Petr Koblic, Burza cenných papírů: Naše země je takové malé fungující Německo

„Drtivá většina tuzemského průmyslu není pohříchu v českých rukou. Bohužel neproběhla penzijní reforma, která dovedla zásadní podíly ve velkých firmách do vlastnictví velkých penzijních fondů, kde by měli uloženy peníze budoucí čeští důchodci. To by samozřejmě vytvářelo žádoucí sebeidentifikaci s českým průmyslem," říká v rozhovoru Petr Koblic, generální ředitel Burzy cenných papírů Praha.



Na CFO Fóru na Štiříně v květnu letošního roku, které pořádala agentura top vision, jste představil nový projekt START. Mohl byste jej přiblížit i našim čtenářům? Proč byl takový trh otevřen u nás? 

Jde o trh, který umožní vstup na burzu firmám, jež by vzhledem ke své velikosti měly obtíže dostat se na regulovaný trh. Pokud chcete v Evropské unii hrát úlohu emitenta na veřejných trzích, musíte splnit podmínky prospektu. Obsáhlý dokument není úplně jednoduché sestavit, je potřeba si najmout právníky, auditory. Pro některé menší firmy může jít o docela nákladnou překážku pro obchodování na veřejných trzích. Existuje druhá alternativa, což jsou tak zvané neregulované trhy, kam je možno vstoupit bez prospektu.

 

Petr KoblicZa jakých podmínek mohou firmy na trh vstupovat? Jak probíhá vstup nové firmy na burzu START? 

Podmínky jsou samozřejmě dohledatelné na našich webových stránkách. Emitent, který vstupuje na neregulovaný trh, musí mít svého partnera, tzv. garanta. Jde zpravidla o investiční banku, která garantuje kvalitu emise, což při vstupu na regulovaný trh není, protože zde odpovědnost za kontrolu přebírá regulátor. Povinností investiční banky nebo obchodníka je rovněž vytvořit minimálně jednou do roka analytickou zprávu o firmě. Nejlépe se rozdíly dají vyčíst z tabulky, která porovnává vstup na regulovaný a neregulovaný trh a naleznete ji rovněž na výše uvedených webových stránkách.

 

Kolik společností na nový trh vstoupilo? 

Projekt jsme zahájili na jaře na základě požadavků našich členů. Nějakou dobu jsme byli pod tlakem, zejména mediálním, proč takový trh nemáme, když jiné země ho mají. Na to jsme vždy odpovídali, že vytvořit příslušný trh taková věda není. Je třeba jen napsat pár předpisů, systém máme připraven, takže až zde budou naši členové, kteří přijdou a řeknou, teď to potřebujeme, protože máme dostatek zájemců, kteří by se mohli pokusit o vstup na trh, tak na nás mávněte a za měsíc a půl trh otevřeme. A stalo se.

Uvádět firmy na trh je prací našich členů a garantů, burza do tohoto procesu nijak nevstupuje. Zcela jistě se však nebude jednat o desítky firem, všichni se shodovali, že půjde tak o dvě až tři firmy za rok. Otevření neregulovaného trhu bereme jako službu českého kapitálového trhu tuzemské ekonomice, ale s tímto trhem burza nestojí ani nepadá.

 

Není český trh pro takové obchodování příliš malý? Nebylo by lepší obchodovat třeba v Polsku nebo ve Vídni? 

Naopak, čím menší firma, tím obtížněji se prosazuje na zahraničních trzích. Ukazuje se, že všechny emise, které měly něco společného s Českou republikou, se pak většinou i v naší zemi umístily. Výjimkou jsou společnosti s převažujícími mezinárodními aktivitami, takové naleznou investory pochopitelně po celém světě. Čím je firma menší, tím je větší nesmysl vydat se pro finance do zahraničí, protože žádné peníze tam nezíská. Za posledních šet let jsme sledovali masivní mediální masáž, kterou prováděla polská burza se svým trhem New Connect v České republice, kdy se jim podařilo přesvědčit asi tři emitenty o celkové hodnotě emise asi osmdesát milionů korun, což mi přijde jako zcela absurdní výsledek. Když jsme hovořili s obchodníky, kteří jim pomáhali, tak se zjistilo, že stejně všichni kupující byli z České republiky. Pro malou tuzemskou firmu jít třeba do Polska je holý nesmysl, tamní investoři se o ni nebudou zajímat, peníze může získat pouze od českých investorů. Nikde jinde v okolí takový malý trh není, myslím, že naši kolegové v Maďarsku připravují něco podobného, ale jen pro maďarské firmy. Trh pro malé firmy je trh regionální, respektive spíše národní. Čím větší firma je, tím má teoreticky větší šanci, že bude obchodována na mezinárodních platformách.

