Konec černé můry holdingových transakcí?

Převedl jste jako společník své společnosti s ručením omezeným na firmu auto za 30 tisíc Kč? Nebo jste od společnosti za podobnou cenu koupili nějaký majetek?



Pokud jste při výše uvedené transakci nenechali určit cenu soudem jmenovaným znalcem, pak jste (se znalostí práva ještě před několika měsíci) zřejmě jednali protiprávně a transakce je neplatná. Vyplývá to z ustanovení § 196a odst. 3 obchodního zákoníku, které podmiňuje provedení transakcí, jejichž předmětem je převod majetku zatěžující společnost částkou od 10 % jejího základního kapitálu, předchozím znaleckým určením ceny. Komentáře k zákonu jakož i judikatura se dlouho shodovaly v tom, že bez znaleckého posudku je taková transakce absolutně (od počátku) neplatná. Nepomůže přitom ani následné jmenování znalce, a to ani v případě, že se ukáže, že použitá cena odpovídala tomu, co by doporučil znalec, nebo byla pro společnost dokonce výhodnější. S tím je podle Nejvyššího soudu ČR konec.

Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu přišel letos v únoru s převratným závěrem, a to, že pokud transakce mezi některou z osob, uvedených v ustanovení § 196a, a společností sice proběhla bez znaleckého posudku, ale následně se prokáže, že nebyla pro společnost nevýhodná, není neplatnou. Jde o skutečnou revoluci v oblasti korporátního práva, byť nikoliv nelogickou. Nejvyšší soud poměrně rozumně formuloval, že je-li účelem zákona chránit minoritní akcionáře či věřitele společnosti a je-li tento účel při transakci naplněn, není důvodu stíhat podobné převody neplatností (o to méně, je-li taková transakce pro společnost výhodná, tj. posiluje-li fakticky pozici věřitelů a menšinových vlastníků). Je zajímavé, že k tomuto obratu došlo bez toho, aby se změnil sám zákon. Nejvyšší soud změnil svůj dosavadní názor, což je jeho nezadatelné právo (a v případě, kdy zjistí, že jeho předchozí názor již neobstojí, též povinnost).

Porušení § 196a odst. 3 obchodního zákoníku bylo v minulosti nikoliv neobvyklým jevem. Důvodů je řada – od širokého záběru tohoto ustanovení (týká se např. i zakladatele společnosti, byť by již nebyl akcionářem či společníkem), až po jeho nepříliš šťastné zařazení do struktury zákona (lze jej nalézt v části upravující otázku zákazu konkurence v akciové společnosti). Náprava přitom nebyla často jednoduchá. Zvlášť, pokud již společnost takto nabytý majetek dále převedla, nebo jej zakomponovala do svého podnikání. I přes uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu je třeba si dát pozor na jednu věc – jsou-li na obou stranách transakce obchodní společnosti, dopadne ustanovení § 196a obchodního zákoníku zřejmě na obě. Pak je nutné mít na paměti, že to, co je výhodné pro jednu společnost (protože například cena je nižší než hodnota nabytého majetku), bude pro druhou ze stejného důvodu nevýhodné (a tudíž taková transakce bude neplatná). Judikát Nejvyššího soudu by neměl být ani chápán tak, že již není nutné cenu či hodnotu majetku určovat znalcem. Pokud ale společnost postupuje v rozporu se zákonem, přitom ale jedná způsobem, který ji nepoškozuje, bude již mnohem snazší situaci napravit.

 

Autor je partnerem advokátní kanceláře NIELSEN MEINL 

 

Foto: © Beboy - Fotolia.com

 

Úvodní foto: © Beboy - Fotolia.com

« předchozí článek další článek »








Komentáře