Pavel Lokaj, CFO spol. MAGNUM Parket: V krizi poznáte jak banku, co vás podrží, tak i banku, která vás potopí

„Abychom eliminovali dlouhodobé riziko, snažíme se nákupy sjednat také v eurech. Chováme se tedy vlastně tak, jako bychom už jednotnou měnu měli,“ říká Pavel Lokaj, finanční ředitel společnosti MAGNUM Parket ve Vyškově na Moravě.



Na internetových stránkách vaší firmy se můžeme dočíst, že jste největší český výrobce různorodých dřevěných podlah a potřebného příslušenství. Hlavní obor tvoří oblíbené plovoucí podlahy. Jakou investiční a obchodní strategií se vám podařilo tohoto postavení dosáhnout? 

Je pravda, že v České republice jsme skutečně největší výrobce, nicméně v celoevropském měřítku tvoříme pouze jedno procento výrobních kapacit. Naší dnešní velikosti de facto společnost dosáhla plánovitě již při výstavbě v roce 1997, kdy zárukou naplnění prodeje byla obchodní smlouva s tehdejším významným distributorem podlah pro německý, rakouský a švýcarský trh. Postupem času jsme ovšem museli od tohoto modelu ustoupit, důvody si jistě dokážete představit. Vzhledem k tomu, že jsme významným exportérem – na vývoz směřuje osmdesát procent naší produkce – snažíme se o rozložení portfolia zákazníků tak, abychom snížili negativní dopady v zemích, kde dochází k poklesu, a naopak posílili postavení tam, kde se rýsují možnosti růstu. Z hlediska investic nutno říci, že nejen držíme krok v oblasti nových technologií, ale i díky spolupráci s univerzitami se nám daří přicházet na trh s novinkami. V letech 2010 a 2011 jsme obdrželi cenu Inovace roku v oblasti podlah.

 

Podle jakých kritérií sledujete a hodnotíte hospodaření vaší firmy? 

I pro nás samozřejmě platí, že čím lépe hospodaříme uvnitř, tím lépe to vypadá navenek. Důležité je pro nás hospodaření se vstupním materiálem, který tvoří 65 procent hodnoty výrobku. Máme složitější situaci tím, že vstupní surovinou je přírodní materiál, tj. dřevo, u něhož je nezbytné dodržovat výrobní postupy tak, abychom surovinu neznehodnotili. Hospodaření se dřevem je pro nás opravdu stěžejní, proto tomuto procesu věnujeme podstatnou část naší pozornosti. Samozřejmě hodnotíme i ostatní oblasti, které jsou společné pro různé typy společností, jako je prodej versus marže, obrátka zásob, výkony výrobních linek, plnění zakázek, obchodní marže, fixní náklady, pohledávky…

 

Pavel LokajJak výrazně vás zasáhla první vlna ekonomická krize a jak jste reagovali na výkyvy odbytu? 

Krize na nás kvůli španělskému trhu dopadla dříve, než se o ní psalo v médiích. Donutila nás hledat další trhy ještě předtím, než nastal globální propad. V důsledku toho jsme pocítili pokles v prodaném množství „jen“ patnácti procenty. Díky novým zákazníkům se nám podařilo dosáhnout uspokojivých čísel v prodaných m2, nicméně tento objem byl na druhou stranu vykoupen nižší prodejní cenou. Protože nastala krize opravdu globální, bylo možné vyvinout tlak ve všech oblastech. Došlo ke snížení cen materiálů, energií, režijních nákladů, osobních nákladů a podobně. V době krize jsme navíc vyhlásili výběrové řízení na nové stroje, které jsme v důsledku recese vysoutěžili za nižší ceny a navíc ještě s finanční podporou z Evropského sociálního fondu (ESF). Rčení „v nouzi poznáš přítele“ se nám tehdy potvrdilo jak v oblasti dodavatelské, tak i odběratelské. Nicméně v oblasti bankovního sektoru jsme poznali jak banku, která vás v krizi podrží, tak i banku, která vás v krizi potopí. Naštěstí se nám podařilo výpadek refinancovat. Kolaps v oblasti factoringu a pojištění pohledávek nás donutil k výrazné redukci pracovního kapitálu.

 

Považujete tato opatření v odstupu času za optimální? 

Co se dnes zdá být optimální, tak za čas neplatí. Samozřejmě, že optimální by bylo mít ceny vstupů na nízké úrovni, prodejní ceny zvyšovat, efektivitu neustále sunout vpřed. Pravdou je, že to, co se dnes děje v oblasti trhu se dřevem, nám rozhodně neprospívá a musíme to dohánět v jiných oblastech.

