Mýty a omyly (ne)finančních manažerů

Více než sedm let mám, díky vzdělávacím kursům, skvělou příležitost diskutovat o financích s lidmi, nepovažujícími se za experty, navzdory tomu, že často rozhodují o částkách, na něž jako obyčejný smrtelník musím hledět s povinnou úctou.



Obchodníci, technici, personalisté, logistici, vývojáři a další „nefinančníci“ představují reprezentativní vzorek světa, který se – za jiných okolností – diskusi s ekonomy spíše snaží vyhnout. Také proto je dnešní verze našich kursů veskrze jiná, než ta úplně prvního z října 2005. Ledasco pochopili účastníci, ledasco si však také uvědomil lektor. Přes všechnu snahu o šíření osvěty však stále existují věci, které se mění jen těžko a pomalu. Jsou jimi stereotypy v uvažování. Podívejme se na některé z nich (a také na osvědčené metody k jejich překonání) zblízka.

 

Nejčastější mýty a omyly (některých) nefinančních manažerů 

1. Necítím-li nedostatek peněz, určitě vydělávám. Není třeba řešit nic dalšího (na téma „Cash is king“) 

Nedostatek peněz je prakticky vždy vnímán jako problém a ekonomický neúspěch. Poměrně obtížné je vysvětlit, že pokud byly peníze odčerpány do výhodných investic, může jít o stav sice nepohodlný, ale z dlouhodobého hlediska veskrze nadějný. Ještě podivněji bude většině neekonomů znít výrok ohledně opačné situace: dostatek peněz nemusí znamenat ekonomický úspěch. K vysvětlení můžete použít tohoto příkladu: Muž, který právě prodal dům, ve kterém bydlel se svou rodinou, má nejspíš kapsy plné peněz, a přesto mu stěží bude někdo závidět. Opotřebení dlouhodobého majetku ve firmě bez vytvoření adekvátní rezervy vede k podobnému výsledku: příjmy z odpisů, vyhrazené k tomuto účelu, můžete klidně nějakou dobu projídat. Vzbudí to dojem, že peníze nechybí, ale o svůj majetek přicházíte podobně jako onen nešťastník – bohatý čerstvý bezdomovec. Postupně, ale se stejným výsledkem.

 

2. Zákazník, který mi dovoluje uplatnit větší procento režií, musí být ten lepší a výhodnější (na téma „Krycí příspěvek“) 

Představte si, že jste malíř pokojů a právě jste se po práci sešel se svým kolegou. Zrovna maluje v jedné bohaté domácnosti a plný dojmů se vám musí svěřit, že má domluveno k obvyklé sazbě za metr čtvereční ještě 50 % navíc na „další režii“. Je na tom lépe než vy, když vám zákazník platí jen běžnou sazbu? Zatím mi nikdo neodpověděl – „záleží na okolnostech“. Magie „vyššího krytí nákladů“ evidentně působí. Ale co když (a přiznejme, že určitý důvod je pravděpodobnější než „šťastná náhoda“) jsou peníze navíc spojeny s mimořádnými požadavky? Co když si náročný zákazník vyžádá přemalovat vše ještě jednou, protože odstín není úplně stejnoměrný? Co když je jeho představa o úklidu po práci také „vyšší než obvyklá“? To vše neví ani rozjařený kolega malíř, protože práci ještě nedokončil, a nemůžete to vědět ani vy. Takže odložme závist a studujme obchodní podmínky. Patrně již tušíte, že máme na mušce neúplnou kalkulaci. Tam, kde místo zisku počítáme procento krycího příspěvku, snadno zapomeneme, že chybějící část nákladů není úplně vyjasněná – záleží na obchodních podmínkách. Příklad na vysvětlenou, který obvykle zabírá: Koupíte-li botu v hypermarketu a necháte-li si úplně stejnou ušít na zakázku, kde zaplatíte více? Liší se tyto boty množstvím materiálu nebo snad počtem švů nebo množstvím lepení podrážek? Zřejmě nikoli. Znamená to tedy automaticky, že cesta k vyššímu výdělku vede přes šití bot na zakázku, když jejich přirážka „na další režie“ je evidentně vyšší? A myslíte, že by pan Baťa souhlasil?

