Postoupení pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení

Podle nedávného přelomového rozhodnutí Nejvyššího správního soudu mohou věřitelé v případě postoupení pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení (příp. v dřívějším konkurzním a vyrovnávacím řízení) použít ke krytí ztrát z postoupení také opravnou položku vytvořenou podle § 8 zákona o rezervách (8 Afs 54/2010 – 155 ze dne 29. prosince 2010).



Tímto rozhodnutím byl zřejmě překonán dosavadní striktní výklad správců daně, který neumožňoval použití těchto opravných položek při postoupení pohledávek v průběhu úpadkového řízení.

Předmětem sporu byla aplikace ustanovení zákona o daních z příjmů upravující daňový režim postoupení pohledávek za dlužníkem v úpadkovém řízení před tím, než je znám jeho výsledek. Žalující společnost evidovala k postupované pohledávce daňovou opravnou položku vytvořenou v souladu s § 8 zákona o rezervách. Ztrátu z postoupení pohledávky, která byla kryta touto rozpuštěnou opravnou položkou, ponechala v základu daně. Při následné daňové kontrole však správce daně tento přístup zpochybnil. Argumentoval zejména tím, že § 8 zákona o rezervách uvádí specifické okolnosti, za kterých lze zrušit daňovou opravnou položku za dlužníky v úpadkovém řízení, tj. zpravidla až v návaznosti na výsledek úpadkového řízení. Společnost s tímto závěrem nesouhlasila a obrátila se na soud.

Nejvyšší správní soud se neztotožnil se striktními závěry správce daně. Zdůraznil, že zvláštní úprava § 8 zákona o rezervách reaguje na specifické situace, které mohou nastat v souvislosti s úpadkovým řízením (v daném případě v souvislosti s řízením o konkurzu a vyrovnání) a vytváří tudíž specifické důvody pro zrušení opravných položek. Ustanovení však podle soudu nepředstavuje úplný výčet skutečností, s nimiž je spojena nutnost zrušení opravné položky. Vzhledem k tomu, že § 8 zákona o rezervách neupravuje postoupení pohledávky, je nutné postupovat podle obecných pravidel. V případě postoupení pohledávky měl tedy věřitel zrušit vytvořenou opravnou položku podle obecných ustanovení zákona o rezervách. Takovýto postup dle soudu nijak nevylučuje uplatnění ztráty z postoupení pohledávky jako daňově uznatelného nákladu. Soud navíc připomněl, že stejného efektu by poplatník dosáhl prostřednictvím překlasifikace na opravnou položku podle § 8a zákona o rezervách (v daném případě ve stejné výši), jediným rozdílem by bylo odpovídající účetní zachycení zrušení a tvorby nové opravné položky. 

 

Zdroj: KPMG

 


« předchozí článek další článek »





Související články




Komentáře