Soudní dvůr EU: případ ECJ C 84/09 – X

Soudní dvůr Evropské unie vydal 18. listopadu 2010 rozhodnutí v případě C-84/09 X v. Skatteverket. V případě se zabýval podmínkami pro osvobození od daní při dodání zboží do jiného členského státu.



Fyzická osoba X plánovala pořídit ve Velké Británii novou plachetnici k rekreačním účelům. Po koupi by byla plachetnice používána 3 až 5 měsíců ve Velké Británii a následně převezena do Švédska, místa svého konečného určení. Švédská daňová správa považovala danou transakci za intrakomunitární pořízení nového dopravního prostředku z Velké Británie, a tudíž by transakce podléhala zdanění švédskou DPH. Fyzická osoba X namítala nesplnění časového testu pro klasifikaci předmětu koupě jako nového dopravního prostředku a požadovala zdanit transakci jako lokální plnění ve státu koupě, tedy ve Velké Británii.

Švédský Nejvyšší správní soud se obrátil na Soudní dvůr s předběžnými otázkami, zda pro klasifikaci plnění jako intrakomunitárního dodání zboží musí být přeprava z členského státu původu do členského státu určení zahájena a ukončena v určité lhůtě a zda se odpovědi změní, pokud se bude jednat o nový dopravní prostředek. Další otázka se týkala určení časového okamžiku, který je rozhodující pro posouzení, zda je dopravní prostředek nový.

Soudní dvůr se zabýval interpretací čl. 20 a 138 směrnice č. 2006/112/ES, přičemž konstatoval, že tyto články je třeba vykládat v tom smyslu, že klasifikace plnění jako intrakomunitárního dodání není závislá na dodržení určitých lhůt, ve kterých by měla být zahájena nebo ukončena přeprava dotčeného zboží z jednoho členského státu do druhého. V případě pořízení nového dopravního prostředku je třeba posoudit všechny objektivní okolnosti, především zamýšlené konečné používání tohoto prostředku. Dále Soudní dvůr uvedl, že posouzení, zda je dopravní prostředek nový, musí být provedeno v okamžik u dodání zboží.

Rozhodnutí Soudního dvora je významné pro všechny subjekty obchodující v rámci Evropské unie. Zdá se, že nejistota ohledně časové lhůty, v níž má být zboží z jednoho členského státu přepraveno do druhého členského státu, tak aby transakce byla stále považována za intrakomunitární dodání, byla tímto rozhodnutím odstraněna. Rozhodující roli by měly mít vždy okolnosti konkrétní transakce a i delší prodlení mezi okamžikem převodu vlastnictví ke zboží a jeho přepravou do jiného členského státu by nemuselo být překážkou pro posouzení transakce jako intrakomunitárního dodání.

 

 

Zdroj: KPMG


« předchozí článek další článek »








Komentáře