Operativní leasing jako mimobilanční forma financování

Rozdělení leasingu na operativní a finanční je založeno na tom, do jaké míry jsou rizika a užitky spojené s vlastnictvím předmětu leasingu na straně pronajímatele nebo nájemce.



Operativní leasing je jednou z moderních forem financování společností. Vedle financování aktiv z vlastních zdrojů, úvěrem nebo finančním leasingem, je stále častější variantou pro pořízení aktiv potřebných pro zajištění její činnosti.

Operativní leasing se v současné době využívá především při pořízení automobilů. Tato forma v sobě zahrnuje řadu výhod. Předmět leasingu je po celou dobu nájemního vztahu ve vlastnictví pronajímatele, a to i po jeho ukončení. Nájemce nevlastní (právně ani ekonomicky) předmět leasingu, tudíž neváže prostředky v aktivech, která obvykle nepatří k základním prostředkům jeho podnikání. Jelikož předmět leasingu nevlastní, neeviduje ho ve své rozvaze v aktivech společnosti, čímž si zlepšuje případnou rentabilitu aktiv. Jinými slovy je schopen své výnosy realizovat s nižší hodnotou aktiv a tudíž s nižším vázaným kapitálem. Veškeré ostatní metody pořízení aktiv včetně finančního leasingu naopak zvyšují hodnotu aktiv, což negativně působí na hodnocení výkonnosti společnosti – rostoucí hodnota aktiv snižuje jejich rentabilitu při zachování stejného zisku.

Příklad:

zisk         100 000 Kč

aktiva     1 000 000 Kč

ROA       100 000/1 000 000 = 10 %

 

Pokud sníží společnost hodnotu aktiv tím, že se zbaví flotily vozidel a pronajme si ji formou operativního leasingu, vylepší si rentabilitu vlastních aktiv. Předpokládejme například, že hodnota vozidel v aktivech společnosti činí 200 tisíc korun. Po odprodeji vozidel z majetku klesne výše aktiv z jednoho milionu na 800 tisíc korun a rentabilita aktiv se tak při zachování zisku zvýší na 12,5 procenta.

Příklad:

zisk         100 000 Kč

aktiva     800 000 Kč

ROA       100 000/800 000 = 12,5 %

 

S tím souvisí i další aspekt. Čím je vyšší hodnota aktiv, tím je větší potřeba kapitálu, který tato aktiva kryje, a tím jsou vyšší náklady spojené s jeho pořízením (úroky za cizí zdroje popřípadě požadovaná výnosová míra za použití vlastního kapitálu atd.).

Je také nutné upozornit na rozdílnou klasifikaci smluv o operativním leasingu dle českých a mezinárodních účetních standardů. Mezinárodní účetní standardy (IFRS) jsou v tomto ohledu přísnější a některá kritéria smlouvy mohou standardní českou smlouvu o operativním leasingu přetřídit mezi leasing finanční, který se v rozvaze nájemce už objevit musí, a tím se výhoda snížení velikosti aktiv absolutně eliminuje. Proto by si každá společnost účtující podle mezinárodních účetních standardů měla uvědomit, nač si při uzavírání kontraktu dát pozor. Mezinárodní účetní standardy jsou na jednu stranu mnohem přísnější, co se posuzování a zatřídění smluv týče, na druhou stranu při stanovení různých parametrů dávají společnostem volnější ruce.

Rozdělení leasingu na operativní a finanční je založeno na tom, do jaké míry jsou rizika a užitky spojené s vlastnictvím předmětu leasingu na straně pronajímatele nebo nájemce. Leasing je obecně považován za finanční, pokud významně převádí všechna rizika a užitky vyplývající z vlastnictví majetku na nájemce. Zařazení leasingové smlouvy závisí více na podstatě transakce než na formě smlouvy. Musí být tedy zvažovány všechny podmínky smlouvy, nikoliv její název.

