Vladimír Pelc: narozdíl od vyspělejších zemí lidé stále preferují krátkodobé benefity

„Zaměstnanecké výhody mají hodnotu asi desetiny celkového příjmu zaměstnanců. Nejoblíbenější jsou stravenky – kolem tří čtvrtin soukromých a téměř všichni veřejní zaměstnavatelé je zaměstnancům poskytují,“ říká daňový specialista Vladimír Pelc a stěžuje si na těžko předvídatelné záměry státní politiky.



Jaké jsou trendy v poskytování benefitů v roce 2012? 

U nás stále převládají benefity orientované krátkodobě, na okamžitý efekt – příspěvek na stravování, delší dovolená, zdravotní dny volna, benefity ze sektorů sport, kultura, rekreace a volný čas, zvýhodněné půjčky, poskytnutí služebního vozidla i pro soukromé účely, mobil, notebook, penzijní připojištění, školení a kurzy. A vlastně dominují krátkodobé benefity hmotného charakteru. Jinde v Evropě je více dlouhodobých benefitů zaměřených na budoucnost – penzijní systémy, zdravotní péče, pojištění pro případ smrti a další pojištění. Zároveň se v ČR rozšiřuje poptávka zaměstnanců po benefitech vyjadřujících jejich profesní a mimoprofesní orientaci – jde o zaměstnavatelem placené kurzy pro zvyšování kvalifikace, notebook i pro soukromé užití a podobně. Existuje více volitelných benefitů podle zájmů zaměstnanců, asi dvě pětiny z celkové nabídky, a jejich podíl poroste. Přitom u nás existují protikladné společenské tendence: Zaměstnavatelé a zaměstnanci chtějí existující benefity zachovat a o další rozšiřovat, „fiskál“ je chce naopak limitovat, většinu z nich odstranit.

 

Které benefity jsou nejžádanější ze strany zaměstnavatelů a ze strany zaměstnanců? 

Zaměstnanecké výhody mají hodnotu asi desetiny celkového příjmu zaměstnanců. Nejoblíbenější jsou stravenky – kolem tří čtvrtin soukromých a téměř všichni veřejní zaměstnavatelé je zaměstnancům poskytují. Na druhém místě u soukromých subjektů je penzijní připojištění, poskytují je asi dvě pětiny soukromých zaměstnavatelů, dále vzdělání, zejména jazykové kurzy poskytuje asi třetina soukromých zaměstnavatelů. Uvedená procenta odpovídají preferencím zaměstnanců. Tři čtvrtiny zaměstnavatelů považují poskytování příspěvku na stravování formou stravenek za efektivní způsob motivace zaměstnanců. Dalšími žádanými jsou dovolená navíc, služební automobil i k soukromým cestám, odborné vzdělávání, certifikace, jazykové kurzy.

Vlivem obtížné hospodářské situace však dochází ke snižování benefitů, zejména nefinančních; z aktuálního výzkumu (viz www.merces.cz) plyne, že například o dovolenou navíc přišlo meziročně asi dvanáct procent zaměstnanců a asi deset procent o nápoje zdarma, příspěvek na důchodové pojištění, možnost vzdělávat se na náklady zaměstnavatele nebo využívat flexibilní pracovní dobu. Snižování benefitů je především v menších firmách s méně než padesáti zaměstnanci.

 

Jak se změnila legislativa? 

Pokud se mění, tak k horšímu – pro zaměstnavatele i zaměstnance. Například zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, novelizoval § 25 odst. 1 písm. h) bod 2 zákona o daních z příjmů takovým způsobem, že i Ministerstvo financí muselo přiznat, že ustanovení není spravovatelné. Jde o případy, kdy zaměstnavatel je sám majitelem či provozovatelem zařízení pro kulturní či sportovní aktivity, rekreačních, zdravotnických, vzdělávacích, předškolních a jiných zařízení, a svým zaměstnancům umožní jejich užití zdarma nebo za nižší než obvyklou cenu. Protože daňový režim těchto benefitů není jistý, nevíme, jak mají být daňově posuzovány, zaměstnavatelé je při dodržení zásady safety first zaměstnancům raději neposkytují.

 

Co lze v benefitech očekávat? 

To lze v tomto státě těžko předvídat. Například zákon č. 458/2001 Sb. (zřízení jednoho inkasního místa) účinný od 1. 1. 2015 ruší daňové zvýhodnění bezplatných nebo zlevněných jízdenek poskytovaných zaměstnavatelem provozujícím veřejnou dopravu osob svým zaměstnancům a rodinným příslušníkům (§ 6 odst. 3 zákona o daních z příjmů). Stejný zákon obsahuje omezení daňového osvobození nepeněžních plnění vynakládaných na péči o zaměstnance a jeho rodinné příslušníky poskytované zaměstnavatelem z fondu kulturních a sociálních potřeb (FKSP), sociálních fondů, respektive z nedaňových výdajů/nákladů na celkový roční limit ve výši 10 tisíc Kč vztahující se na veškerá plnění definovaná v tomto ustanovení, a to včetně poskytnutí rekreace a zájezdů; obdobně ruší osvobození hodnoty nepeněžních darů poskytovaných z FKSP a za obdobných podmínek ze sociálního fondu nebo ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Podobně ruší peněžní zvýhodnění plynoucí zaměstnancům v souvislosti s poskytováním bezúročných půjček nebo půjček s úrokem nižším, než je obvyklá výše úroku (§ 6 odst. 9 zákona o daních z příjmů). Z hospodářského hlediska jde záležitosti nepodstatné – například poskytování zlevněných či bezplatných jízdenek zaměstnancům, tak jako další zmíněné benefity, nemá zachytitelný vliv na ekonomickou situaci zaměstnavatele, na daňové inkaso, a navíc jde o nerivalitní spotřebu, která tudíž nijak neovlivňuje spotřebu ostatních. Vládní návrh tohoto zákona také obsahoval zrušení daňového zvýhodnění stravování poskytovaného nepeněžní formou na pracovišti nebo v rámci závodního stravování zajišťovaného jinými subjekty včetně stravenek (tyto návrhy schváleny nebyly).

Ovšem do roku 2015 je ještě daleko – zákon se může několikrát změnit.

 

 

PhDr. Vladimír Pelc je podnikatel, daňový specialista, autor osmi desítek publikací o daňové problematice, absolvent univerzitních oborů filozofie a ekonomie

 

Foto: © LUCKAS Kommunikation - Fotolia

 

 


« předchozí článek další článek »








Komentáře