 

Proč naše hospodářství upadá do recese, vždy jsme kopírovali ekonomiku německou a nyní se zdá, jakoby se ekonomiky oddělovaly. Dokonce někteří ekonomové tvrdí, že za krize Němci budou preferovat domácí dodavatele a zaměstnávat vlastní lidi. Nebo je příčina na kapitálovém trhu? 

Nemyslím si, že se německá ekonomika uzavírá do sebe, že stahuje investice z České republiky. To mají tendenci udělat některé vzdálenější země, které u nás mají své investice a pokoušejí se převádět část byznysu zpátky do domácí ekonomiky. Náš růst je samozřejmě závislý na Německu. Jednou jsem chtěl ve zkratce říct něco optimistického pro jednu celosvětovou mezinárodní televizi, která mi dala šot asi na 25 vteřin. Dlouho jsem přemýšlel, co řeknu o Česku pozitivního. Nakonec jsem se vyjádřil, že jsme jakési malé fungující Německo, vlastně z ekonomického pohledu malý německý stát, a že bychom byli moc rádi, kdyby na nás takto bylo nahlíženo. Korelace mezi námi a Německem je docela silná, Německo momentálně vykazuje lepší čísla, my jsme trochu horší, ale nijak dramaticky jsem se od Německa neodpoutali. Jsem nadále přesvědčen, že když Německo bude růst x procenty, tak u nás bude vývoj X +/- 2. Naše ekonomiky jsou obrovsky provázané. A to je dobře, protože německá ekonomika je relativně zdravá, německý bankovní systém rovněž, Německo není tolik zadlužené jako některé ostatní země, což je pro nás pozitivní.

Je negativní, že drtivá většina tuzemského průmyslu není v českých rukou. U nás bohužel neproběhla penzijní reforma, která by umožnila, aby byly zásadní podíly ve velkých českých firmách vlastněny velkými penzijními fondy, kde by měli peníze budoucí čeští důchodci. To by samozřejmě vytvářelo žádoucí sebeidentifikaci s českým průmyslem. Důsledek privatizace devadesátých let je, že některé obory jsou kompletně v držení zahraničních firem, což za dlouhodobě pozitivní nepovažuji. Musíme pouze spoléhat, že se zahraniční vlastníci budou chovat rozumně.

 

Co říkáte poměrům v EU a záměru Evropské centrální banky kupovat dluhy? Jak lze rozumět Mario Draghimu, že udělá vše, aby se euro zachránilo? Ztotožnil byste se vy s tímto výrokem? 

Mario Draghi je velice obratný politik, jeho funkce totiž je v podstatě politická, v jeho nynější funkci není tak důležitá jeho nesporná ekonomická fundovanost.. Musím říct, že pro Evropskou unii je zachování eura otázkou cti, možná bytí a nebytí aparátu bruselských úředníků. Vystoupení jakékoli země z eurozóny představuje vážnou trhlinu společného budovaného a budoucího pravděpodobně federálního uspořádání.

Myslím si, že zachraňovat euro bude stát mnohem víc peněz než by stálo Řecko pustit k jiné měně. Všichni v  Evropské centrální bance se šíleně bojí domino efektu, a proto dávají podobná silná prohlášení, že společnou měnu zachrání stůj co stůj. Čistě ekonomicky je zachraňovat euro v Řecku holý nesmysl. Řecko s eurem se nikdy nedokáže dostat do situace, kdy začalo vyvážet, mělo vyrovnaný rozpočet. V Athénách by měli zdevalvovat svoji měnu, ale s eurem nemohou. Jde o neřešitelnou situaci. Evropští politici si rozpad eurozóny nepřejí, protože věří ve zfederalizování unie. Pokud by společná měna v jedné zemi padla, byla by jednání obtížnější.

 

K čemu povede rozpor mezi politickým nasměrováním a ekonomickým zdravým rozumem? Řada ekonomů se domnívá, že dojde jen k prodlužování stávající krize...

