Michal Veselý, KUPEG: Největší neznámou je bankovní sektor

"Reálná ekonomika šlape,“ říká Michal Veselý, generální ředitel společnosti KUPEG úvěrová pojišťovna, a.s. v druhé části rozhovoru (1. část 10. 2.): „Pokud banky nezastaví úvěrování, nemuseli bychom dopadnout špatně.“



V první části rozhovoru jste se zmínil, že intenzivněji sledujete teritoriální rizika. Jak byste zhodnotil současný stav platební morálky v Evropě? 

Evropa je sice jeden kontinent, ale situace v jednotlivých státech se liší. Německo je solidní ekonomika a platební morálka je tam výrazně lepší než průměr. Slovensko je na tom podobně jako Česká republika, v poslední době dokonce o něco lépe. Vypadá to, že slovenská ekonomika se rozvíjí rychleji i proto, že rozpočtové restrikce nejsou tak velké.

Pochopitelně jižní Evropa je problematičtější, Itálie je špatná a zhoršuje se. Není dobrá Francie, tam je platební morálka podle našich údajů horší než v České republice, stejně tak i ve Španělsku. Navíc banky i výrobci v těchto zemích mají významné expozice vůči Řecku. Jeho případný bankrot by dále snížil schopnost bank poskytovat úvěry, což by mělo negativní vliv na likviditu podniků v tomto regionu.

 

Michal VeselýJak je to ve východní Evropě, respektive v Rusku, kam míří se svými obchody stále více českých firem? 

Neřekl bych, že některá země nějak zásadně vybočuje. Nějaké excesy jsme měli v Rumunsku – mimochodem další stát s úzkou vazbou na řecký dluh. A pak je tu Bělorusko – kapitola sama pro sebe. Tam nejsou problémem jednotlivé podniky, ale celá ekonomika, jde tedy o takzvané politické riziko. To znamená, že běloruská firma může být dobrá, solventní a spolehlivá, chce zaplatit, ale nejde to, protože nemá možnost zkonvertovat peníze.

 

Politická rizika pojišťujete standardně? 

Ano, ta jsou standardní součástí smlouvy. Když pojišťujeme odběratele, tedy dlužníka, pak musíme zohlednit i v jakém teritoriu se nachází. Pokud by bylo politické riziko příliš velké, tak prostě obchod nepojistíme. Komerční a politické riziko neoddělujeme.

Ukažme si to na příkladu: Klientovi bychom pojistili například dobrou běloruskou firmu, on by tam dovezl zboží, ale peníze by nedostal kvůli tomu, že odběratel z důvodu státních restrikcí nemá přístup k volně směnitelným měnám. Pokud by klient nebyl chráněn zároveň proti komerčnímu i politickému riziku, nedostal by od nás odškodnění. A touto cestou jít nechceme.

 

Chtěl byste upozornit firmy na nějaká specifická rizika, která se objevila v poslední době? 

Množí se podvody. Objeví se nová firma, nechá si dodat zboží, nezaplatí a zmizí z trhu. Ale ani na firmy s dlouhou historií a dobrou pověstí se není možné stoprocentně spolehnout. Vždy je dobré si partnera prověřit. Jeho kredibilita se může rychle změnit, pokud jej například koupí jiný majitel. Nemusí být už tak spolehlivý jako ten původní.

Setkali jsme se i s ještě sofistikovanějšími podvody. Někdo se vydává za zástupce velké renomované firmy, uzavře jejím jménem kontrakt, odebere zboží na sebe a nezaplatí. Když se dodavatel shání po penězích, dozví se, že objednávka z této renomované firmy vůbec nepřišla. Velcí odběratelé potvrzují, že se s takovými případy setkávají častěji než dřív. Pro nás tyto případy nejsou příjemné, protože tento typ podvodu, kdy dodavatel nechtěně dodá zboží jinému odběrateli než kterého má u nás pojištěného, nekryjeme. Dodavatelé by měli zůstat ostražití, i pokud jsou pojištěni, pojištění je neuchrání před každým rizikem.

 

Kdybyste si zaprognózoval, kde vidíte v nejbližším období pro firmy největší rizika? 

Vím, že je teď populární strašit, ale já jsem optimista. Když se podívám na kratší horizont, vidím, že firmy mají zakázky, byznys jede, reálná ekonomika šlape. Jsou samozřejmě sektory, kterým se příliš nedaří a jsou přímo zasaženy úspornými kroky. Platební morálka je sice slabší, než byla před krizí, ale stabilizovala se. Hlavní neznámou je finanční sektor – banky. Pokud se náhle nezastaví financování jako v roce 2008, nemuseli bychom dopadnout špatně. I když dochází k řadě fiskálních restrikcí, spotřebitelé stále potřebují konzumovat.

