Výrobní firmy se z recese mohou vymanit díky své vysoké produktivitě práce

Vyplývá to z průzkumu, který v odvětví spotřebního a výrobního průmyslu provedla celosvětová síť poradenských společností KPMG.



České výrobní společnosti patří v regionu střední a východní Evropy (SVE) k nejvíce zasaženým, přesto mají pro zotavení z ekonomické recese dobrou výchozí pozici. Zásah, který v regionu utrpěly, byl ve srovnání se sektorem služeb v mnoha ohledech silnější. Firmy proto hledají způsob, jak krizi překonat a zvýšit svou výkonnost. Potřebují srovnání s těmi, kdo jsou i ve složitých podmínkách úspěšní a dokážou krizi využít ke svému růstu. Studie se tedy zaměřila na pět oblastí, jež jsou pro úspěšný růst v současné situaci klíčové, a identifikovala příležitosti pro zmírnění dopadů ekonomické krize. 

Růst tržeb, produktivity práce a počtu zaměstnanců 

„České výrobní společnosti jsou dlouhodobě vnímány především jako silný exportér výrobků do zemí západní Evropy. S krizí jim však nejvýrazněji klesly tržby, významně se snížil počet zaměstnanců a tím i jejich celková produktivita. Tento negativní trend započatý v roce 2008 navíc v průběhu roku 2009 výrazně zesílil,“ uvádí Petr Škoda, partner společnosti KPMG Česká republika odpovědný za výrobní společnosti.

Ve srovnání s ostatními zeměmi v regionu, jež v uvedených oblastech vykázaly růst (Rumunsko, Rusko) nebo jen mírný pokles (pobaltské země, Polsko), se propad českých výrobních společností může zdát překvapivý. Nelze však opomenout, že mnohé z ruských či rumunských firem, které se zúčastnily průzkumu, jsou relativně mladé, a procházejí tedy počáteční fází svého rozvoje, pro niž je prudký růst příznačný. Výrobní společnosti v České republice (a zčásti i v Polsku) již tuto fázi mají většinou za sebou – na rozdíl od Ruska či Rumunska, považovaných stále za rozvíjející se trhy, je již Česká republika vnímána jako vyspělá země.

Jako taková se může pochlubit i relativně vysokou produktivitou práce (danou přepočtem tržeb na jednoho zaměstnance). „Vzhledem k tomu, že české výrobní podniky před krizí vykazovaly velmi silnou produktivitu práce, mají nyní dobrou pozici pro to, aby krizi překonaly. Musejí se však na produktivitu práce více zaměřit a dále hledat nové možnosti, jak snížit náklady a zvýšit zisk,“ domnívá se Petr Škoda. 

Strategie přežití

Studie zkoumá i taktické a strategické metody, které výrobní společnosti v současné době uplatňují, a definuje klíčové faktory, jež mohou rozhodnout o tom, kdo z krize vyjde jako vítěz a kdo jako poražený. „Firmy se nyní především musejí snažit zůstat silné až do chvíle, než se ekonomiky zotaví na lokální i globální úrovni. Bez konkrétních opatření své pozice rychle ztratí. Nejdříve by měly přehodnotit své strategie, intenzivně se věnovat řízení provozu a usilovat o snižování nákladů,“ dodává Petr Škoda.

U zkoumaných výrobních společností je patrná orientace na zákazníka – téměř 50 procent respondentů označilo za své hlavní priority zvyšování tržního podílu, udržení stávajících zákazníků a získávání zákazníků nových. Překvapivě málo důležité jsou pro firmy restrukturalizace či fúze a akvizice. České výrobní společnosti z tohoto trendu patrného v celém regionu SVE nijak nevybočují.

Ve shodě s ostatními zeměmi také domácí firmy označují za největší současnou výzvu dosažení růstu, který je zásadní pro více než 30 procent respondentů. Celých 20 procent dotazovaných za nejdůležitější považuje snižování nákladů. Méně důležité jsou pro  společnosti včetně těch českých rychlost a flexibilita, přístup ke kapitálu a důraz na kvalitu, což je vzhledem k jejich snaze o udržení zákazníků překvapivé.

Provozní iniciativy výrobních společností se dle očekávání orientují zejména na snižování nákladů, a to v regionálním průměru v téměř 50 procentech, v České republice pak zhruba v 70. Překvapivé je, že například optimalizace procesů, zkracování doby dodání na trh či zkvalitňování zákaznických služeb ve firmách v současné době příliš často neprobíhají. „Důraz na kvalitu, ať už v podobě lepších služeb pro zákazníky nebo snižování zmetkovitosti, stojí ve srovnání se snižováním nákladů stranou pozornosti výrobních společností. Pokud však chtějí zvýšit svůj podíl na trhu a získat či udržet zákazníky, budou muset vzít v úvahu i tyto iniciativy,“ uvádí Petr Škoda. 

Provozní výkonnost skoro na jedničku 

Jedním z faktorů, jež má vliv na zlepšování služeb pro zákazníky, je i správné plnění objednávek. České společnosti jsou v tomto ohlednu hodnoceny jako nadprůměrné – jejich úroveň plnění objednávek se pohybuje mezi 95 a 98 procenty. Ti nejlepší dosahují dokonce 100 procent plnění objednávek.

V souladu s údaji z regionu střední a východní Evropy mají i české společnosti ve skladech zásoby v průměru na 30 až 45 dní. Petr Škoda upozorňuje, že za tímto údajem se skrývá další příležitost k úspoře nákladů: „Snížení tohoto stavu o třetinu či polovinu může uvolnit hotovost v objemu téměř pěti procent tržeb.“ 

Obligátní snižování nákladů 

Tradičně nejvyšší položkou v nákladové struktuře jsou pro výrobní podniky náklady na materiál. U českých firem tvoří téměř 60 procent z celkových nákladů, zároveň se však také nejobtížněji řídí. Mzdové náklady představují zhruba jen 15 procent všech nákladů, ale přesto se na ně mnoho firem dále zaměřuje.

„Vhodnější příležitostí ke snížení nákladů jsou přitom náklady režijní. Mezi ně patří třeba konsolidace projektů či podpůrných činností, jež ve firmách často bývají zdvojené. Ušetřit je možné také konsolidací portfolia nemovitostí a tím, že se jednotlivé činnosti a oddělení ve firmě soustředí na jediné místo. Přehlíženou příležitostí k úsporám v režijních nákladech je i omezení podvodného jednání a zpronevěry,“ uvádí Petr Škoda.  

Metody best practice

Nejrozšířenějšími metodami best practice jsou v regionu SVE zvyšování produktivity práce, neustálé zlepšování a implementace normy ISO 9000, jež v České republice výrobním společnostem přináší nejvyšší prospěch. Sofistikovanější a jinde oblíbené metody štíhlé výroby (lean manufacturing) nebo Six Sigma respondenti průzkumu příliš nevyužívají. „Je to především proto, že implementovat tyto metody je náročné – nutným předpokladem jsou totiž změny ve firemní kultuře. Avšak pokud je implementace úspěšná, mívají právě tyto metody největší dopad,“ uzavírá Petr Škoda.

Zdroj: Kateřina Konečná, KPMG, Tomáš Kubík, Grayling

 


« předchozí článek další článek »





Související články




Komentáře