Jak budou zohledněny kvalita a schopnosti uchazečů o veřejné zakázky po novele?

Po bližším pohledu na vládní návrh novely zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách nezbývá, než si položit otázku, zda si navrhovatel novely uvědomuje určitá rizika, která mohou plynout z jejich kombinace v případě jejich přijetí.



Nejen u odborných služeb, ale i v oblasti významných či technologicky náročných dodávek jsou přirozenými kritérii pro výběr vhodného dodavatele též kvalita služeb, finanční síla, stabilita a odpovědný přístup dodavatele ke způsobu výkonu jeho činnosti. To platí zejména tam, kde případné selhání dodavatele může mít zásadní negativní následky pro zadavatele nebo zajištění veřejné služby. 

 

Po bližším pohledu na vládní návrh novely (dále jen „Novela“) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „ZVZ“) a některá navrhovaná opatření, nezbývá, než si položit otázku, zda si navrhovatel Novely uvědomuje určitá rizika, která mohou plynout z jejich kombinace v případě jejich přijetí.

Jedná se zejména o následující návrhy: 

* zrušení ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů (zejm. obratu a pojištění) a jejich nahrazení pouhým čestným prohlášením dodavatele o jeho schopnosti plnit veřejnou zakázku,

* zrušení certifikátu systému řízení jakosti ISO,

* zrušení možnosti omezit počet zájemců po kvalifikaci v užším řízení, v jednacím řízení s uveřejněním a fakticky i v soutěžním dialogu. 

Na jednu stranu tyto navržené změny povedou k rozšíření okruhu potencionálních uchazečů předkládajících nabídky a otevření možností pro účast i menších firem, které dosud mohly být případnými ekonomickými a finančními kvalifikačními podmínkami zadavatelů diskriminovány či zpravidla vypadávaly při omezování počtu zájemců jako ti slabší či méně zkušení. Na druhou stranu mohou změny představovat fakticky i podstatné ztížení postupu zadavatele při výběru ekonomicky skutečně nejvýhodnější nabídky. Vycházíme přitom z již obecně přijímaného názoru, že „nejlevnější neznamená vždy nejlepší“.

 

Na základě našich zkušeností se domníváme, že přijetí výše popsaných navržených změn ve stávající podobě by však s velkou pravděpodobností mohlo vést zejména k následujícím důsledkům: 

1. Zadavatel by musel klást silnější důraz na vymezení technických kvalifikačních předpokladů, jako zejména výrobní kapacita, reference a odborný tým. Nedá se předpokládat, že by čestné prohlášení dodavatele o jeho schopnosti plnit veřejnou zakázku mohlo mít fakticky relevantní význam.

V praxi pak bude otázkou zajištění přiměřenosti takových požadavků a jejich faktického reálného využití pro plnění veřejné zakázky. Navíc vypovídací hodnota technické kvalifikace nebude zaměnitelná s finančními ukazateli, které by měly dokládat finanční sílu a stabilitu dodavatele.

 

2. Zadavatel by již neměl možnost prostřednictvím kvalifikace zúžit možný okruh dodavatelů soutěžících o získání veřejné zakázky, kteří s ohledem na předmět zakázky nejlépe odpovídají jeho představám a jsou mezi sebou skutečně srovnatelní co do síly, stability a zkušeností, a ty nechat soutěžit s důrazem na cenu.

Riziko spočívá v tom, že zadavatel obdrží mezi sebou věcně, popřípadě kvalitativně neporovnatelné nabídky, popřípadě nabídky, u nichž kvalita a záruka realizovatelnosti může být výrazně odlišná. Logickým důsledkem proto bude, že zadavatel v takových případech bude přistupovat k volbě nepočitatelných, nefinančních hodnotících kritérií, která však mohou být výrazně méně transparentní a popřípadě též ekonomicky méně výhodná. Navíc situaci ztěžuje i současně platný zákaz hodnocení kvalifikace, který by měl platit nadále i v případě odborných poradenských služeb, jejichž kvalita je zásadně závislá na know-how a kvalitě řešitelského týmu dodavatele. To vede v praxi k postupům (ze strany ÚOHS sice akceptovaným, nicméně zbytečně komplikovaným), kdy zadavatelé namísto přímého hodnocení týmu a zkušeností hodnotí „metodiky“ přístupu dodavatelů k plnění veřejné zakázky.

 

3. Zrušení omezování počtu zájemců po kvalifikaci v užším řízení a jednacím řízení s uveřejněním (eventuálně také v soutěžním dialogu) může mít negativní vliv na ochranu informací zadavatele.

Zadavatelé v situacích, kdy mají zájem na ochraně informací jinak poskytovaných zájemcům k přípravě nabídek, využívají v praxi omezování počtu k tomu, aby takové informace poskytovali pouze takovým dodavatelům, kteří jsou k plnění veřejné zakázky skutečně kvalifikovaní a kteří mají reálnou šanci být zadavatelem vybráni. Zrušením omezování počtu zájemců tak zaniká hlavní smysl existence užšího řízení oproti otevřenému.

 

4. V jednacím řízení s uveřejněním bude možné omezovat počet zájemců až v rámci jednání. Omezování počtu tak bude posunuto do fáze, kdy již dodavatelé zpracují a předloží své nabídky, přičemž zadavatel bude muset všechny posoudit a zhodnotit a vést jednání se všemi uchazeči (potencionálně i s velkým počtem, což zvýší administrativní náročnost pro zadavatele). Motivace uchazečů k podání nabídek resp. i k jejich dalšímu vylepšení v jednání bude zpravidla záležet na jejich počtu a nastavení hodnotících kritérií zadavatelem. 

 

Přestože plně podporujeme záměry vlády na posílení principů transparentnosti zadávacích řízení a nediskriminace uchazečů ve veřejných zakázkách, na základě výše popsaných argumentů se domníváme, že by v rámci projednávání novely mělo dojít ke zvážení určitých aspektů navržených změn, aby zadavatelé měli i nadále v rámci zadávacích řízení možnost důsledně zohlednit kvality a schopnosti potencionálních dodavatelů a podané nabídky následně skutečně hodnotit dle kritéria ekonomické výhodnosti. 

 

Autor je seniorní právník v advokátní kanceláři Havel, Holásek & Partners

 

Foto: © Gina Sanders - Fotolia.com

Úvodní foto: © Gina Sanders - Fotolia.com

« předchozí článek další článek »








Komentáře