Dědické právo po rekodifikaci – procesní aspekty

Na změny dědického práva, které přináší nový občanský zákoník, navazuje dále novelizace úpravy dědického řízení v rámci práva procesního. Dochází k novelizaci zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („OSŘ“), v rámci které dojde mimo jiné ke zrušení ustanovení upravujících tzv. nesporná řízení (kam patří i řízení dědické). Zároveň bude přijat zcela nový zákon o zvláštních řízeních soudních, který dědické řízení nově upraví.



Zákon o zvláštních řízeních soudních bude speciální k OSŘ, a na otázky jím neupravené se tedy použijí příslušná ustanovení OSŘ. V současné době již oba zákony spolu s další doprovodnou legislativou prošly třetím čtení v Poslanecké sněmovně a měly by nabýt účinnosti spolu s hmotněprávními předpisy, tedy dnem 1. ledna 2014.

 

1.             Zahájení řízení o pozůstalosti a určení místní příslušnosti

1.1         Zahájení řízení

I nadále bude možné zahájit řízení o pozůstalosti jak na návrh dědice, tak i bez návrhu usnesením soudu, přičemž tento způsob v praxi značně převažuje. Stejně tak zůstává zachována i funkce soudního komisaře, kterým je vždy notář, pověřený soudem dle rozvrhu práce. Notář jako soudní komisař vykonává v rámci řízení o pozůstalosti veškeré úkony a vydává veškerá usnesení s výjimkou těch úkonů, které jsou vyjmenovány v § 99 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních („ZŘS“). Ve vyjmenovaných případech notář pouze připraví všechny podklady pro usnesení a jiné úkony soudu a učiní návrhy na jejich znění.

 

1.2         Určení místní příslušnosti

V ZŘS dále došlo ke zjednodušení určení místní příslušnosti okresního soudu; k řízení o pozůstalosti je v první řadě příslušný soud, v jehož obvodu měl zůstavitel v době své smrti evidováno místo trvalého pobytu v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, případně místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Není to již tedy soud, v jehož obvodu měl zůstavitel naposledy bydliště, jak stanovila současná právní úprava. Místo zůstavitelova posledního bydliště je pro určení místní příslušnosti důležité teprve tehdy, jestliže zůstavitel nebyl evidován v žádné evidenci dle zvláštních zákonů. Pokud nelze určit ani místo zůstavitelova bydliště, je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je místo, kde se naposledy zdržoval, a nelze-li příslušnost určit ani tak, pak místo, kde je zůstavitelův nemovitý majetek. Posledním možným kritériem pro určení místní příslušnosti je místo, kde zůstavitel zemřel. Tato změna by tedy měla přinést zjednodušení a urychlení určení místní příslušnosti.

Vzhledem k tomu, že v řízení o pozůstalosti poměrně často dochází k jeho delegaci z důvodu vhodnosti, při které je věc přikázána okresnímu soudu příslušnému dle bydliště dědiců, nikoli zůstavitele, obsahuje nová úprava rovněž speciální úpravu přikázání věci oproti obecné úpravě občanského soudního řádu (,,OSŘ“). Právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána z důvodu vhodnosti, mají pouze dědici zůstavitele, dále stát, je-li zákonným dědicem, a vypravitel pohřbu; a to pouze v případě, že jsou soudu známi v době, kdy byl podán návrh na přikázání věci jinému soudu.

