavým exportním teritoriem. Před současnou krizí čeští exportéři začali vývoz na Ukrajinu více a více objevovat (stovky dceřiných společností českých firem, nárůst počtu projektů na Ukrajině, jichž se české podniky účastnily, nárůst podílu Ukrajiny na exportu ČR). V současné době je přístup na toto teritorium všeobecně ztížen nízkou důvěrou investorů, bank či úvěrových pojišťoven, ale ať již bude politická situace na Ukrajině jakákoliv, čeští exportéři by měli hledat cesty, jak se na tomto velkém a teritoriálně blízkém trhu etablovat.

 

 

 

Úvodní foto: © sekas0906 - Fotolia.com

« předchozí článek další článek »








Komentáře