Nebude Goldman Sachs horší než islandská sopka?

Zlato, víno, případně umělecké předměty mohou přinést zajímavé zisky, štěstí tu však často přeje především těm připraveným.



České akcie minulý týden poskočily výrazně výše. Index PX zpevnil o 5 %. Za tímto růstem stojí hlavně téměř čtvrtinové zvýšení ceny akcií NWR, které tak reagovaly na podstatný růst dohodných cen koksárenského uhlí. Trhy ovšem v současnosti hýbe především dění kolem americké investiční banky Goldman Sachs, která měla podvádět investory a jejíž aktivity proto šetří dozorové orgány v USA, Velké Británii a možná i v Německu. Spekuluje se totiž o tom, zda k podobným podvodům nedošlo také u jiných bank.

Goldman Sachs (GS), jejíž vliv často sahal až do horních pater americké politiky, přitom téměř zdvojnásobila čistý zisk za letošní první čtvrtletí na takřka 3,5 miliardy dolarů. Podle aktuální situace na trzích se zatím nezdá, že by byla kauza GS, jak se domnívá známý investor Jim Rogers, katalyzátorem korekce akcií, při níž mohou oslabit o 15 až 20 procent.

 

Duben, na trhu budem a v máji odejdem do háje...

Nejspíš i proto, že dosavadní výsledky amerických firem za letošní první čtvrtletí – a nejde jen o banku Goldman Sachs – jsou poměrně povzbudivé. Americkým akciím se navíc dostalo podpory z makroekonomické sféry. Index amerických předstihových indikátorů totiž v březnu posílil o 1,4 procenta, což je nejvíc za posledních deset měsíců. Americká agentura Bloomberg to bere za náznak toho, že ekonomika USA poroste i ve druhé polovině roku.

Pod svícnem ale bývá tma a za silným růstem akcií od loňského března se stále skrývají obavy. Tím spíše, že se blíží květen, kdy by měl investor podle známé poučky (Sell in May and go Away) akcie raději prodat a opustit trh. V posledních letech ovšem řada podobných pouček, byť opřená o konkrétní statistická data, jako například, že akciím se daří od listopadu do dubna a ve druhé půlce roku to není žádná sláva, pohříchu příliš nefungovala.

 

Preferujete pravidelný výnos, nebo hledání zlatého grálu? 

V nejistých dobách někteří investoři snáze podléhají mýtům. Nejškodlivější je zřejmě ten o opakovatelnosti minulého výnosu. Navzdory tomu, že aktuální zhodnocení investice, například fondu, představuje vlastně výpověď z minulosti, která se nemusí opakovat, řada investorů se stále se zalíbením dívá na fondy či investice s vysokým výnosem a očekává, že na nich rovněž vydělají. A to pokud možno stejně.

Ideální investiční strategií nemusí být ani pravý opak, tedy sázet na „pozapomenuté“ investiční instrumenty, které jsou aktuálně hluboko v červených číslech. Mnohdy má ale již z hlediska logiky větší šanci na úspěch. Rozhodně ovšem vyžaduje dobré nervy a velkou dávku trpělivosti.

Řada investorů nejspíš preferuje pravidelný výnos, byť třeba „jen“ ve výši osmi až deseti procent před růstem aktiv v jednom roce o třeba o třicet či více procent, pokud v tom dalším kvůli rizikovější strategii naopak dvacet nebo i víc procent prodělá.

 

Jedničkové či dvojkové pravidlo 

Jenže, kde najít investiční příležitost, například fond, zejména v Čechách, kde je historie trhu, která něco takového nabízí, stále velmi krátká? Kritérií, podle nichž se je možné řídit, se zdá více než je hvězd na nebi. Při porovnání kvality korunových fondů s dostatečně dlouhou, rozuměj alespoň desetiletou historií, ale teoreticky stačí – samozřejmě pro velmi hrubou orientaci – jediné, a to jakési jedničkové či dvojkové pravidlo.

Prakticky všechny korunové fondy začínaly se základním kurzem jedna koruna na podílový list fondu. Pro základní výběr se proto stačí podívat, jaký je aktuální kurz fondu dnes. Jestliže je za deset let pod hodnotou jedna, je otázka, zda se vůbec o fond dále zajímat. Když se naopak za tuto dobu blíží kurzu 1,80 koruny na podílový list, fond za tu dobu investorovi vydělal 80 procent, což není k zahození. Ideální samozřejmě je, pokud hodnota podílového listu za tuto dobu překonala číslici dvě. A takových fondů na trhu příliš není. Nemluvě o fondech „trojkových“.

Nejde samozřejmě o jediné kritérium hodnocení kvality fondu: je se třeba podívat za jakých okolností vznikl. Pokud šlo například o dluhopisový fond, založený koncem 90. let, mohl vydělat na snižování inflace a úrokových sazeb v začátcích své existence. Jak si tedy vede v současné době? Nezaostává za konkurencí?

Jaký je jeho správce a správcovská společnost? Jak si fond a jeho správce vedl v době před a po dvou obtížných obdobích, jaká představovaly pro akcie roky 2000 až 2003 nebo nedávná minulost? To vše je třeba samozřejmě vzít v úvahu. Zmíněné jedničkové pravidlo ale hraje svou roli.

 

I netradiční investice chtějí své

I netradiční investice chtějí své – pokud tedy nechcete patřit k těm, kteří jako neposedný motýl přelétají z fondu na fond, nebo z investice na investici podle toho, která momentálně nejvíc nese, aby nakonec zjistili, že jejich výnos není nijak vábný, nebo dokonce prodělali.

Ve složitých dobách to není u části investorů nijak neobvyklá strategie. Kdekdo se najednou zajímá o netradiční investice a se zájmem čte, že například výnosy z vína mohou být v průměru ročně vyšší, než je tomu u akcií. Zlato zase, podle poměrně rozšířeného a zkresleného názoru, neztrácí svou hodnotu a nemůže proto přece nikdy prodělat.Což je samozřejmě omyl.

Není snad ale třeba nutně být zrovna ševcem, aby investor zjistil, že je lepší držet se svého osvědčeného kopyta a toho, co skutečně umí a zná. Protože zlato, víno, případně umělecké předměty samozřejmě mohou přinést zajímavé zisky, podobně jako na finančním trhu ovšem také v tomto případě štěstí často přeje především těm připraveným. Zejména, když investují pravidelně a dlouhodobě, nenechají se příliš omámit aktuální módou na investorském nebi a kupují hlavně to, čemu rozumějí, nebo se alespoň snaží rozumět. 

 

Autor je redaktorem serveru www.penize.cz

 


« předchozí článek další článek »





Související články




Komentáře