Josef Veselka, primář kardiocentra FN Motol: selekci odzvonilo, ale…

„Na počátku devadesátých let museli pacienti čekat i půl roku na vyšetření a dalších několik měsíců na léčbu. I když se o tom nesmělo nahlas mluvit, pacienti byli selektováni často ještě před branami nemocnice. V praxi to znamenalo, že mnoho pacientů umíralo velmi rychle,“ vzpomíná profesor Josef Veselka primář Komplexního kardiocentra Fakultní nemocnice Motol.



Kardiocentrum ve Fakultní nemocnici v Motole patří ke špičkovým pracovištím v naší zemi. Co je klíčem k vašemu úspěchu?  

Jednoznačně je to dobře sehraný tým odborníků. Naše pracoviště spojuje dva obory, kardiologii a kardiochirurgii, které spolu fungují tak, abychom zajistili optimální léčbu pro naše pacienty. Kardiologové se zabývají diagnostikou a méně agresivní léčbou, kardiochirurgové už do pacientů opravdu „řežou“. Současný vývoj medicíny směřuje k tomu, aby se některé výkony staly hybridními. Znamená to, že přímo na operačním sále spolu lékaři obou oborů úzce spolupracují. Provádíme nejen operace srdce, ale i cév celého těla.

 

Josef Veselka: Staráme se o cévy od hlavy až po palec u nohyMimo jiné se staráte také o pacienty po resuscitaci a používáte přitom metodu, která může laikům připadat velmi zvláštní. Pacienty totiž zchladíte. Mohl byste ji více přiblížit? 

Osobně tuto metodu považuji za zcela naprosto přelomovou. Začali jsme ji používat před pěti lety. Prakticky to celé probíhá tak, že všechny zresuscitované pacienty na zhruba 24 hodin uvedeme do stavu, kdy jejich tělesná teplota klesne na 32 až 33 stupňů. Díky tomu nedojde v mozku k tak velkému nenávratnému poškození a mnohem více našich pacientů se posléze vrací do běžného života. Po celou dobu jsou samozřejmě udržováni v umělém spánku a rovněž napojeni na plicní ventilaci. Na hlavu dostanou speciální helmu a celé je obložíme sáčky s ledem. Dříve, i když pacienti přežili, často zůstávali ve vigilním kómatu, kdy tedy jejich tělo fungovalo, ale vyšší mozkové funkce byly bohužel nulové.

 

Spolupracujete také s rentgenology a radiology. Co vám tato aktivita přináší?  

Naše pracoviště snese mezinárodní srovnání. Právě díky tomu, že můžeme pracovat spolu, provádíme i zásahy na tepnách zásobujících mozek. Nesoustředíme se tedy jen na srdce. Jednoduše řečeno, staráme se o cévy od očí níž až po ty, které zásobují krví palce u nohy. Naše rodinné stříbro je možnost pracovat pohromadě v mezioborovém týmu.

 

Nedávno na vašem pracovišti proběhla unikátní operace, při které jste implantovali pacientovi srdeční chlopeň přímo přes aortu. V čem byla tato operace unikátní? 

Pokud pacienti trpí zúžením chlopně, je pro ně standardní cestou chirurgická náhrada chlopně. Ta je však pro některé neakceptovatelně riziková. Poté nastoupí nová metoda implantace chlopně, která se provádí standardně přes stehenní tepnu a dále přes aortu. I tato operace ale může být riziková u pacientů, kteří trpí dalšími chorobami. U nich není možný přístup k srdci přes tepenný systém, a tak bylo nutné najít způsob, jak je operovat bezpečně. Spolu s chirurgy jsme otevřeli hrudník pacienta a následně zavedli chlopeň přímo do aorty pod přímou kontrolou zraku i rentgenového přístroje. Jde ale o velmi náročnou metodu, která není vhodná pro všechny pacienty.

 

Jednou ze specializací vašeho pracoviště je péče o pacienty s hypertrofickou kardiomyopatií, což je jedno z nejčastějších dědičných onemocnění srdce…. 

Ano, při tomto onemocnění srdce pracuje hůře, protože srdeční komory jsou menší a přepážka mezi nimi je příliš široká, čímž brání proudění krve z levé komory. Dříve byla nutná velká chirurgická operace, při které bylo nutné srdce zastavit a přes aortu bylo nutné vyříznout kousek srdečního svalu.

My jsme před třinácti začali s léčbou označovanou jako alkoholová septální ablace. Dnes můžu říct, že máme s touto metodou nejvíce zkušeností v rámci České republiky. Katetrem z třísla se dostaneme do cévky o průměru asi 1 až 2 mm a vstříkneme do ní čistý 96% alkohol. Díky tomu dojde ke smrštění svalu a krev z levé komory proudí volně. Tento zákrok je mnohem menší, šetrnější a pacient nemusí absolvovat velkou a náročnou operaci srdce.

 

Mezi další vaše úspěchy patří 24hodinový program péče o pacienty s infarktem myokardu, co si lze pod tímto pojmem představit? 

Zjednodušeně řečeno, pokud u pacienta nastane akutní infarkt myokardu a dostane se na naše pracoviště, postaráme se o něj v kteroukoliv denní či noční dobu. Právě rychlost zásahu je důležitá, protože se musí ucpaná tepna uvolnit do zhruba 6 až 12 hodin. Jen tak je možné minimalizovat následky infarktu a pacienta vrátit co nejdříve a v co možná nejlepší kondici zpět do aktivního života. Proto máme vždy lékaře v pohotovosti na telefonu. Jakmile k nám dorazí pacient, přijedou a pomůžou mu. Čím dříve se pacientovi dostane pomoci, tím lépe pro něj. Česká republika, spolu s Nizozemskem a Dánskem patří k zemím, kde pacienti s infarktem myokardu dostanou pomoc nejrychleji.