 

3. Přijímáním dalších objednávek musím vždy vydělat (na téma „Bod zvratu“) 

Jde-li o motorky nebo vůbec o nějaké stroje, poučka „větší je silnější“ většinou platí. Řada manažerů by tedy ráda viděla svůj podnik větší, protože „pak bude mít více síly k boji s konkurencí“. Vnímání podnik jako stroje neekonomům nelze vyčítat – potřebujete jistě kus finančního vzdělání, abyste správně postřehli, že podnik není jen stroj, ale „stroj a dluh k němu“. Usilovat o větší stroj a větší dluh k němu, to už přece jen nezní tak úplně přesvědčivě. Ne nadarmo je majetek účtován na stranu „má dáti“ – za každý jeho přírůstek musíte něco dát, respektive musíte na něj adekvátně vydělat (dáti). A jsme u jádra problému – nevydělává náhodou vyhlášená luxusní restaurace (záměrně odmítající „málo štědré“ zákazníky – myslí přece na „má dáti“) lépe, než bufet u nádraží, který vaří desetkrát více obědů denně? Rafinovanější verze popsaného omylu je propojena s úlohou o bodu zvratu: zhromadnění přece vždy přináší úsporu a zisk za bodem zvratu musí vždy narůstat… Ano, ale přehlédli jsme důležitou věc – diagram bodu zvratu počítá s jedním stejným produktem, s jeho jednou – a stále stejnou – cenou. Klientela luxusní restaurace neporoste v okresním městě do nekonečna. Po jisté době získáte další klienty jen tehdy, posunete-li se s cenami (možná formou speciálních, ne zcela transparentních slev a doplňkových služeb zdarma) někam k nádražnímu bufetu. A to váš zisk nezvýší, spíše naopak. Kvantita na úkor kvality se prostě nevyplácí. Růst je pozitivní, ale jen když udrží „kvalitu“ zákazníka.

 

4. S ekonomy se nediskutuje, ekonomům je třeba vyplnit tabulky. Hlavně, když se nepletou do řízení (na téma „Nic jim do toho není“) 

Po pravdě řečeno, tento mýtus bolí nejvíce. K jeho odstranění nelze totiž použít výpočet na tabuli. Mám za to, že je v něm trochu pohodlnosti – nechejte si svou pravdu a my si necháme svou (a to často k oboustranné spokojenosti). Co s tím? Ekonom je tak trochu lékařem každé firmy – stará se přece o její finanční zdraví. Nechali byste svého lékaři, aby si měl svou pravdu, která vás nebude zajímat?

 

Abychom nebyli nespravedliví, přidejme i několik mýtů typických pro druhou stranu, zde jsou mýty a omyly (některých) finančních manažerů:

* Zaplatit nižší cenu znamená vždy něco ušetřit.

* Snížit náklady znamená vždy něco vydělat.

* Pokud plán nevychází, je třeba snížit spotřebu ve všech položkách. Nejlepší je ten, kdo vykáže nejvyšší úsporu.

* S neekonomy se nediskutuje, stačí, když vyplní tabulky v termínu. Hlavně, když se nepletou do řízení.

 

O tom ale podrobněji zase někdy příště…

 

 

Autor pracuje v Controller-Institutu

 

Článek synchronně vychází také v tištěném magazínu CFO worldu, který je distribuován na adresy všech finančních ředitelů v České republice. CFO World 3/2012 v tištěné podobě si můžete zakoupit prostřednictvím on-line trafiky IDG. Elektronickou verzi pak obdržíte prostřednictvím našeho partnera - společnosti Publero.

Úvodní foto: © ShkYo30 - Fotolia.com

« předchozí článek další článek »








Komentáře