 

Které vaše předchozí zkušenosti či oblasti vzdělání se zejména v krizových časech nejvíce osvědčují? 

Mé vzdělání je z větší části technického charakteru, tj. elektrotechnik, IT nebo-li „ajťák“ a ekonom. Preferuji logické uvažování se zaměřením na podstatu věci. Důležité je také nezapomínat na to, že sám člověk nezmůže nic. Proto je nutné mít v týmu lidi, kterým můžete důvěřovat, dát jim dostatek kompetencí a motivovat je tak, abychom společně dosahovali cílů.

 

Co vám v současnosti ve vaší práci přidává nejvíce „vrásek na čele“? 

Jako práce každého z nás, i moje práce je závislá na tom, co se děje kolem. Obava z toho, co bude s Evropskou unií, případně s eurem, se odráží na poptávce, která v našem oboru stagnuje. A také ve stavebnictví, na kterém jsme do značné míry závislí, to nevypadá o moc lépe. To nedává mnoho prostoru pro růst cen, přitom cena základní suroviny „dřeva“ jde neustále nahoru. A s tím ruku v ruce i zisky státního podniku, který to má vše „pod kontrolou“. Situace není dobrá a rozhodně nepřispívá k podpoře dřevařského průmyslu v ČR.

 

Dotýkají se vaší firmy významněji problémy s platební morálkou některých zákazníků? 

Samozřejmě i my jsme závislí na platbách od našich zákazníků a je pravda, že platební morálka je do značné míry závislá na regionu, ze kterého je platba očekávána. Vzhledem k širokému portfoliu zákazníků a používáním snad všech způsobů platebních podmínek jsme schopni případné problémy některých zákazníků časově rozložit.

 

Nakolik zatěžují vaši bilanci a jak čelíte rostoucím cenám energií? 

I energie je pro nás významnou nákladovou položkou a řekl bych, že se nám v posledních letech docela daří vystihnout během roku to nejlepší období k nákupu celého objemu na další rok. Tím úspěšně eliminujeme výkyvy cen v průběhu roku.

 

Jaké jsou pro vás nejvýhodnější zdroje financování výroby a jejích inovací a také investic do dalšího rozvoje firmy? 

Provozní financování máme řešeno standardně formou provozních úvěrů. V investičním nám hodně pomáhá fakt, že se vždy snažíme investovat do projektů, které nám pomohou zefektivnit výrobu, vyrábět nový inovovaný produkt či zavést nové technologické procesy. Zde jsme úspěšní při získávání dotací z ESF, což je vždy veliké plus při jednání s bankou či leasingovou společností o investičním financování. V neposlední řadě nutno říci, že máme v tomto i podporu našeho akcionáře.

 

V které oblasti investujete do rozvoje vaší firmy nejvíce? Strojní vybavení, informační systémy, kvalifikace lidí nebo něco jiného? 

V poslední době je to zejména strojní vybavení. Zvyšovat efektivitu výroby je nutné neustále. Jak se říká „kdo chvíli stál, stojí opodál“. Nový informační systém jsme implementovali před šesti lety, takže zde nejsou nutné výraznější investice. V oblasti vzdělávání jsme také získali dotaci v rámci projektu EDUCA. Právě probíhá rok a půl dlouhý vzdělávací cyklus na všech úrovních personálu, který je zaměřen na technologické školení, plánovací procesy, řízení kvality, Balanced Scorecard (BSC), atd. I my dobře vnímáme, že cesta k úspěchu vede přes lidi.

 

 Využíváte mnohdy vychvalovaný outsourcing některých vedlejších činností? 

Je otázkou, co vše začleníme pod křídla outsourcingu. Tuto formu využíváme v typických oblastech, jako je IT, doprava, BOZP a právní služby.

 

Vaše produkce směřuje z podstatné části do zahraničí. Proto vás musí zajímat osud eura, i když jeho přijetí v České republice se zdá v nedohlednu. Nicméně, bylo by pro vás výhodné? 

