NSS: zatřídění technologií pevně spojených s budovou

Ve svém nedávném rozsudku (5 Afs 3/2010 – 144 ze dne 17. září 2010) se Nejvyšší správní soud (NSS) zabýval problematikou zatřídění technologií, pevně spojených s budovou, do odpisových skupin pro účely daně z příjmů.



Konkrétně se jednalo o filtrační jednotku, klimatizační jednotku a požárně bezpečnostní zařízení, které poplatník klasifikoval jako součást budovy (výrobní hala) a jejichž pořizovací cenu zahrnul do vstupní ceny budovy odpisované v 5. odpisové skupině, a tudíž je odpisoval pomaleji, než pokud by dané technologie zatřídil jako samostatné položky majetku. Vzhledem k tomu, že poplatník čerpal slevu na dani z titulu investičních pobídek, správce daně tento přístup zpochybnil a namítl porušení povinnosti minimalizovat základ daně, neboť se podle něj jedná o samostatné movité věci spadající do odpisových skupin s kratší dobou odpisování. Vedle samotných ustanovení zákona o daních z příjmů přitom odkazoval mimo jiné i na příslušné pasáže Pokynu ministerstva financí D-300 k § 26 zákona o daních z příjmů.

 

Neakceptoval, ale dovolil 

Nejvyšší správní soud neakceptoval výklad, podle kterého jsou předmětné technologie v dané situaci z hlediska daně z příjmů považovány za samostatné movité věci, a naopak dovodil, že tyto technologie v daném případě představovaly takovou součást stavby, která se stavbou tvoří jeden funkční celek. Oddělení uvedených technologií od stavby by podle Nejvyššího správního soudu v daném případě znamenalo funkční a účelové znehodnocení stavby, neboť bez těchto zařízení by stavba nemohla být používána k výrobě, pro kterou byla zkolaudována. Pro posouzení technologických komponent z hlediska daně z příjmů je podle Nejvyššího správního soudu vždy nutné primárně zkoumat funkční a účelové hledisko.

Nejvyšší správní soud zhodnotil jako nedůvodnou i námitku správce daně ohledně použití Pokynu ministerstva financí D-300, když konstatoval, že v části k § 26 Pokyn neodpovídá textu zákona o daních z příjmů, neboť nerozlišuje mezi druhy staveb podle účelu a funkce, čímž přesahuje nad rámec zákona.

 

Judikát otevírá možnosti 

Je otázkou, jak bude na tento judikát reagovat daňová správa. Přikláníme se k názoru, že na jeho základě nelze očekávat změnu současného přístupu. Jak vyplývá z předchozí rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu, mohou pokyny ministerstva financí za určitých podmínek založit správní praxi, kterou jsou orgány daňové správy vázány, a pokud poplatník podle této správní praxe postupuje, neměl by být postihován. Nedojde-li tedy ke změně pokynu jako takového, neměl by být postup podle pokynu v praxi správci daně zpochybněn. Na druhou stranu však judikát otevírá možnosti zatřídění technologických zařízení souvisejících s budovou podle jejich funkce a účelu.

 

Zdroj: KPMG

 

 

 


« předchozí článek další článek »








Komentáře