Na téma souběh výkonu funkcí…

V souvislosti s aktuálně diskutovaným a medializovaným tématem problematiky souběhu funkcí pracovního poměru a funkce statutárního orgánu nebo jeho člena v obchodních společnostech přinášíme níže vysvětlení.



Zákaz souběhu funkcí vyplývá již po delší dobu z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky. Z dosud publikovaných judikátů lze dovodit zejména tyto závěry:

* na výkon funkce statutárního orgánu není možné platně uzavřít pracovní smlouvu, neboť činnost statutárního orgánu není druhem práce ve smyslu zákoníku práce;

* za neplatné byly soudem prohlášeny pouze ty souběhy, u kterých se náplň práce sjednaná v pracovní smlouvě překrývá s agendou spadající do působnosti člena statutárního orgánu;

* k jednoznačnému prohlášení nepřípustnosti souběhu funkcí v obecné rovině se však judikatura doposud nedobrala;

* podmínky souběhu funkcí je nutné zkoumat v každém jednotlivém případě a pouze na základě zohlednění specifik jednotlivých společností lze učinit závěr o tom, zda se jedná o přípustný či nepřípustný souběh;

* rozhodným kritériem pro posouzení přípustnosti či nepřípustnosti souběhu funkcí je obsah obchodního vedení v praxi každé jednotlivé obchodní společnosti.

 

Medializovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu (ze dne 9.12.2010, čj. 3 Ads 119/2010-58, www.nssoud.cz.) 

Nejvyšší správní soud se v tomto rozhodnutí opírá o dlouhodobě zastávaný názor Nejvyššího soudu ohledně zákazu souběhu funkcí. Z tohoto rozsudku však nelze dovozovat, že by souběh funkce ředitele a jednatele byl zcela vyloučen. Důvody, pro které byla kasační stížnost v daném případě odmítnuta, spočívají totiž především v tom, že stěžovatel nespecifikoval, v čem spočívají rozdíly v náplni činnosti dané osoby jakožto jednatele společnosti na straně jedné a ředitele společnosti na straně druhé, a dále nepředložil ani nenavrhnul žádné důkazy, které by prokázaly tyto rozdíly.

Nelze proto vyloučit, že pokud by stěžovatel doložil relevantní důkazy o tom, že se faktický výkon funkce ředitele nepřekrýval s výkonem funkce statutárního orgánu, byl by závěr příslušné správy sociálního zabezpečení posouzen jako neopodstatněný a pracovní i pojistný poměr by byly považovány za platně uzavřené.

Průlom, který však lze v tomto rozhodnutí spatřovat, je, že správa sociálního zabezpečení (a potažmo finanční úřady) začínají aktivně řešit otázku nedovoleného souběhu.

 

 

Autorka je činná jako advokátka v právnické kanceláři Havel, Holásek & Partners

 

 

 


« předchozí článek další článek »








Komentáře