Dohadnou položkou na mzdové bonusy se opět zabýval Nejvyšší správní soud

Ve svém nedávném rozhodnutí (č.j. 7 Afs 17/2012 – 40 ze dne 7. června 2012) se Nejvyšší správní soud opět zabýval problematikou dohadné položky na roční odměny zaměstnanců. Jedná se již o třetí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v obdobné věci za poslední rok a půl. Avšak až toto nové rozhodnutí obsahuje konkrétní vodítko pro účetní a daňové posouzení těchto dohadných položek.



Nejvyšší správní soud potvrdil již dříve deklarovaný princip, podle něhož roční prémie a obdobné mzdové bonusy účtované v rámci účetní závěrky formou dohadné položky mohou být daňově uznatelné pouze za předpokladu, že na tyto prémie zaměstnancům vznikl právní nárok již v období, za které je o tvorbě dohadné položky účtováno. V opačném případě by náklady na tyto bonusy byly v souladu se zásadou věcné a časové souvislosti uznatelné až v období, v němž se rozhodne o jejich vyplacení. 

Klíčovým aspektem pro rozlišení, zda lze či nelze daňově účinnou dohadnou položku vytvořit, je podle Nejvyššího správního soudu, zda roční odměna představuje nárokovou či nenárokovou složku mzdy. S odvoláním na judikaturu Nejvyššího soudu náleží mezi nárokové složky mzdy takové odměny, které jsou vázány na dosažení konkrétních, objektivně měřitelných a kvantifikovaných cílů, a zjištění výše této odměny je již jen věcí pouhého aritmetického výpočtu. I přesto, že k vyplacení odměny je třeba formálního přiznání příslušným vedoucím zaměstnancem či orgánem společnosti, které je učiněno až v období následujícím po uzavření účetních knih, stále se jedná o nárokovou část mzdy a rozhodnutí o jejím přiznání má pouze deklaratorní charakter. V takovém případě by na odměny měla být vytvořena dohadná položka. Pokud je však odměna vázána na zhodnocení dosažených pracovních výsledků na základě úvahy příslušného vedoucího zaměstnance, má toto rozhodnutí konstitutivní význam a jde tudíž o nenárokovou část mzdy, o které by nemělo být účtováno do okamžiku rozhodnutí o její výplatě. 

Nejvyšší správní soud se v citovaném rozhodnutí zabýval rovněž oprávněností tvorby dohadné položky na nevybranou dovolenou, přičemž uzavřel, že dohadnou položku lze daňově účinně vytvořit pouze na náklady související s dovolenou, kterou v následujícím roce nebude možno čerpat a bude tedy muset být v souladu s příslušnými ustanoveními zákoníku práce proplacena. 

Z počtu sporů, které Nejvyšší správní soud v relativně krátké době rozhodoval, je patrné, že finanční úřady oblast dohadných položek na roční odměny při daňových kontrolách často podrobně zkoumají. Pokud společnost roční odměny zaměstnancům poskytuje a v této souvislosti účtuje o dohadných položkách, doporučuje se provést analýzu nastavení kritérií pro výplatu těchto odměn a prověřit, zda se ve všech případech jedná o nárokovou část mzdy ve smyslu uvedeného judikátu.

 

Foto: © Gina Sanders - Fotolia.com

 

 

Zdroj: KPMG

Úvodní foto: © Gina Sanders - Fotolia.com

« předchozí článek další článek »








Komentáře