Vzkaz pro CFO: Neočekávejte zázraky a buďte féroví

Největší riziko letošního vývoje české ekonomiky vidí Aleš Barabas, člen představenstva UniCredit Bank Czech Rep. odpovědný za řízení rizik, v nedostatečném nastartování hospodářského růstu eurozóny a jeho dopadu na prodloužení recese v ČR.



Banky však podle Aleše Barabase zůstanou při úvěrování podnikové sféry i nadále obezřetné, ale bonitní firmy budou mít prostor pro jednání o sazbách a podmínkách.

 

Jak hodnotíte současnou úroveň úvěrového rizika podnikové sféry v porovnání s rokem 2009? 

Suchá řeč čísel hovoří jednoznačně: podíl úvěrů v selhání (nesplácených, restrukturalizovaných nebo jinak ohrožených) na celkovém objemu úvěrů poskytnutých podnikům vzrostl z 4,2 % koncem 2008 na 7,8 % koncem 2009 a na 8,3 % koncem 1. čtvrtletí tohoto roku. První letošní čtvrtletí však přineslo již překvapivě příznivou zprávu z hlediska tvorby opravných položek a rezerv bankovního sektoru vůči nespláceným podnikovým úvěrům, neboť dvě banky z „velké pětky“ snížily tuto tvorbu oproti 1. čtvrtletí 2009, a jedna banka vykázala tvorbu na stejné úrovni.

Osobně jsem přesvědčen, že samozřejmě čísla nákladů rizika ještě nezobrazují veškeré negativní dopady ekonomické recese a úvěrové riziko vyjádřené ukazatelem pravděpodobnosti selhání podnikových úvěrů ještě poroste. Na druhou stranu přiznávám, že jsem před rokem očekával výrazně horší situaci úvěruschopnosti podniků. Slavit by však bylo ještě předčasné, je třeba vyhodnotit fakta alespoň za další dva kvartály tohoto roku.

 

Jak se bude vyvíjet situace do konce letošního roku? Kde vidíte největší rizika? 

Jediná smysluplná predikce vývoje podnikových úvěrů v selhání na úrovni celého českého bankovního sektoru byla zveřejněna nedávno ve Zprávě o stabilitě finančního sektoru ČNB, která vychází ze zátěžových testů provedených bankami na základě metodiky a vstupů regulátora.

Ztotožňuji se s očekáváním dalšího růstu podílu selhávajících úvěrů podniků do konce tohoto roku (z 8,3 % k 31. 3. 2010 na 9,5 % k 31. 12. 2010). Větší neznámou představují budoucí dopady nákladů rizika do výsledovek bank, neboť to bude záviset jednak na výchozích stavech míry oprávkování v jednotlivých bankách a jednak na úspěšnosti restrukturalizací a rozpracování špatných úvěrů příslušnými útvary komerčních bank.

Za největší riziko budoucího vývoje považuji nedostatečné nastartování hospodářského růstu eurozóny a z toho vyplývající možné prodloužení recese v České republice. Řada podniků jede totiž „nadoraz“ a nemá již naprosto žádné rezervy na pokračující možný pokles svých prodejů.

 

Očekáváte ještě růst počtu defaultů, nebo se už situace bude stabilizovat? 

Očekávám ještě další růst počtu defaultů, neboť se domnívám, že ty nyní hrozí spíše menším podnikům. Pokud by zmíněný scénář nastal – tedy stagnace nebo pokles selhání středních a větších podniků a růst selhání menších podniků – nemusí takový vývoj nutně zhoršit čísla nákladů rizika bank, neboť by šlo o objemově menší oprávky a rezervy.

Klíčový argument pro odpověď na tuto otázku bude však hospodářský vývoj obecně, čili zda se potvrdí vymanění se z recese. K tomu je potřeba znát čísla z Německa a dalších stěžejních zemí eurozóny za nejméně druhé a třetí čtvrtletí tohoto roku. Z domácích ukazatelů je důležité sledovat vývoj míry nezaměstnanosti v nejbližších měsících a samozřejmě objemy prodejů podniků.

 

Jaká odvětví jsou pro banku nejrizikovější, kde se situace už zlepšuje? 

Za nejrizikovější považuji odvětví stavebnictví a nemovitostního byznysu. U stavebnictví je však třeba rozlišovat při jemnějším členění tohoto odvětví. Neočekávám zhoršení u větších stavebních firem, neboť ty už řadu úsporných opatření přijaly a mají lepší předpoklady získat nové zakázky. Relativně mírné zvýšení počtů selhání očekávám u malých stavebních firem, které mohou těžit ze své flexibility. Za nejrizikovější považuji středně velké stavební firmy.

Vývoj na trhu nemovitostí bude hodně záležet na obecném hospodářském vývoji, proto odkážu na předchozí odpověď. Zlepšení situace pozoruji u automobilového průmyslu v nejširší definici jeho dodavatelů a u strojírenství. Bude ovšem hodně záviset, zda Evropa nespadne opět do recese typu W.

 

Dá se očekávat snížení úrokových sazeb u úvěrů pro korporátní klientelu? 

Úrokové sazby korporátních úvěrů jsou ovlivněny třemi základními faktory: výší rizikové přirážky bank, mírou konkurence, čili chutí bank financovat podniky a jejich projekty, a výší úrokových sazeb na finančním trhu, která je zase ovlivňována repo sazbou ČNB a stavem důvěry a likvidity mezibankovního trhu.

Snížení úrokových sazeb pro korporátní klientelu v průměru(!) letos neočekávám. Repo sazba sice již nemá kam klesat a likvidita mezibankovního trhu je již nyní vysoká a také chuť bank úvěrovat může do konce roku ještě mírně růst, avšak výše rizikové přirážky určitě neklesne, neboť se budou nadále zhoršovat ratingy dlužníků v interních systémech bank, tak jak ještě stále porostou selhání dlužníků. Dojde však k další výraznější diferenciaci ve vztahu k jednotlivým dlužníkům a skupinám dlužníků. Ti, kteří budou považováni bankami za bonitní, budou mít pravděpodobně možnost tlačit na snížení úvěrové sazby.

 

Co byste doporučil finančním ředitelům podniků, které potřebují úvěr a chtějí přesvědčit banku, že jsou pro ni kredibilními klienty? 

Žádné mimořádnosti se nedějí a platí zcela obvyklé principy: transparentnost a vysvětlitelnost vykazovaných čísel, profesionální management schopný prokázat smysluplnost rozvojových záměrů podniku komplexním byznys plánem reagujícím na doznívající recesi a možnou konjunkturu v následujících letech. Možná více než dříve férovost ve vztahu k bance. Žádná banka neočekává zázraky, ale váha spolehlivosti získaných informací a důvěryhodnosti managementu určitě vzrostla.

 

 


« předchozí článek další článek »








Komentáře