Dětské domovy: materiální blahobyt, ale citová bída

Pěstounské rodiny, které přijímají děti z domovů, se setkávají s jejich stížnostmi na zhoršený materiální standard ve srovnání s dřívějšími poměry.



Blíží se Vánoce a čas adventu s sebou přináší spoustu sbírek a dalších charitativních akcí. Mnoho takových aktivit si za příjemce vybírá děti z dětských domovů. Představujeme si, jak se těm opuštěným dítkám rozzáří oči, když dostanou nového plyšáka, kolo, mp3 přehrávač.... 

 

Ty nejobyčejnější a nejprostší věci na světě...

Ano, děti v dětských domovech potřebují naši pomoc, ale jedná se pomoc jiného druhu než materiální. Existuje hodně výzkumů, které ukazují negativní vliv ústavní výchovy na vývoj a osobnost dítěte, zejména v nejútlejším věku. Tyto děti jsou psychicky deprivované, citově oploštělé, mají problémy s navazováním a udržováním vztahů, obvykle dosahují nižšího vzdělání než kterého by mohly dosáhnout. Po dovršení zletilosti mnoho z nich končí na ulici, páchají trestnou činnost. Má tedy opravdu význam finančně podporovat děti v dětských domovech?

Děti v dětských domovech v ČR materiálně rozhodně nestrádají. V některých případech žijí v materiálním nadbytku, mají se materiálně lépe než děti z běžných rodin. Dokonce to vede tak daleko, že pěstounské rodiny, které přijímají děti z dětských domovů, se setkávají s tím, že si děti stěžují, že v pěstounské rodině nemají tolik věcí, kolik měly v dětském domově. Naopak jim v rodinách přibývají povinnosti zapojit se do běžného života rodiny. Děti v dětských domovech pravidelně jezdí k moři, na hory, jsou pro ně pořádány další akce. Jsem ráda, že mají takové možnosti, obávám se ale, že těm dětem chybí mnohem víc a že to jim materiální zabezpečení nemůže vynahradit. Dětem chybí ty nejobyčejnější a nejprostší věci na světě, které žádná sbírka nevyřeší. Láska, náruč blízké osoby, zázemí, kam se můžu vracet. Jistota, že mě někdo miluje, respektuje takového jaký jsem.

 

Jedenáct tisíc osamělých duší...

Umístění dětí v ústavní výchově je u nás až příliš často používáno jako řešení materiální situace rodiny. Česká republika už prohrála několik sporů u Evropského soudu pro lidská práva v případech, kdy bylo dítě odděleno od rodiny kvůli chudobě. V dětských domovech nejsou sirotci. Většina dětí má alespoň jednoho rodiče. Děti často ke svým rodičům či širší rodině jezdí na víkendové návštěvy či na prázdniny.

Ani z ekonomického hlediska se státu nevyplácí umisťovat dítě do dětského domova. Je to nejdražší a přitom většinou nejhorší možná varianta pro dítě. Především by se stát měl snažit pomoci původní rodině dítěte. Chybí nám terénní služby a možnosti pomoci sociálně nejslabším rodinám získat sociální bydlení. V případech, kdy dítě nemůže ze závažných důvodů (týrání, zneužívání) zůstat v původní rodině, je třeba především hledat náhradní rodinu – adoptivní (osvojitelskou) nebo pěstounskou, která může dítěti poskytnout zázemí, lásku, bezpečí a lépe reagovat na jeho individuální potřeby. Všechny tyto možnosti jsou pro stát výrazně levnější než umístění v dětském domově, ke kterému by mělo docházet po vyčerpání všech ostatních možností.

Jde to i jinak. V ČR je v ústavech dětí opravdu hodně – celkem asi 11000. Z toho okolo 1400 jsou děti umístěné v kojeneckých ústavech a dětských domovech pro děti mladší tří let. Přitom negativní vliv absence stálé pečující osoby v tomto věku je prokázána mnoha výzkumy, včetně výzkumu vlivu na vývoj mozku a mozkové aktivity. Některé evropské země malé děti do ústavů neumisťují vůbec. Například na Slovensku je zákonem zakázáno umístit v dětském domově dítě mladší tří let a v současné době probíhá diskuse o zvýšení této hranice na šest let. Děti, které nemohou vyrůstat ve své původní rodině, jsou umisťovány do tzv. profesionálních rodin.

 

Do světa z domů na půl cesty...

Proč to (zatím) nejde i České republice? Možná je jedním z důvodů i neexistence všeobecného povědomí o tom, že je třeba náš systém péče o ohrožené děti změnit. Je třeba se především zaměřit na preventivní opatření a pomoc ohroženým rodinám, dále na rozvoj pěstounské péče včetně pěstounské péče na krátkou dobu. Na Slovensku proběhl výzkum, který ukázal, že více než polovina dětí umístěných v dětských domovech by se mohla vrátit domů, pokud by původní rodina dostala pomoc. Domnívám se, že u nás nebude situace výrazně odlišná.

Potřebujeme také rozvinout následnou péči o mladé lidi odcházející z dětských domovů. Máme například nedostatek domů na půl cesty, které mohou těmto lidem pomoci začít samostatný život. Tito mladí lidé nejsou na odchod do samostatného života dostatečně připraveni a je pro ně problém najít a udržet si práci, pokračovat ve vzdělávání, ale také získat bydlení.

Přála bych si, aby se více sbírek zaměřilo na to, aby děti nemusely vyrůstat v dětských domovech, než aby se tam měly lépe. Zahrnout děti dočasně materiálním nadbytkem je opravdu velmi špatný příklad ilustrující situaci, kde peníze nepomáhají.

Autorka je koordinátorka projektu Asociace náhradních rodin ČR, členka výkonného výboru V zájmu dítěte, o.s.


« předchozí článek další článek »





Související články




Komentáře