Dosavadní postupy povedou rozhodně k prodlužování krize. Problémem pro Evropu je fungování finančních trhů. Mnoho komentátorů a lidí, kteří nevědí přesně, jak fungují trhy a kdo na nich obchoduje, viní jakési spekulanty z útoku na řecké obligace. To jsou nesmysly, já netvrdím, že se nikdo na pádu Řecka nesnaží vydělat, ale doba, kdy George Soros dokázal efektivně zaútočit na britskou libru, protože se mu zdála přehodnocená, je pryč. Problém je úplně jiný, každé dva tři měsíce je třeba najít někoho, kdo je ochoten investovat desítky miliard eur do nově vydaných dluhopisů Řecka, Portugalska, Španělska, Itálie atd. Odbyt se ale hledá špatně, protože chybí kupující. Kdo připadá v úvahu? Soukromé osoby těžko. Fondy? Podílové fondy si možná do portfolia malé procento dluhopisů dají, protože hodně vynáší, je to rizikové, ale ony rozhodně situaci nezachrání. Základní skupina investorů, kteří by měli dluhopisy kupovat, jsou penzijní fondy, a to penzijní fondy celého světa, nejenom evropské, které jsou malé, největší penzijní fondy jsou totiž v USA. Proč by si však manažeři amerických penzijních fondů kupovali každé dva tři měsíce za několik desítek miliard eur dluhy jižního křídla celé Evropské unie, nejsou blázni. Dluhopisy tak musí kupovat Evropská centrální banka, v budoucnu nejlépe z nějakého společného dluhopisu, což je de facto řecký dluhopis garantovaný Německem. Podle mě je ale tato situace v Německu politicky neprůchozí. Někdo může namítnout, že třeba v Japonsku je dvousetprocentní dluh HDP,dluhopisy kupují japonské penzijní fondy a profinancovávají jej. Jakoby si Japonsko půjčilo peníze od svých budoucích důchodců, všichni jsou spokojeni a systém funguje. V Evropě to už takhle fungovat nemůže. Třeba proto, že ne ve všech zemích jsou velké penzijní fondy, například u nás.

 

Co až už nikdo nebude chtít další dluh koupit?

Ta chvíle přijde. Kdo si koupí další emisi, Evropská centrální banka? Musela by vytisknout peníze. A to si myslím, že roztáčet inflaci nechce ani Mario Draghi. Nakonec někdo bude muset peníze půjčit. Ale kdo? A jak ho přesvědčíme, aby je půjčil? Opravdu nevím kdo. Protože evropské banky už nebudou mít prostředky, budou si muset půjčit. A Čína? Mediální nesmysly. Sám jsem slyšel na zasedání Mezinárodního měnového fondu odpověď jednoho čínského treasurera na otázku, jestli jsou schopni pomoci Evropě. A on řekl: počkejte, tady jde o nějaký omyl, jak pomoci, my jsme investoři, když bude dobrá nabídka, tak jsme schopni investovat do něčeho, co je pro nás dobré. To znamená, když bude evropský dluhopis garantovaný Německem, tak si ho rádi koupíme.ale že bychom nalili padesát miliard do Řecka? Vy jste se zbláznili. Takže já si myslím, že situace v eurozóně mnoho pozitivních řešení do budoucna nemá.

 

Ing. Petr Koblic absolvoval VŠE v Praze. Po ukončení studia pracoval v Živnostenské bance, dále v Patria Finance. V červnu 1998 nastoupil do společnosti CA IB Securities, kde byl později jmenován členem jejího představenstva a od ledna 2002 byl jejím předsedou. Po převodu aktivit CAIB do HVB v roce 2003 pracoval jako ředitel odboru Privátního bankovnictví, cenných papírů a Asset management v HVB Bank. Je držitelem makléřské licence v ČR, získal makléřské oprávnění Seria 7 v USA. V srpnu 2004 byl zvolen novým předsedou burzovní komory a generálním ředitelem Burzy cenných papírů Praha. V únoru 2007 byl jmenován předsedou burzovní komory nově založené společnosti Power Exchange Central Europe (dříve Energetická burza). Od roku 2011 je rovněž v představenstvu budapešťské burzy. V lednu 2012 byl na zasedání dozorčí rady holdingu CEE Stock Exchange Group AG (CEESEG AG), který je tvořen burzami v Budapešti, Lublani, Praze a Vídni, zvolen do dvoučlenného představenstva holdingu.

 

Úvodní foto: © Tatjana Rittner - Fotolia.com

« předchozí článek další článek »








Komentáře