Radek John je vedle: PPP není ubytovnou pro sestřičky za 6,5 miliardy

Ústřední vojenská nemocnice si sice v projektu měla předplatit dvacet lůžek, ale celý zbytek poptávky bylo riziko koncesionáře, na kterém mohl tratit či vydělat, to záleželo jen na něm, ale na nemocnici to žádný dopad nemělo.



Zaujal mě rozhovor s Radkem Johnem v Libereckém deníku ohledně nyní vděčné kauzy poslance a bývalého hejtmana Davida Ratha. Plně s panem Johnem souhlasím v tom, že policisté, státní zástupci a vůbec všichni do případu zapojení zaslouží velké uznání. Myslím si, že celá akce je výsledkem odvahy konkrétních lidí, nikoliv nějakou zásadní změnou systému, která by umožnila se takovýmito kauzami zabývat. Asi mnozí z nás si při odhalení skutečností vzpomněli na neúprosného komisaře Corrada Cattaniho. Naprosto se s panem Johnem shodnu i v tom, že nejde o případ ojedinělý, že takových politiků bohužel máme více. Nemyslím si, že by programově patřili do té či oné strany, lumpové jsou prostě všude a pokud budou exemplárně trestáni, nebudou si dovolovat tolik. Ostatně, ani nebudou moci, zpoza mříží se toho zase tolik řídit nedá.

U posledního bodu jeho vyjádření si ovšem vzpomenu na pořekadlo „Ševče, drž se svého kopyta!“ Jako investigativního novináře občané České republiky pana Johna téměř bezmezně uznávali. Určitě tomu nebylo jen proto, že jsou všichni občané senzacechtiví, či že mají radost, když se odhalí kauza vysoce postavených lidí. Než totiž přišel s reportáží, tak si problematiku důkladně nastudoval, zjistil si názory všech zúčastněných a dal jim i možnost se vyjádřit, aby reportáž nepůsobila jednostranně. Ale tomu jeho poslední, s prominutím "výkřik do tmy", vůbec neodpovídá. Bohužel ho spíše dostává na úroveň některých populistických politiků, jimž jde pouze o mediální pozornost, nikoliv o podstatu věci. 

 

Vladimír SloupKoncesionář měl veškerou infrastrukturu desítky let udržovat

Proč tomu tak je? PPP projekt (Public-Private Partnership – poskytování veřejných služeb prostřednictvím spolupráce veřejného a soukromého sektoru) Ústřední vojenské nemocnice (ÚVN) měl jistě mnoho vad a šel udělat lépe. Vzhledem k tomu, že se v něm nadále nijak nepokračuje, je vidět, že šlo o projekt zbytný, což je vždy špatně. Realizovat, a je jedno jakou formou, by se měly především projekty pro chod veřejného sektoru nezbytné. Projekt prošel od úvodní myšlenky množstvím změn, což ukazuje na to, že zadavatel nevěděl, co přesně od projektu chce. Rovněž v jeho průběhu začala ekonomická krize, což žádnému projektu nepřidá. Nedá se ani hovořit o trvalé podpoře politiků projektu, což je častá nemoc mnoha projektů v ČR. Lépe by určitě bylo, kdyby se na konci hodnotily dvě nabídky. Férové je ovšem říci, že dvě nabídky podány byly a i vyřazená nabídka byla srovnatelná s nabídkou hodnocenou. Ovšem nazvat poměrně rozsáhlý projekt, který se měl v ÚVN realizovat, ubytovnou pro sestřičky za 6,5 miliardy a provést pouhým dělením přepočet na ubytování v Hiltonu je rétorika hodná pánů Sládka či Ratha a nikoliv investigativního novináře či seriózního politika. Celý projekt nebyl jen o navržení a postavení ubytovny hotelového typu pro zdravotnický personál a hosty nemocnice, výstavbě parkovacích ploch, informačního centra, bazénu pro pacienty i zaměstnance a o změně dispozic v areálu tak, aby se provoz sanitních vozů nekřížil s ostatním ruchem. Spočíval především v tom, že koncesionář bude veškerou infrastrukturu po další desítky let udržovat a provozovat v bezvadném stavu a že ji v bezvadném stavu rovněž po dvaceti pěti letech předá zadavateli. Po celou tu dobu je samozřejmě za vše plně zodpovědný a vše plně financuje ze svého, bez ohledu na to, jaké havárie v provozu nastanou. A ono to není levné, to vám potvrdí každý facility manažer. A pokud jde o zmíněnou ubytovnu pro sestřičky, tak Ústřední vojenská nemocnice si v ní sice předplácela dvacet lůžek, ale celý zbytek poptávky bylo riziko koncesionáře, na kterém mohl tratit či vydělat, to záleželo jen na něm, ale na nemocnici to žádný dopad nemělo.

 

PPP je mnohem  transparentnější než klasické veřejné zakázky

A to ani nemluvím o tom, že díky zapojení značného počtu poradců, právníků, bankéřů, jak na straně soukromého, tak veřejného sektoru, jsou PPP projekty mnohem transparentnější než klasické veřejné zakázky. Jistě, zmanipulovat lze vše, ale u PPP projektu je to mnohonásobně těžší. A překvapivě, i v případě zmanipulování jde o jednorázovou záležitost, kdežto u klasické zakázky máme hned v úvodu zakázky tři a čtyři snadno zmanipulovatelná výběrová řízení, zhruba dvojnásobný počet jich budeme potřebovat na zahájení provozu a poté ještě budeme každých pár let soutěžit znovu různé dodavatele zboží, služeb, energií. Za desítky let trvání projektu tak jde o desítky potenciálně lehce zmanipulovatelných výběrových řízení, která naplní kapsy zkorumpovaných politiků nebo úředníků. Tak mě napadá ještě jedno pořekadlo, ve kterém se pro změnu hovoří o medvědí službě...

 

Autor je výkonný ředitel Asociace PPP

 




Úvodní foto: © lunamarina - Fotolia.com

« předchozí článek další článek »








Komentáře