Od 1. 1. 2011 je účinný nový daňový řád

I přes poměrně dlouhou legisvakanční lhůtu (ke studiu zákona, který nahradil zákon o správě daní a poplatků byl k dipozici téměř rok) je povědomost o tom, co nový zákon přináší, poměrně malá.



Nový procesní předpis pro správu daní a poplatků (č. 280/2009 Sb.,) určitě přináší celou řadu výhod – odstraňuje řadu nejasností a vyplňuje dosavadní mezery v daňovém řízení. Je to relativně utříděný a vnitřně provázaný právní předpis. Jako každý nový předpis přinese hlavně zpočátku všechny nevýhody dané prostě jen pouhým faktem – jde o změnu. Praxe určitě ukáže, že jej bude třeba dále měnit, nicméně už teď se dá říci, že jde o dobrý základ.

Postupem doby jistě oceníme posunutí daňové praxe k cílům, které si nový daňový řád klade:

* snížit administrativní náročnost výběru daní ,

* snížit zátěž pro daňové subjekty,

* zefektivnit celkové fungování správy daní, zejména tím, že

* výrazně přispívá k odstranění dosavadních terminologických a výkladových problémů, usiluje o jednoznačné vymezení pojmů i vzájemných souvislostí a zapracovává ustálenou judikaturu.

 

V jednotlivých paragrafech najdeme změny, které pro poplatníky jsou bezesporu  přínosem.

Daňový řád:

* stanovuje povinnost odůvodňovat rozhodnutí, správce daně – a to vždy, pokud není výslovně uvedeno jinak. Zatím platilo opačné pravidlo – tzn. rozhodnutí mělo být odůvodněno jen v případě, že to zákon výslovně ukládal.

* stanovuje jednoznačná pravidla pro opakování daňových kontrol a jejich omezení. Zásada, že daňovou kontrolu není možné libovolně opakovat, z dosavadního zákona nevyplývala. Zatím se vycházelo pouze z judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. Nadále tedy bude důvodem pro opakování kontroly především zjištění nových skutečností nebo důkazů, které nemohly být bez zavinění správce daně uplatněny v původní daňové kontrole a které zakládají pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti dosud stanovené daně nebo o tvrzení daňového subjektu.

* přináší odkladný účinek odvolání v případě, že daňovému subjektu je doměřena daň vyšší, než jakou přiznal v daňovém přiznání. Podle současného stavu platilo, že doměřená daň je také hned splatná. Přechází se tedy na standardní pravidlo, kdy u verdiktu napadeného odvoláním se vykonatelnost odkládá do doby rozhodnutí o odvolání. V případě, že odvolání se zamítne, bude rozdíl splatný ve lhůtě 15 dnů od nabytí právní moci.

* Nadále jsou jasnější pravidla pro určení prekluzivní (propadné) lhůty pro stanovení daně (tj. lhůta, ve které lze daň vyměřit, - jinými slovy - tzn. že uplynutím této lhůty zaniká právo daň vyměřit či dodatečně vyměřit). Tříletá lhůta počíná běžet dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení (v dosavadní terminologii daňového přiznání), případně v němž se daň stala splatnou, pokud zde není povinnost daňové tvrzení podat. Dosud nebylo výslovně stanoveno, odkdy prekluzivní lhůta běží, tedy zda od konce roku, za který se daň vyměřuje, či od konce roku, ve kterém se podává daňové přiznání.

* Ruší se povinnost přikládat souhlas správce daně k návrhu na výmaz obchodní společnosti nebo družstva při přeměnách obchodních společností a družstev (fúze, rozdělení, převod jmění na společníka).

 

Naproti tomu je zapotřebí si více hlídat některé povinnosti:

* Hříšníkům, kteří odevzdají daňové přiznání pozdě, nový daňový řád přináší sankci bez milosti. Nařizuje správci daně uložit v tomto případě za opožděné daňové přiznání o více než 5 dní pokutu ve výši 0,05 % vyměřené daně nebo nadměrného odpočtu, resp. 0,01 % daňové ztráty, maximálně však 5 % z daňové povinnosti. Je to změna, ještě v loňském roce mohl správce daně uložit těmto hříšníkům sankci v podobě tzv. zvýšené daně maximálně do výše 10 % daňové povinnosti. Rozhodnutí o výši finančního postihu ale bylo na správci daně.

* Možné už není také podání tzv. odvolání proti vlastnímu přiznání

 

Autorka působí v České asociaci finančních ředitelů (CACFO) při Svazu průmyslu a dopravy ČR

 

 


« předchozí článek další článek »








Komentáře