Zpřísnění podmínek zakládajících povinnost dlužníka zahájit insolvenční řízení

Od 1. ledna 2012 dochází ke změně § 98 odst. 1 insolvenčního zákona, který upravuje povinnost dlužníka podat na sebe insolvenční návrh.



Takzvanou protikrizovou novelou insolvenčního zákona (č. 217/2009 Sb.) byla povinnost dlužníka podat insolvenční návrh zúžena pouze na situaci, kdy dlužník byl v úpadku ve formě platební neschopnosti. Povinnost podat insolvenční návrh i v případě úpadku ve formě předlužení byla omezena jen na subjekty v likvidaci. Toto omezení bylo dočasné a skončilo uplynutím roku 2011.

Od počátku roku 2012 má tedy dlužník, který je právnickou osobou či fyzickou osobou – podnikatelem, povinnost podat na sebe insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl, nebo při náležité péči měl dozvědět o svém úpadku. Takto musí postupovat bez ohledu na skutečnost, zda jde o úpadek ve formě platební neschopnosti, nebo ve formě předlužení.

Za úpadek ve formě platební neschopnosti se považuje situace, kdy má dlužník více věřitelů a není schopen plnit své peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti. O úpadek ve formě předlužení jde v případě, má-li dlužník více věřitelů a souhrn všech jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

 

 

Zdroj: KPMG

 

Foto: © Visual Concepts - Fotolia.com

 

Úvodní foto: © Visual Concepts - Fotolia.com

« předchozí článek další článek »





Související články




Komentáře