Nejvyšší správní soud k technickému zhodnocení majetku

V nedávném rozhodnutí (č.j. 8 Afs 4/2012-39) se Nejvyšší správní soud zabýval rozdílem mezi technickým zhodnocením a opravou majetku. V rozsudku je tato problematika pojednána poměrně komplexně a lze z ní vyvodit řadu obecných závěrů.



V daném případě se jednalo o posouzení výměny potrubního systému v rámci komplexní opravy a rekonstrukce rozvodů tepla.

Nejvyšší správní soud konstatoval, že oprava je pouze reprodukcí dřívějších užitných hodnot nebo drobnějším zhodnocením majetku, zatímco technické zhodnocení přináší významnější kvalitativní a kvantitativní změny stávajícího majetku a lze je obecně vnímat jako „opravu vyšší kvality“. Samotný důvod provedení daných prací (např. opotřebení majetku, havarijní stav majetku) není určující z hlediska rozdílu mezi opravou a technických zhodnocením. Rozhodující je skutečný následek změny.

Při změně technických parametrů se jedná o technické zhodnocení. V případě, že změnu technických parametrů přináší technický pokrok, tj. pokud je původní materiál nahrazen prokazatelně nejbližším materiálem na trhu například proto, že původní materiál se již nevyrábí, nemusí se nutně jednat o technické zhodnocení. Tuto otázku je však vždy třeba posuzovat v kontextu konkrétního případu. Pojem „technické parametry“ je nutné vykládat ve vztahu k celku, v daném případě k technickým parametrům a k funkčnosti celé budovy. Soud na závěr odmítl argumenty, podle nichž by o technické zhodnocení šlo pouze tehdy, pokud by se technické parametry změnily u 100 % majetku.

Nejvyšší správní soud zdůraznil, že v případě prokazování opravy je důkazní břemeno na daňovém subjektu. To platí o to více, že někdy je hranice mezi technickým zhodnocením a opravou nezřetelná a v každém jednotlivém případě je proto nutno tuto hranici určit pomocí dostatečně průkazných prostředků, které je daňový subjekt povinen doložit. Soud se rovněž zabýval znaleckým posudkem, který předložil daňový subjekt a otázkou, zda je správce daně oprávněn odmítnout jej jako důkazní prostředek. Soud v daném případě souhlasil s tím, že správce daně nevzal posudek v úvahu jako důkaz, protože znalec řádně nezjistil původní stav a stav po změně. Znalec mimoto posudek vypracoval převážně na základě odpovědí daňového subjektu, a tudíž mu pro hodnocení chyběl objektivní podklad. A konečně z posudku nebylo patrné, jakou metodiku znalec použil pro hodnocení technických parametrů.

Nejvyšší správní soud v daném případě uzavřel, že výměna potrubí představuje v kontextu celkové změny koncepce dodávky tepla technické zhodnocení, a to i přesto, že se změna netýkala 100 % potrubí a původní materiál nahradil materiál technicky kvalitnější v důsledku technického pokroku.

 

 

Zdroj: KPMG

 

Foto: © arahan - Fotolia.com

 

Úvodní foto: © arahan - Fotolia.com

« předchozí článek další článek »





Související články




Komentáře