Vezmu-li v potaz krátkodobý vliv volatility kurzu eura vůči české koruně, může na nás mít samozřejmě dopad jak pozitivní, tak negativní, a měli bychom se snažit toto riziko eliminovat. Nicméně z hlediska krátkodobého je to spekulativní hra, na které jsme historicky spíše prodělali. Proto se snažíme raději riziko eliminovat dlouhodobě, a to tak, že se snažíme nákupy sjednat také v eurech. Jedinou výjimkou, s níž si bohužel neporadíme, jsou osobní náklady. Z toho, co říkám, je patrné, že se vlastně chováme, jako bychom už jednotnou měnu měli. Myslím, že je to z dlouhodobého hlediska jediná cesta, jak se vyhnout krátkodobým spekulacím či rizikům - viz Řecko, Portugalsko a jiné…

 

V které oblasti české či případně evropské legislativy vidíte největší brzdy fungování naší ekonomiky? 

Odpovím z pohledu dvou hledisek. Nejprve z hlediska krátkodobého: Jeden můj kamarád, který vlastnil výrobní společnost, dnes říká: „Já již nechci zaměstnávat lidi, do budoucna budu jen obchodovat.“ Jde o to, že se z naší republiky stává vysoce sociální stát. Myslím si, že úkolem firem není dávat lidem peníze, i když nemají práci, tedy odstupné, náhrady mezd atd. Úkolem firem by mělo být dávat lidem práci, aby si mohli vydělat na své živobytí a takto vydělané peníze mohli potom pustit znovu do oběhu a koupit si za ně výrobky či služby dalších firem. Pokud budeme lidem dávat peníze, i když je nevyděláme, protože zrovna nejsou zakázky, potom to s firmami dopadne tak jako se státem, přesněji se státním rozpočtem. Rozdíl je v tom, že firma zkrachuje v krátké době, kdežto stát krachuje dlouho – podívejte se na zmíněné Řecko.

Z hlediska dlouhodobého musím zmínit nerovné podmínky na stejném trhu. Všichni řeší nastavení podmínek pro domácí či zahraniční subjekty, které chtějí v České republice provozovat činnost či něco vyrábět. Ovšem o to méně již řeší podmínky prodeje výrobků, které pochází z jiných trhů, v České republice. I když bychom správně už měli říci v EU. Je těžké konkurovat výrobcům, kteří vyrábějí stejný výrobek v nejmenovaných zemích při dodržování či nedodržování zcela jiných pravidel. Vím, že mluvím trochu zpátečnicky, nicméně svůj trh chráníme nedostatečně.

 

Myslíte si, že tato či jiná politická reprezentace jednou skutečně dokáže zastavit růst zadlužení naší země a přijmout jako normu vyrovnaný rozpočet? Jaká budoucí rozhodnutí a opatření jsou podle vašeho názoru pro to nezbytná, ať už u nás a koneckonců i v celé Evropské unii? 

Zadlužování země se nepodaří zastavit žádné politické reprezentaci, pokud se budeme chovat jako Řekové. Všechny oblasti, kam jen peníze dáváme a zpět nám nepřináší hodnotu, nutno redukovat. Jednoduchá tvrzení typu „ať přestanou krást a bude vše ok“ jsou jen zlomkem problémů, které je nutné řešit. Samozřejmě, když někdo krade, ať už „legálně“ či nelegálně, je nutné razantně zasáhnout. Jinak případ funguje jako precedens. Myslím si, že v první řadě je nutné redukovat neproduktivní činnosti ve státní byrokracii. Přeci jen jde o jakousi umělou zaměstnanost. Velikým úkolem pro naši ekonomiku bude dát těmto uvolněným lidem práci. Což souvisí s předchozí otázkou, kde jsem zmínil, že je nutné vytvořit firmám takové podmínky, aby dávaly lidem práci, ne jen peníze. A dále musíme samozřejmě investovat do vzdělání. K čemu nám budou firmy bez schopných lidí. Měli bychom investovat nejen do vzdělání před započetím procesu, ale i do vzdělání v již běžícím pracovním procesu. Uvažte, kolik peněz firmu stojí vychovat si schopného strojního operátora, technologa, údržbáře, manažera. Ano, dnešní cesta formou dotací na vzdělání existuje, ovšem není to jen business pro tzv. vzdělávací agentury? Nebylo by lepší podpořit přímo firmy a dané pozice v těchto firmách?

Témat by se dalo nakousnout spoustu, nicméně si myslím, že budoucí schopnost redukovat zadlužení zemí bude záviset na schopnosti nalézt novou vhodnou cestu, jak celosvětově přerozdělovat nerostné bohatství, know-how a lidské zdroje. A také na pochopení, že někdy méně znamená více.

 

Foto: © Unclesam - Fotolia.com

 

Úvodní foto: © Unclesam - Fotolia.com

« předchozí článek další článek »








Komentáře