 

Leasing je označen jako finanční zpravidla za splnění některé z těchto podmínek:

* na konci leasingu je právní vlastnictví předmětu leasingu převedeno na nájemce,

* cena kupní opce nájemce je mnohem nižší než tržní cena v okamžiku ukončení leasingu a je poměrně jisté, že nájemce opci využije,

* doba leasingu kryje podstatnou část životnosti předmětu leasingu, i v tom případě, kdy vlastnictví předmětu leasingu není převedeno,

* současná hodnota minimálních leasingových splátek na počátku leasingu se rovná nebo je větší než tržní cena předmětu leasingu,

* předmět leasingu je takového charakteru, že pouze nájemce ho může používat bez zásadních změn.

Pokud je smlouva klasifikována jako operativní leasing, pak nájemce velmi jednoduše účtuje leasingové splátky do běžných provozních nákladů a nemusí řešit jakékoliv další dodatečné evidence.

 

Nájemce nehradí celou hodnotu vozidla...

Další odlišností a současně i výhodou oproti ostatním formám pořízení je fakt, že do kalkulace leasingových splátek vstupuje pouze rozdíl mezi kupní cenou nového vozidla a očekávanou zůstatkovou (prodejní) cenou po ukončení. Nájemce nehradí celou hodnotu vozidla, jak by tomu bylo u ostatních způsobů financování. Správné stanovení zůstatkové ceny je přitom alfou a omegou operativního leasingu a odráží i úspěšnost leasingových společností. Špatně stanovená zůstatková cena může buď učinit produkt neprodejným, nebo přinést leasingovým společnostem v budoucnu nedozírné ztráty. Na trhu dnes obvykle nese riziko zůstatkových cen při splnění všech smluvních podmínek (především řádného ukončení leasingové smlouvy) leasingová společnost.

Nedílnou součástí operativního leasingu je také poskytování široké škály doprovodných služeb spojených s užíváním předmětu leasingu. Proto se u automobilů ve splátce leasingu běžně setkáváme s  pojištěním všeho druhu, povinným ručením, poplatkem za dálniční známku, silniční daní, silniční asistencí, palivovou kartou, knihou jízd, náhradním vozidlem a především údržbou a pneumatikami. Na poslední dvě zmíněné položky obvykle berou riziko leasingové společnosti, tzn., že kalkulované částky ve splátkách jsou považovány za maximální (při splnění plánovaného nájezdu km) a případné přečerpání nákladů za tyto služby jdou k tíži leasingové společnosti.

 

Z účetního hlediska je každá rekalkulace splátky jednoduše proveditelná..

Při rozhodování o výhodnosti tohoto produktu je důležité vzít vždy v úvahu celé spektrum souvislostí, které se na první pohled mohou zdát nevýznamné. Nejde vždy jen o přímé náklady spojené s provozem vozidla, jak jsou uvedeny ve splátce, ale je třeba brát v úvahu i náklady související s vyřizováním pojistných událostí na vozidlech, se zpracováním faktur za veškeré služby spojené s provozem vozu, vyjednávání se servisy, reklamace, čas strávený s přípravou výběrových řízení na nákup vozidel i veškerých ostatních služeb, problémy s prodejem vozidel po ukončení potřebnosti atd. To vše v případě operativního leasingu odpadá a stará se o to leasingová společnost. Pro manažery firem je také velmi důležitý fakt, že splátky jsou časově rovnoměrně rozloženy a velmi dobře se rozpočtují v jejich plánech, na rozdíl od nákladů na vlastní flotilu vozidel, kdy především náklady na údržbu a pneumatiky jsou velmi často neočekávané a nárazové. Nespornou výhodou také je, že lze operativně měnit dobu nájezdu i výši kilometrů a přizpůsobovat leasingové splátky realitě a vždy dosáhnout optimální výši splátky. Z účetního hlediska je každá rekalkulace splátky velmi jednoduše proveditelná – nájemci se pouze změní aktuální fakturovaná měsíční splátka nájmu a není nutné, jako u finančního leasingu, přepočítávat přesně časové rozlišení splátek na celou dobu leasingu.

Díky tomu, že ceny operativního leasingu jsou při zohlednění výše zmíněných souvislostí i počtu poskytovatelů na trhu velmi konkurenceschopné, jde o efektivní a výhodný zdroj zajištění potřebných aktiv firem.

 

 

Autor je člen účetního výboru České leasingové a finanční asociace


« předchozí článek další článek »





Související články




Komentáře