 

2.             Účastníci při projednávání pozůstalosti, PROCESNÍ NÁSTUPNICTVÍ

2.1         Účastníci při projednávání pozůstalosti

V ZŘS je oproti původní úpravě v OSŘ odlišně upraveno účastenství v řízení o pozůstalosti. Obecně dle § 6 ZŘS platí, že účastníkem řízení je navrhovatel a ten, o jehož právech a povinnostech má být v řízení jednáno, a dále ti, které zákon za účastníky označuje. V první řadě je nezbytné zajistit, aby účastníky řízení byly osoby, které mají nabýt majetek zůstavitele, tedy osoby, o nichž lze důvodně předpokládat, že jsou zůstavitelovými dědici; má-li pozůstalost připadnout státu jako odúmrť, pak je účastníkem řízení stát. Jestliže zůstavitel nezanechal žádný majetek nebo zanechal pouze majetek nepatrné hodnoty, je účastníkem řízení pouze vypravitel pohřbu. Potud zůstává úprava účastenství stejná.

Nově pak ZŘS musí reagovat na instituty zavedené novým občanským zákoníkem (,,NOZ“), tedy na institut vykonavatele závěti, který je (jestliže byl povolán) účastníkem řízení o pozůstalosti v případech, kdy pozůstalost nenabývá stát nebo řízení nebude zastaveno, a dále na institut správce pozůstalosti, který je účastníkem řízení tehdy, jde-li v něm o ustanovení správce pozůstalosti nebo o úkony správy pozůstalosti. Účastníky pouze části řízení jsou dále manžel zůstavitele, který je účastníkem, jde-li o rozhodnutí o právech a povinnostech ze společného jmění při zániku manželství smrtí zůstavitele, a neopominutelný dědic zůstavitele, který je účastníkem, jde-li v řízení o soupis pozůstalosti, určení obvyklé ceny pozůstalosti a o vypořádání jeho povinného dílu. Věřitel zůstavitele je účastníkem, jde-li v řízení o odloučení pozůstalosti nebo o soupis pozůstalosti, které navrhl. Všechny tyto osoby přestávají být účastníky řízení, jakmile se účel jejich účasti naplní.

Všem těmto shora vyjmenovaným účastníkům přitom zaniká účast na řízení dnem nabytí právní moci usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti. Účastníky řízení jsou po nařízení likvidace pouze věřitelé, kteří se přihlásili, nebo kteří mají právo na uspokojení své pohledávky, i když ji nepřihlásili, a likvidační správce, byl-li jmenován. Věřitelé jsou samozřejmě účastníky řízení jen dokud jde v řízení o uspokojení jejich pohledávky.

 

2.2         Procesní nástupnictví

Odlišně je pak oproti obecné procesní úpravě upraveno procesní nástupnictví v případě, ztratí-li účastník v průběhu řízení způsobilost být účastníkem, například jestliže zemře. Soudní komisař v tomto případě na jeho místě pokračuje v řízení s tím, kdo u soudu do protokolu výslovně prohlásí, že je právním nástupcem účastníka, a své tvrzení o přechodu práv a povinností prokáže (například usnesením o dědictví). V případě, že dojde odvážnou smlouvou, která vyžaduje formu veřejné listiny, ke zcizení dědictví po smrti zůstavitele dle § 1714 NOZ, soud pokračuje dle § 121 ZŘS nadále na místě dědice s nabyvatelem dědictví, jestliže zcizitel a nabyvatel o to u soudu do protokolu výslovně požádají a jestliže zcizení dědictví prokážou.

 

3.             Veřejnost zjištění

Jestliže se v průběhu dědického řízení zjistí, že zůstavitel zanechal listinu o pořízení pro případ smrti, smlouvu o zřeknutí se dědického práva, listinu o prohlášení o vydědění nebo o zrušení těchto právních jednání, popřípadě další listiny, které mohou mít pro nabytí pozůstalosti význam, je nezbytné, aby byl zjištěn jejich obsah. Přitom je nově stanoveno, že jedná-li se o listiny, které nebyly sepsány ve formě notářského zápisu a které notář přijal do notářské úschovy, provádí se toto zjištění veřejně. O tomto veřejném zjištění listin přitom soudní komisař vyrozumí v úvahu přicházející dědice, na úřední desce soudu vyvěsí oznámení o jeho konání a ve výjimečných případech může být takovéto vyrozumění zveřejněno prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků; tento způsob zveřejnění přitom v řízení o pozůstalosti představuje dosti podstatnou novinku, o které se ještě zmíním.

