O rizicích spojených s exportem

S mezinárodním obchodem spojená rizika zahrnují nebezpečí, že exportér nebude schopen realizovat dodávku, dovozce se dostane do platební neschopnosti, nastanou politické události, které ohrozí nároky oprávněných subjektů, rovněž vznik kursové ztráty je jedním z rizik.



 Rizika můžeme klasifikovat podle příčin vzniku na:

* cenová,

* odbytová,

* inflační,

* obchodně-politická,

* politická. 

Podle procesů, kde se rizika projevují, můžeme rizika klasifikovat na:

* obchodní,

* přepravní,

* úvěrová investiční. 

Mezi poslední rozdělení patří rozdělení podle subjektu:

* riziko banky,

* riziko klienta,

* riziko země.

Podle toho, jestli exportér může rizika ovlivnit, je rozdělujeme na aktivní (lze je aktivně ovlivnit exportérem) a pasivní (nelze je ovlivnit exportérem).

 

Následující tabulka popisuje podrobněji následující rozdělení:

 

Skupina rizik

Aktivní rizika exportního financování

Pasivní rizika exportního financování

Rizika determinovaná:

dovozce

Riziko bonity dovozce:

Výrobní riziko

Riziko neodebrání zboží

Riziko platební neschopnosti

Riziko zpožďování plateb

Riziko platební nevůle

Riziko teritoriální:

Riziko makroekonomického vývoje

Riziko politické-tj.riziko konverze, riziko transferu, riziko zákazu plateb, riziko moratoria.

Rizika determinovaná:

 exportér a dovozce

Riziko zajištění (platebně-zajišťovacích instrumentů, záruk a pojištění)

 

Makroekonomická rizika

 

Kursové riziko

Riziko změny úrokových sazeb

Rizika determinovaná

Technická rizika (performance rizika exportér)

Riziko konsorcia

 

 

Rizika determinovaná exportérem 

Jedná se o rizika, které se nacházejí v předexportní fázi. Jedná se tzv. výrobní riziko, které se může vyskytovat v několik podobách:

* odstoupení zahraničního kupujícího od smlouvy,

* vážné porušení smluvních povinností ze strany importéra,

* vznik platební neschopnosti na straně importéra (konkurz, vyrovnání),

* pozastavení nebo úplné zrušení sjednaných plateb, ze strany importéra z důvodu jeho ekonomických problémů.

 

Druhé riziko patřící do předexportní fáze je neodebrání zboží importérem, a to v rozporu se smluvními podmínkami. Příčiny mohou být následující:

* platební neschopnost dovozce,

* jiná výhodnější nabídka předložená dovozci,

* úmysl importéra získat zboží výhodněji v případě jeho nouzového prodeje exportérem.

 

Výrobní riziko a riziko neodebrání zboží jsou typické především pro zakázkovou výrobu. Je zapotřebí, aby exportér měl v záloze alternativní možnost prodání toho výrobku jinému importérovi. Exportér má sice v případě vzniku škody nárok na plnění, respektive náhradu škody. Samozřejmě nikdy nedojde k úplnému uspokojení. Proto je nutné z hlediska exportéra disponovat informacemi nejen o finanční bonitě (solventnosti, platební schopnosti) dovoze, ale také o jeho bonitě obchodní (spolehlivosti, důvěryhodnosti, serióznosti).

 

Platební riziko 

Jedná se o nejvýznamnější riziko, kterému jsou exportéři v souvislosti s exportním financováním vystaveni. Spočívá v nebezpečí, že importér neuspokojí (zcela či částečně) platební nároky exportéra. Platební rizika v zahraničním obchodě závisí na bonitě zahraničního kupujícího a na teritoriu, v němž má zahraniční kupující své sídlo. Kromě vlastní pohledávky jsou tímto rizikem ohroženy i nároky na náhradu škody a jiné (úroky z prodlení, smluvní pokuty aj.)

Platební riziko podmíněné bonitou dovozce vzniká v důsledku:

Platební neschopnosti, jež spočívá v neschopnosti zahraničního odběratele plnit své splatné závazky.

