SDEU: režim DPH u služeb souvisejících s nájmem obchodních prostor

Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) se ve svém rozsudku ze dne 27. září 2012 (C-392/11 Field Fisher Waterhouse LLP) zabýval režimem DPH u služeb souvisejících s nájmem obchodních prostor.



V této kauze pronajímatel dle nájemní smlouvy poskytoval vedle nájmu obchodních prostor i související plnění (dodávku vody, vytápění, opravy zařízení, úklid společných prostor, ostrahu). Jak nájem, tak související plnění fakturoval jako osvobozené od DPH. 

Základní otázka, která byla SDEU položena, zněla, zda na služby poskytované pronajímatelem a nájem je třeba nahlížet jako na jedno plnění a dále, jaký vliv na zodpovězení této otázky má skutečnost, že nájemní smlouva nájemce zavazuje, aby služby kupoval od pronajímatele, ačkoliv by je teoreticky mohl nakupovat i od jiných osob (ve smyslu argumentace SDEU v dřívějším rozsudku C-572/07 RLRE Tellmer Property). 

Z argumentace SDEU vyplývá, že je věcí vnitrostátního soudu posoudit, zda osoba povinná k dani poskytuje v konkrétním případě jedno plnění nebo více samostatných plnění. SDEU tedy pouze upozorňuje na aspekty, které mohou být pro rozhodování relevantní. 

Podle SDEU je v první řade nutné zkoumat, zda je objektivně možné, aby dané služby a nájem byly poskytovány jako jedno plnění. Podstatné přitom je, zda z pohledu běžného nájemce představuje daný typ služeb pouze prostředek k lepšímu využití nájmu, nebo zda poskytované služby představují účel samy o sobě. Pokud je objektivně možné, aby služby a nájem byly jedním plněním, pak pro posouzení, zda se v konkrétním případě skutečně jedná o jedno plnění, může mít zásadní význam znění nájemní smlouvy. Podle SDEU není rozhodující skutečnost, že by určité služby mohly být teoreticky poskytovány i jinými osobami. 

SDEU rekapituloval, že služby poskytované v souvislosti s nájmem v tomto případě nepředstavují účel samy o sobě. Z nájemní smlouvy zjevně vyplývá, že důvodem jejího uzavření není pouze záměr získat právo na užívání dotčených prostor, nýbrž i záměr obdržet související služby. Smlouva tedy ukazuje spíše na jedno plnění mezi pronajímatelem a nájemcem. Spor by se měl nyní vrátit zpět k vnitrostátnímu soudu. SDEU však celkem jasně formuloval, k jakému závěru by v dané situaci na místě vnitrostátního soudu sám dospěl.

Nelze vyloučit, že rozsudek ovlivní i praxi v České republice. Případná změna přístupu uplatňovaného v současné době, kdy se služby spojené s nájmem ve většině případů považují za samostatné plnění, pak může mít přímý dopad jak na nájemce, tak i na možnost pronajímatele uplatnit nárok na odpočet. 

 

 

Zdroj: KPMG

Úvodní foto: © arahan - Fotolia.com

« předchozí článek další článek »








Komentáře