V ZŘS bylo dále třeba vypořádat se s novou možností zůstavitele pořídit dle § 1542 NOZ závěť ústně před třemi současně přítomnými svědky, jestliže se ocitl pro nenadálou událost v patrném a bezprostředním ohrožení života. V tomto případě je samozřejmě nezbytné postupovat v zájmu předcházení možnému zneužití tohoto institutu co nejobezřetněji. Ke zjištění obsahu takového pořízení nařídí soud jednání, při kterém vyslechne všechny svědky, před kterými zůstavitel projevil svou vůli, jestliže tomu nebrání závažné okolnosti na straně svědků, a sepíše o tomto jednání protokol.

 

4.             Ochrana věřitelů zůstavitele

4.1         Soupis pozůstalosti

Jednou ze zásadních změn, které NOZ v § 1704 přináší, je povinnost dědiců hradit dluhy zůstavitele v plném rozsahu, pokud neuplatní výhradu soupisu. O možnosti vyhradit si soupis pozůstalosti musí dle § 172 ZŘS soudní komisař poučit každého, kdo byl vyrozuměn o dědickém právu nebo kdo uplatnil u soudu své dědické právo, a jehož účast v řízení o dědictví nebyla ukončena. Soudní komisař musí kromě poučení, jakým způsobem je možno výhradu soupisu pozůstalosti uplatnit, dědice upozornit, jaké jsou následky v případě neuplatnění výhrady. Důsledky přitom mohou být pro dědice dosti zásadní, zejména není-li dobře obeznámen s majetkem zůstavitele.

Samotný soupis pozůstalosti provádí notář jakožto soudní komisař, případně jeho zaměstnanci, kteří jsou k tomu notářem pověřeni. O době a místě provedení soupisu vyrozumí soudní komisař nejméně 15 dní předem všechny osoby, které mají právo být soupisu přítomny a vznášet dotazy a připomínky (zejména tedy každého, kdo osvědčí své dědické právo nebo právo na povinný díl, správce pozůstalosti, vykonavatele závěti, odkazovníky, věřitele, který navrhl odloučení pozůstalosti, a pokud soud souhlasí, pak i jinou osobu, která na tom prokáže právní zájem). Pokud by takové vyrozumění mohlo vážně ohrozit včasné provedení soupisu, soudní komisař vyrozumění neprovede a přizve si k soupisu dva svědky, kteří musí splňovat podmínky stanovené v § 175 odst. 2 ZŘS. Soupis pozůstalosti následně uvede soudní komisař v protokolu, ve kterém kromě obecných náležitostí uvede, kdo byl soupisu přítomen, jaké měl dotazy a připomínky, popis majetku způsobem, aby bylo možno zjistit totožnost jednotlivých věcí a aby byla vyloučena jejich záměna, dále uvede, kde se majetek nachází, zda byl zajištěn a jak.

Odůvodňují-li to okolnosti případu, může soudní komisař rozhodnout o nahrazení soupisu pozůstalosti seznamem pozůstalostního majetku, který vyhotoví správce pozůstalosti a který potvrdí všichni dědici. Soudní komisař může usnesením rovněž rozhodnout, že soupis pozůstalosti bude nahrazen společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku, jestliže jej dědicové předloží. V tomto případě tak zůstane pro dědice zachována výhoda výhrady soupisu, avšak zároveň ušetří čas a náklady na pořízení soupisu pozůstalosti. V této souvislosti je však nezbytné upozornit na § 1688 NOZ, dle kterého prokáže-li se, že prohlášení dědiců nebo seznam majetku neodpovídají skutečnosti, ruší se tím dědicům od počátku účinky výhrady soupisu. Tento účinek však nenastane vůči dědici, který prokáže, že neúplnost nezavinil, například v případě, že o majetku zůstavitele nevěděl.

