Jeden moudrý Američan kdysi popsal politiku boje proti diskriminaci takto:
1) Vezměte jakoukoliv charakteristiku, jakou se lidé od sebe mohou lišit – pohlaví, věk, barva pleti, barva vlasů, sexuální záliby, výška, hmotnost, bydliště nebo cokoliv jiného.
2) Rozdělíte lidi podle této charakteristiky do více skupin a zjistíte, že mezi těmito skupinami existují statistické rozdíly.
3) Statistický rozdíl mezi skupinami označíte za nespravedlnost a diskriminaci. Požadujete přijetí politických opatření, která mají této údajné nespravedlnosti zabránit.
4) Nutným výsledkem je tedy stav, kdy existují nová ministerstva, výbory, komise, úřady apod. a v nich desítka a stovky nových pracovních míst. Stejně nutným důsledkem je zánik mnohem většího počtu pracovních míst v odvětvích, na které byly uvaleny tyto nové regulace.
5) Naivní člověk by možná čekal, že když už takové speciální úřady a neziskovky existují řadu let a když daňoví poplatníci zaplatili miliardy bude diskriminace (tedy statistický rozdíl mezi skupinami) odstraněna. Omyl! S tím, jak profesionálních bojovníků proti diskriminaci přibývá, zjišťuje se, že poměry jsou horší a horší a že je zapotřebí mnohem víc peněz a regulací, než se čekalo na začátku. Jsou tedy zavedeny další regulace a vytvořena další místa v regulačních orgánech.
Celé to má určitý antijánošíkovský efekt. Vznikají totiž pracovní místa v úřadech a neziskovkách a mizí pracovní místa ve výrobě a poskytování služeb. Nové příležitosti jsou určeny většinou vysokoškolákům, bez práce jsou řemeslníci a dělníci. Proběhne tedy přerozdělení od chudých k bohatým a navíc celá země zchudne.
Nepodléháme zbytečným předsudkům?
Ale i když pomineme toto protidiskriminační běsnění politické třídy, mohou si přemýšlivější manažeři – včetně mnohých CFO – pokládat otázky. Podle čeho vybíráme lidi do manažerských pozic? Není nějaká skupina opomíjená? Nevznikají tak firmě zbytečné ztráty? Dokážeme optimálně využít potenciál našich lidí? Není tomu náhodou tak, že některé kolegyně se soustředí na svou rodinu především proto, že nevidí šanci uplatnit se ve firmě?
Nestává se až příliš často, že tam, kde posuzujeme dva kandidáty na manažerskou pozici s velmi podobnými schopnostmi, motivací a zkušenostmi, se rozhodnutí příliš často přiklání ve prospěch muže? Podle toho, co zjistil tým vedený českým sociologem Petrem Matějů, to možné je. A má to jasnou příčinu. Je totiž vysoce pravděpodobné, že muž je z dvojice kandidátů tím, kdo má za sebou těžší cestu, kdo musel osvědčit víc houževnatosti a kdo musel během předchozího života projít ostřejším soupeřením. A právě tato ostřílenost nakonec může hrát rozhodující roli.
Skandál mezi akademiky
Podstatné je, že výzkum tuto možnost nenabízí jen jako teorii, ale tvrzení dokazuje na vysokých hladinách významnosti. Minimálně pro české prostředí tak můžeme výše uvedené tvrzení pokládat za prokázané. Není divu, že to způsobilo malý skandál. Sociologický časopis vydávaný Akademií věd dokonce odmítl článek o výsledcích studie otisknout, přestože splnil veškerá kritéria vědecké práce. Zprávu o výsledcích výzkumu pak publikoval prestižnější British Journal of Sociology of Education.
Co přesně tedy tým profesora Matějů prokázal? V českém školství je tomu tak, že pokud mají chlapec a dívka stejné studijní předpoklady a pokud si osvojí stejné vědomosti, má chlapec dramaticky nižší šanci, že bude přijat na vysokou školu. Sítem, které podmiňuje možnost ucházet se o manažerská místa, tak mohou projít jen ti nejhouževnatější a nejodolnější chlapci.
Zřejmě se nejedná o české specifikum. Ke zcela shodným výsledkům došla americká socioložka Christina Hoff Sommers v již legendární knize War against boys, kde ukázala, že americké školy jsou prostředím výrazně nepřátelským pro chlapce a mladé muže a že část talentovaných studentů je vyřazena jen kvůli tomu, že nejsou dívkami. Teď bylo totéž prokázáno i pro Českou republiku.
Co sociologové měřili a k čemu dospěli
Sociologové testovali schopnosti a znalosti dětí z matematiky a českého jazyka a zjišťovali jejich známky, ambice a šanci dostat se na víceleté gymnázium (což je předstupeň vysoké školy. Pokud se dítě na víceleté gymnázium nedostane, jeho životní šance výrazně klesají).
Měřeny a porovnávány byly zejména:
- schopnosti školních dětí v různých oblastech,
- jejich znalosti v různých oblastech,
- prospěch, jakého dosahují,
- ambice,
- šance dostat se na víceleté gymnázium.
Takto získaná data sociologové roztřídili podle pohlaví a kontrolovali další faktory, které by mohly výsledky ovlivnit (například vzdělání rodičů).
K čemu přesně tedy dospěli:
1) Pokud mají chlapec a dívka stejné znalosti z češtiny a pocházejí ze stejného typu rodiny, má dívka statisticky vyšší pravděpodobnost, že bude mít z češtiny také dobrou známku. To asi nepřekvapí.
2) Pokud mají chlapec a dívka stejné znalosti z matematiky a pocházejí ze stejného typu rodiny, má dívka statisticky vyšší pravděpodobnost, že bude mít z matematiky dobrou známku. To už možná překvapí.
3) Pokud mají chlapec a dívka celkově stejné znalosti a schopnosti a pocházejí ze stejného typu rodiny, má dívka statisticky vyšší pravděpodobnost, že bude přijata na víceleté gymnázium. Profesionální bojovníci proti diskriminaci mohou začít zakládat akční výbory. Až na to, že – ehm – utlačovaný je někdo jiný, než má podle plánu být.
4) Při stejném prospěchu a stejných výsledcích jsou dívky významně ambicióznější. Sdílená představa o zakřiknutých pracovitých holčičkách a sebevědomých klucích je nepravdivá. Ve skutečnosti je tomu spíše obráceně.
5) Všechna uvedená zjištění platí i směrem k technickým oborům. To možná překvapí nejvíce – zejména s ohledem na legendy o tom, jak jsou talentovaná děvčata odrazována od studia technologií.
Výše uvedeným zjištěním odpovídá i složení studentů různých typů středních škol
- Většinu osazenstva učňovských škol s velmi nízkou šancí pokračovat v dalších vzdělávání tvoří chlapci.
- V sektoru průmyslovek, obchodních akademií, hotelových škol a dalších podobných (50% naděje na studium na vysoké škole) je co do pohlaví vyrovnáno.
- Na gymnáziích (přes 90% jejich absolventů nakonec vystuduje vysokou školu) najdete více dívek než mladých mužů.
To znamená, že už v 15 letech je rozhodnuto o tom, že budoucí ženy budou mít vyšší kariérové šance než budoucí muži – pokud se ty ženy nerozhodnou věnovat více energie rodině a osobním záležitostem. Takže až vám budou feministky říkat, že holčičky mají menší šance a jsou ve školách diskriminovány, vězte, že lžou. Jako obvykle.
Autor je podnikatel a sociolog, přednáší na Vysoké škole ekonomie a managementu, navazující článek lze přečíst zde
