Směnka coby zajišťovací instrument

Směnku lze za určitých podmínek použít k zajištění pohledávky. K tomu dochází především v případě, že dlužník nemůže pohledávku uspokojit okamžitě a současně s vystavením směnky požádá věřitele o prodloužení doby splatnosti pohledávky.



Na haagské konferenci o směnečném právu v roce 1912 byla vypracována Mezinárodní úmluva o směnečném právu, ale vzhledem k vypuknutí první světové války nedošlo k její ratifikaci většinou zúčastněných států. Teprve na ženevské konferenci k Haagské úmluvě v roce 1930 došlo k dohodě o jednotném směnečném právu. Byly podepsány tři směnečné úmluvy – úmluva o jednotném směnečném zákonu, úmluva o kolizních normách a úmluva týkající se směnek. Československo tyto úmluvy podepsalo, ale neratifikovalo. Fakticky se jimi však řídí. Zákon směnečný a šekový č. 191/1950 Sb. byl přijat dne 20. 12. 1950 a do dnešní doby byl jednou novelizován č. 29/2000 Sb. Zákon směnečný a šekový je provedením ženevské konvence do českého práva. 

V právním systému ženevských konvencí se rozlišují dva druhy směnek odlišující se od sebe především logickou konstrukcí svého textu a dále obvykle počtem hlavních směnečných subjektů, některými náležitostmi atd. Směnka je abstraktní, vysoce formalizovaný dokument. Zákon směnečný a šekový předepisuje níže uvedené náležitosti, které musí listina obsahovat, aby se jednalo o směnku.

 

Směnka cizí neboli trata je bezpodmínečný příkaz výstavce (trasanta) hlavnímu směnečnému dlužníkovi (směnečníkovi, trasátovi, příjemci či akceptantovi) zaplatit určitou peněžitou částku směnečnému věřiteli (remitentovi). 

U směnky cizí je osm povinných náležitostí:

1. Slovo směnka obsažené v textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je směnka sepsána.

2. Bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou částku.

3. Jméno osoby povinné platit (směnečníka).

4. Stanovení splatnosti.

5. Stanovení místa, kde má být placeno.

6. Jméno osoby, které má být placeno (remitenta).

7. Datum a místo vystavení směnky.

8. Podpis výstavce.

 

Směnka vlastní je bezpodmínečný příslib výstavce (směnečníka, hlavního směnečného dlužníka) zaplatit určitou peněžitou částku směnečnému věřiteli (remitentovi). Vzhledem ke své logické konstrukci má blízko k dlužnímu úpisu. 

Směnka vlastní má podle zákona sedm povinných náležitostí, které v podstatě odpovídají výše uvedeným náležitostem směnky cizí s tou odchylkou, že místo bezpodmínečného příkazu zaplatit obsahuje směnka vlastní bezpodmínečný příslib výstavce zaplatit a dále, že chybí jako samostatná položka jméno osoby povinné platit, neboť u směnky vlastní je takovou osobou vždy výstavce. 

Nedostatek některých náležitostí směnky je možné překlenout na základě určitých právních domněnek stanovených zákonem (např. při absenci určení místa, kde má být placeno, je tímto místem adresa uvedená u místa směnečníka, která se rovněž považuje za směnečníkovo sídlo). Jinak ovšem absence byť jen jediné náležitosti nebo její součásti (např. nedostatek určitosti při stanovení směnečné částky) činí předmětnou listinu neplatnou jako směnku. Tato listina však může být použita v jiné právní kvalitě, např. jako dlužní úpis nebo jiný důkaz o existenci dluhu v případném soudním sporu. 

Vedle podstatných náležitostí směnky může text směnky vlastní i cizí obsahovat i různá ustanovení jiná, nazývaná směnečné doložky (např. doložka domicilační, doložka úroková, doložka efektivního placení atd.).

 

Splatnost

Podle způsobu stanovení splatnosti lze směnky rozlišovat:

* splatné při předložení neboli na viděnou (vitasměnky),

* směnky splatné určitou dobu po viděné (lhůtní či časové vistasměnky),

* směnky splatné určitou dobu po vystavení (datosměnky),

* směnky splatné určitého dne konkretizovaného v textu směnky (směnky fixní neboli denní). 

 

Převod směnky (indosament) 

Pokud nebyla vyloučena převoditelnost směnky rektadoložkou, jsou směnky převoditelné rubopisem neboli indosamentem. Indosament může být buď plný, vyplněný – obsahující jméno nabyvatele (indosatáře), datum a podpis převodce (indosanta), neúplný, nevyplněný (tzv. bianco indosament nebo blankoindosament) obsahující pouze podpis indosanta, nebo se může jednat o indosament zmocňovací (pokuraindosament), kterým je směnky převáděna na indosatáře (obvykle banku) jen za účelem vyinkasování její hodnoty jménem a v zastoupení indosanta.

 

Postih a protest 

Podle § 44 Zákona směnečného a šekového může směnečný majitel učinit protest proti indosantům, výstavci a jiným osobám směnečně zavázaným v případě, že směnečník při splatnosti směnky nezaplatí vůbec nebo zaplatí jenom zčásti. Podmínkou je, že směnka byla předložena na místě k tomu určeném (§ 1 odst. 5 Zákona směnečného a šekového) a ve lhůtě. V určitý čas nebo v určitý den znamená předložení k placení v den platební nebo v jeden z dvou následujících pracovních dnů (§ 38 odst. 1 Zákona směnečného a šekového).

Odepření placení musí být zjištěno veřejnou listinou (protestem proti nepřijetí nebo proti neplacení). Obsahem protestu je mj. zjištění, že směnka byla předložena a nebyla zaplacena. Protest může být dle § 79 Zákona směnečného a šekového učiněn soudem, notářem nebo obecním úřadem. Protest proti nezaplacení musí být učiněn ve lhůtách stanovených zákonem pro předložení k přijetí.

Podmínkou uplatnění nároku na náhradu nemusí být protest tehdy, když byla na majetek směnečníka vyhlášena exekuční likvidace. Vzdát se protestu lze doložkou „bez útrat” a „bez protestu”. Také v případě vzdání se protestu musí vlastník směnky předložit směnku ve stanovené lhůtě.

 

Autor je finanční konzultant

 


« předchozí článek další článek »





Související články




Komentáře