 

Celá kardiologie prošla obrovskými změnami. Mohl byste srovnat péči o pacienty před dvaceti lety a nyní? 

Nejvíc se pro pacienty změnila dostupnost péče. Na počátku devadesátých let museli pacienti čekat i půl roku na vyšetření a dalších několik měsíců na léčbu. I když se o tom nesmělo nahlas mluvit, pacienti byli selektováni často ještě před branami nemocnice. V praxi to znamenalo, že mnoho pacientů umíralo velmi rychle, mnohdy ještě dříve, než se dočkali na vyšetření. Udělal se velký pokrok, dnes všechno lépe diagnostikujeme a můžeme tak bez ohledu na věk pacienta určit diagnózu a následný postup léčení. Všechny zobrazovací metody jsou mnohem dokonalejší a přesnější. Diagnózu jsme schopni určit rychleji, efektivněji a čas od času také objevíme další zdravotní problém, o kterém pacient a ani jeho ošetřující lékař nevěděl. Například při vyšetření srdce pomocí CT se vždy vyšetří celý hrudník, a tak někdy úplně náhodou objevíme nádor. Současně už nenabízíme jen léčbu, která zlepší zdravotní stav pacienta, ale prodlouží mu také život.

 

Přesto se dnešní úmrtnost pacientů na infarkt oproti konci devadesátých let výrazně nezměnila. Jak je to možné? 

Pracujeme sice s lepšími přístroji, náš tým je zkušenější, ale naši pacienti jsou starší. Pro srovnání, v roce 1999 byl průměrný věk našich pacientů 58 let, dnes je to 64 let. Neznamená to, že by přibývalo starších pacientů s akutním infarktem myokardu, pouze dříve se k nám nejstarší pacienti vůbec nedostali. Pokud v malé okresní nemocnici dostal infarkt osmdesátiletý pacient, ani ho k nám neposlali. V posledních pěti letech už taková selekce naštěstí neexistuje. Léčba se skutečně dostane ke všem pacientům, pokud má u nich smysl a neznamená jen prodloužení trápení.

 

Stále dokonalejší péče o starší pacienty je nejen náročnější, ale také finančně nákladnější… 

Nemůže existovat nejkvalitnější medicína pro všechny, stejně jako neexistuje nejkvalitnější Roll´s-Royce pro všechny. Tato auta se vyrábí, ale jen někteří se v nich mohou vozit. Nůžky mezi dostupnou a špičkovou péčí se budou stále rozšiřovat. Standard bude pro všechny, ale nejkvalitnější medicína může být desetkrát dražší a není možné ji zajistit pro všechny za současných podmínek, kdy pacienti přímo platí jen zlomek skutečné ceny zdravotní péče, které se jim dostává. Zajistit spravedlivý stav, kdy se lidem bude dostávat i té nejlepší a finančně nejnáročnější péče, je velkým úkolem dneška. Jen populista totiž může tvrdit, že takovou péči lze zajistit všem.

 

Znamená to, že byste byli schopni dělat více nejnáročnějších výkonů? 

Ano, medicína v Česku v některých oborech včetně kardiologie ohromně pokročila. Kdybychom měli více prostředků, určitě bychom mohli pracovat kvalitněji a používat lepší materiály. Cena špičkové medicíny totiž roste geometrickou řadou. To, co bylo před deseti lety považováno za naprostou špičku v oboru, je dnes standardem i v menší nemocnici.

 

Jak vidíte budoucnost kardiologie a kardiochirurgie? 

Do všech oborů medicíny, včetně našeho, vstoupila genetika. Myslím si, že zhruba do deseti let se může stát čtení genetické informace každého z nás součástí běžné klinické medicíny. A díky tomu se medicína stane daleko více preventivním oborem. Budeme schopni přesně vyčíslit riziko rozvoje konkrétních onemocnění a lépe se připravit.

 

Prof. MUDr. Josef Veselka Csc., (1965) je primářem Komplexního kardiocentra pro dospělé pacienty a přednosta Kardiologické kliniky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol. Je držitelem prestižních titulů „Fellow of Society for Cardiovascular Angiography and Interventions“ (F.S.C.A.I.), „Fellow of International College of Angiology“ (F.I.C.A.) a „Fellow of European Society of Cardiology“ (F.E.S.C.). Je autorem nebo spoluautorem 250 odborných publikací, čtyř monografií a jedné učebnice.

 

Motolské kardiocentrum pro dospělé pacienty je jedním z největších pracovišť v České republice a plně srovnatelné s obdobnými pracovišti v zahraničí. Zde jsou uváděny do praxe nejnovější vyšetřovací a léčebné postupy, například alkoholová septální ablace u hypertrofické kardiomyopatie. Součástí práce centra je také diagnostika. V roce 2010 zde bylo provedeno téměř 20 tisíc vyšetření a přes3000 katetrizací. Výzkumnou práci prezentují lékaři Centra na většině významných světových kongresů svého oboru a publikují v prestižních časopisech.


« předchozí článek další článek »





Související články




Komentáře