Poskytnutí vzorků a dárků malé hodnoty

Soudní dvůr Evropské unie vydal očekávané rozhodnutí ve věci EMI Group Ltd (C 581/08), v níž se zabýval otázkami bezplatného poskytování obchodních vzorků a dárků malé hodnoty v souvislosti s pravidly pro uplatnění nároku na odpočet DPH a vzniku povinnosti odvést DPH na výstupu, uplatňovanými ve Velké Británii.



Rozsudek obsahuje cenné informace i pro české plátce DPH. Společnost EMI, britské hudební vydavatelství, bezplatně poskytuje nahrávky nových alb pro účely propagace, odborné kritiky, apod. Nahrávky jsou distribuovány v různých formách, přičemž některé v provedení určeném pro trh. Společnost EMI neodvedla DPH z takto šířených nahrávek.

Soudní dvůr se zabýval několika otázkami, mj. jaké jsou základní vlastnosti vzorku, zda je třeba zvážit status příjemce vzorku, zda je možné považovat dárky poskytnuté jedné osobě pro účely distribuce konečným příjemcům rovněž za plnění nepodléhající DPH a zda mohou členské státy EU výklad pojmů vzorek a dárek malé hodnoty nějakým způsobem omezit.

Soudní dvůr úvodem konstatoval, že není možné stanovit definici vzorku pro tak rozsáhlé množství zboží velmi odlišné povahy, které může být obecně poskytnuto jako vzorek. Pro posouzení, zda se jedná o dodání vzorku či běžné dodání zboží, je dle Soudního dvora v jednotlivých případech nezbytné ověřit skutečný účel a charakter poskytnutí vzorku, tj. propagace a zvýšení prodeje zboží, přičemž je možné, že v některých případech je pro dosažení tohoto cíle žádoucí, aby byl „vzorek“ totožný s konečným výrobkem.

 

Zcela v kompetenci členských států 

Soudní dvůr rovněž potvrdil, že není v rozporu se Směrnicí o DPH, pokud jsou vzorky poskytnuty jiné osobě, než je konečný kupující, a to za předpokladu, že je splněn účel poskytnutí vzorku, tj. propagace zboží. Rovněž množství poskytnutých vzorků by nemělo být předem omezováno, neboť závisí na povaze představovaného výrobku a účelu distribuce. Dle názoru Soudního dvora nicméně členské státy mohou stanovit pravidla pro poskytování vzorků za účelem zamezení zneužití, např. povinnost označení zboží jako vzorky, ošetření smluvní odpovědnosti v případě zneužití vzorku jeho příjemcem apod.

Pokud se týká pojmu dárky malé hodnoty, Soudní dvůr dospěl k závěru, že je zcela v kompetenci členských států, aby si stanovily určitá omezení týkající se jejich množství nebo hodnoty, a to v rámci pravidel zakotvených ve směrnici.

Dobrou zprávou je konstatování Soudního dvora, že poskytnutí dárků jedné osobě pro účely distribuce konečným příjemcům nelze obecně považovat za poskytnutí dárku této jedné osobě. A dále, že pro účely poskytnutí vzorků (ve smyslu plnění mimo předmět DPH) není relevantní daňové postavení příjemce vzorku, tj. zda je osoba povinná k dani, plátce či neplátce.

 

Nesnadné rozlišení vzorku 

Rozhodnutí v případu EMI Group Ltd. v zásadě nemění přístup uplatňovaný doposud v České republice, nicméně nabízí možnost využití daňově výhodného režimu poskytování vzorků a dárků malé hodnoty i plátcům DPH, kteří se doposud zdráhali jej využít, např. právě z důvodu nesnadného rozlišení vzorku a běžného výrobku nebo při distribuci dárků a vzorků přes zprostředkovatele. K této otázce se ještě očekává důležité rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci Baxi Group a Loyalty Management UK (C 53/09, C 55/09).

 

Zdroj: KPMG


« předchozí článek další článek »








Komentáře