Zpoždění plateb, které spočívá v prodlužování doby, na niž byl úvěr poskytnut.

Platební nevůle, která vzniká v momentě, kdy solventní dovozce odmítá úhradu splatné pohledávky.

 

Teritoriální riziko 

Představuje nebezpečí, že zahraniční kupující – přes svoji platební schopnost i platební vůli- nebude moci částečně či zcela dostát svým závazkům z důvodu:

* domácí makroekonomické situace (např. nedostatečná zásoba devizových rezerv země dlužníka),

* politicko-sociální situace (válka, povstání, revoluce v zahraničí, embargo).

 

Riziko determinované exportérem a dovozcem 

Většina exportních případů je zajištěna bankovními garancemi, státními zárukami či dokumentárními akreditivy vystavenými finančními institucemi. Z toho hlediska je potřeba brát v úvahu i riziko poskytovatele zajištění, tzn. nebezpečí úplného nebo částečného výpadku oprávněného platebního nároku v důsledku platební neschopnosti nebo platební nevůle ručitele. Důležité je správné pořadí uspokojování nároků vyplývajících ze zajištění subjektů.

 

Makroekonomická rizika  

Jedná se o rizika pasivní, jelikož stojí mimo sféru vlivu exportéra. Mezi ně patří riziko kursové a riziko změn úrokových sazeb.

Kursové riziko

Kursové riziko lze charakterizovat jako rozptyl změn směnného kursu, v jehož důsledku bude muset exportér vynaložit více hodnot. Kursové riziko zasahuje fázi nabídkovou, fázi výroby, fázi montáže, fázi dodání, v případě úvěrování zahraničního kupujícího rovněž časový úsek do splacení úvěru. Při kalkulování zakázky je potřeba akceptovat skutečnost, že národní měna je proměnlivá.

Riziko změny úrokové sazby

Spočívá v možnosti, že úrokové náklady nebudou odpovídat úrokovým výnosům, což se negativně projeví na rentabilitě projektu. Riziko změny úrokové sazby je významné zejména při obchodování s investičním zbožím a investičními celky, protože vzhledem k délce úvěrování (střednědobé až dlouhodobé) hrají i malé úrokové výkyvy velkou roli a mohou mít rozhodující vliv na rentabilitu exportního kontraktu.

 

Řízení rizik exportního financování 

Při řízení rizik je důležitá prevence, která spočívá v souboru pravidel, jejichž cílem je minimalizovat možnost chybného rozhodnutí.

Prevenci lze chápat jako více stupňový proces řízení:

* Analýza jednotlivých rizik s cílem rozpoznat je a definovat, po té následuje posouzení rizik s ohledem na pravděpodobnost jejich vzniku a jejich rozsahu.

* Ovlivňování rizik.

* Eliminace rizika – je ovlivněna množství a komplexností existujících nebezpečí.

* Omezení rizika – může být realizováno ve vztahu k individuálnímu obchodu (dělení rizik mezi několik nabízejících, zajištění). Rizika jsou rozložena s ohledem na čas, teritorium, subjekt, kvantitu atd. Riziko může být přeneseno na jiný subjekt za úplatu (pojištění) nebo bezúplatně (subdodavatele). 

Samozřejmě některá rizika zůstávají i přes snahu převést je na jiný subjekt, například spoluúčast v případě pojištění exportních úvěrů. Z tohoto důvodu je dobré, aby si exportéři vytvářeli ve vztahu k úvěrovým rizikům rezervy. V případě velkých zakázek je dobré, aby exportér udělal vlastní bonitní šetření zahraničního obchodního partnera. V principu se pak exportér chová jako banka zpracovávající klasický rating.

 

Mezi významné zdroje informací potřebných k sestavení ratingového procesu patří:

* veřejné přístupné informace (publikace soudů, obchodních registrů, hospodářského tisku, zveřejňovaných účetních závěrek, obchodních zpráv atd.),

* dotazování obchodních komor, dotazování dodavatelů a eventuálně banky importéra,

* informace poskytované přímo ze strany samotného importéra.

 


« předchozí článek další článek »








Komentáře