 

V poslední době se ale objevují zprávy, že by banky mohly začít utahovat úvěrové kohoutky. Jaký by to byl problém? 

Pokud nastane panika a banky zastaví financování, srazí to spoustu firem na kolena. Když se podíváme na statistiku, kterou zveřejňuje Česká národní banka, objem úvěrů podnikatelské sféře se v prosinci 2011 propadl o deset miliard korun. Otázka je, zda jde o ojedinělý výkyv, nebo nový trend. Osobě bych se přikláněl k tomu, že k mírnému poklesu úvěrové expanze dojde. Banky jsou v důsledku dluhové krize opatrnější, zpřísňují se požadavky na jejich kapitál, některé utrpěly ztráty na světových finančních trzích. Nyní musejí tyto ztráty kompenzovat, optimalizovat strukturu aktiv. Jak velký problém to pro ně bude, je těžké odhadnout.

 

Přece jen banky musí půjčovat, protože jinak by nevydělávaly. Nepromítne se to tedy spíše do ceny úvěrů? 

To si nemyslím. Banky dlouhodobě soupeří o dobré a stabilní firmy, kterým budou chtít půjčovat. Nemohou jim zvýšit cenu, protože by je ztratily, odešly by jim ke konkurenci. Méně silným firmám spíš nebudou chtít půjčovat vůbec, ani za vyšší cenu, protože nechtějí ve svých portfoliích nekvalitní pohledávky.

 

Znamenalo by takové omezení úvěrové politiky bank něco pro vás? 

Přímo ne, ale zprostředkovaně ano. Zhorší-li se dostupnost provozního financování, budou muset firmy utlumovat výrobu. U těch, které jsou na to dobře připraveny, by nemuselo dojít k bankrotům, ale pojedou pomaleji, aby mohly přežít. Pokud se dostupnost financování zhorší náhle, firmy se nestihnou adaptovat a dostanou se do platební neschopnosti.

Byla by to přece jen trochu jiná situace než v roce 2008, kdy banky zastavily úvěrování, ale zároveň se snížila i poptávka. Setkali jsme se se společnostmi, které z měsíce na měsíc přišly o 90 % objednávek. Některé firmy mají velké oči, naplánovaly si obrovskou expanzi, ale nemají zdroje na její financování. Ty jsou pak závislé na úvěrech a mnohem zranitelnější.

 

Proč se tedy společnosti pouštějí do takto riskantních podniků? 

Riziko je samozřejmě součástí každého podnikání a v tom problém nevidím. Něco jiného však je, když podnikatelský záměr s některými riziky nepočítá a analyzují se pouze optimistické varianty. Na negativní scénáře se nehledí. Dalším důvodem je zřejmě jakési podvědomé puzení člověka k expanzi. Všichni jsme si zvykli, že ekonomika musí stále růst, od školních lavic se na člověka ze všech směrů valí informace o růstu a zpomalení či stagnace je implicitně vnímána jako negativní zpráva. Nikdo si ale reálně nedovede představit, co vlastně za tím prezentovaným růstem HDP je, zda přinesl novou kvalitu, přidanou hodnotu. Vytvořili jsme v uplynulém roce skutečně něco navíc, nebo jsme si půjčili peníze, utratili je a teď to vydáváme za úspěch a růst?

 

Michal Veselý má zkušenosti v oblastech likvidace pojistných událostí, vymáhání pohledávek, upisování rizik a finančního řízení úvěrové pojišťovny. Do roku 2010 působil v pozici finančního ředitele společnosti Euler Hermes Čescob, úvěrová pojišťovna, a.s. Do dubna 2011 zastával funkci člena představenstva a finančního ředitele KUPEG úvěrová pojišťovna, a.s. Od dubna 2011 je předsedou představenstva a generálním ředitelem KUPEG úvěrová pojišťovna, a.s. Absolvoval vysokou školu ekonomickou v Praze a studium na INSEAD ve Fontainebleau.

 

Ilustrační foto: © arahan - Fotolia.com

 

Druhá část rozhovoru. První část jsme přinesli zde, o nebezpečí podvodů píšeme zde


« předchozí článek další článek »








Komentáře