 

4.2         Odloučení pozůstalosti

I nadále zůstává zachován princip, dle kterého platí, že jestliže dědic v rámci řízení o pozůstalosti nabude majetek zůstavitele, tento majetek splyne s jeho vlastním. To však může znamenat ohrožení pro věřitele zůstavitele, neboť dědic může být natolik zadlužený, že i majetek z pozůstalosti bude použit pro uspokojení věřitelů dědice a na uspokojení pohledávek zůstavitelových věřitelů již z pozůstalosti nezbudou finanční prostředky. Proto byl v § 1709 NOZ zaveden nový institut odloučení pozůstalosti, při němž soudní komisař na návrh věřitele, který osvědčí důvodnou obavu z předlužení dědice, usnesením rozhodne o odloučení pozůstalosti nebo její části od jmění dědice. Následně soudní komisař vyhotoví seznam majetku patřícího do odloučené pozůstalosti a ukáže-li se to nezbytným, majetek zajistí. Při tomto zajištění postupuje podle ustanovení o závěře pozůstalosti (dosud nazýváno jako „neodkladné opatření“); soudní komisař je tedy oprávněn uložit majetek zůstavitele do úschovy soudu, soudního komisaře nebo jiného vhodného schovatele, případně jej zapečetit v bytě zůstavitele, dále může zakázat výplatu z účtu nebo vkladní knížky, případně může uložit dlužníkům zůstavitele, aby plnění ukládali do úschovy soudu. Z odloučené pozůstalosti se následně uspokojí věřitel, který si odloučení vyžádal. Tento postup se však pro věřitele může ukázat i jako nevýhodný, neboť ztratí možnost se uspokojit z ostatního dědicova majetku, jestliže se jeho původní obava ukáže jako mylná a majetek dědice předlužený nebude. V tomto případě totiž dědic nebude za dluhy zůstavitele odpovídat svým vlastním majetkem ani v případě, že neuplatnil výhradu soupisu.

 

4.3         Promlčecí lhůta           

V souvislosti se snahou o zvýšení ochrany věřitelů zůstavitele bych dále ráda upozornila ještě na jednu novinku, která je sice upravena NOZ, nicméně úzce souvisí s řízením o pozůstalosti. V § 643 odst. 1 NOZ je stanoveno, že přešla-li povinnost uhradit pohledávku zůstavitelova věřitele na dědice, skončí promlčecí lhůta nejdříve uplynutím šesti měsíců ode dne, kdy bylo dědictví potvrzeno. To v podstatě znamená, že promlčecí doba nemůže skončit v průběhu řízení o pozůstalosti, a to ani v případě, že věřitel nepřihlásil svou pohledávku do pasiv pozůstalosti; promlčecí doba tedy uplyne teprve šest měsíců po pravomocném skončení dědického řízení. Pro věřitele zůstavitele tak odpadne dosavadní nutnost žalovat svou pohledávku v průběhu řízení o pozůstalosti za situace, kdy ještě není rozhodnuto o tom, kdo je dědicem zůstavitele. V takovém případě byl doposud věřitel nucen žalovat všechny v úvahu přicházející dědice, chtěl-li promlčení své pohledávky v průběhu řízení o pozůstalosti zabránit.

 

5.             Likvidace dědictví

Rovněž úprava likvidace dědictví doznala celou řadu změn, kterým však, vzhledem k omezenému rozsahu tohoto článku, není možné se zevrubněji věnovat. Proto se budu dále zabývat pouze podmínkami nařízení likvidace a zavedení institutu likvidačního správce.

 

5.1         Nařízení likvidace

Soud nařídí likvidaci pozůstalosti na návrh dědice, kterému svědčí výhrada soupisu, nebo na návrh státu, na nějž se hledí, jako by byl zákonný dědic, anebo na návrh věřitele, který prokázal svou pohledávku. Učiní tak pouze v případě, že nejsou splněny předpoklady pro zastavení řízení o pozůstalosti, že bylo provedeno vypořádání majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a jeho manžela a že dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o dědictví. Samozřejmě je dále nezbytné, aby bylo stanoveno předlužení majetku zůstavitele. Vyžaduje-li to veřejný zájem, může soud při splnění všech těchto podmínek nařídit likvidaci dědictví i bez návrhu.

O nařízení likvidace soud rozhodne usnesením, ve kterém rovněž vyzve věřitele zůstavitele, aby u něho přihlásili své pohledávky ve lhůtě, kterou stanoví; pro přihlášení pohledávek je v zákoně nově stanovena minimální lhůta, která nesmí být kratší než 3 měsíce od právní moci usnesení. Usnesení se v den jeho vydání vyvěsí na úřední desce soudu, u něhož probíhá řízení o pozůstalosti, a rovněž je možné v odůvodněných případech zveřejnit usnesení též prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků. Obě zmíněná opatření by v rámci likvidace pozůstalosti měla přispět k lepší ochraně věřitele.

 

5.2         Likvidační správce

ZŘS dále zavádí zcela nový institut likvidačního správce, kterého jmenuje soud v případě, že to vyžaduje potřeba správy nebo zpeněžování majetku patřícího do likvidační podstaty anebo existence sporů o pasiva likvidační podstaty. Soud jmenuje likvidačním správcem osobu, která je zapsána v seznamu insolvenčních správců, vedeném Ministerstvem spravedlnosti. Likvidační správce plní při likvidaci pozůstalosti úkoly, které jsou vyjmenovány v § 203 ZŘS, přičemž při výkonu funkce jedná svým jménem na účet pozůstalosti. Likvidačnímu správci náleží za učiněné úkony odměna, která se uhradí z majetku likvidační podstaty podle rozhodnutí, kterým se řízení o likvidaci pozůstalosti končí. Není-li likvidační správce soudem jmenován, plní jeho práva a povinnosti notář, který byl pověřen provedením úkonů jako soudní komisař.

           

            Hlavním úkolem zákona o zvláštních řízeních soudních bylo přizpůsobit procesní právo právu hmotnému tak, aby řízení o pozůstalosti lépe vyhovovalo současným potřebám. Zároveň bylo nezbytné přizpůsobit procesní předpisy obnovené právní terminologii, zejména právnímu pojmu „pozůstalost", a reflektovat znovuzavedení celé řady institutů, například odkazů, náhradníků, dědické přihlášky, svěřenského náhradnictví, dědické smlouvy atd. Rovněž bylo v souladu se snahou NOZ posílit postavení věřitelů a vůli zůstavitele, nezbytné upravit i k tomu se vztahující ustanovení procesního práva. Jak se tyto cíle podařilo naplnit, se ukáže teprve po 1. lednu 2014, pokud k tomuto datu skutečně dojde k nabytí účinnosti těchto zákonů. Teprve praxe totiž ukáže, zda se podařilo ošetřit jak v hmotném, tak i v procesním právu veškeré eventuality, které mohou nastat a se kterými se je v rámci řízení o pozůstalosti nutno vypořádat.

 

 

INFOBOX

  • odlišná úprava určení místní příslušnosti soudů v řízení o pozůstalosti;
  • nová úprava účastenství a procesního nástupnictví;
  • zavedení veřejného čtení pořízení pro případ smrti a dalších listin pořízených zůstavitelem;
  • úprava procesních aspektů nově zavedených institutů soupisu pozůstalosti a odloučení pozůstalosti;
  • zavedení institutu likvidačního správce.

 

Autorka je notářská kandidátka JUDr. Dany Menclerové, notářky ve Vsetíně

Úvodní foto: © froxx - Fotolia.com

« předchozí článek další článek »








Komentáře