Telemedicína? V Dánsku už existuje ceník za konzultace přes telefon či e-mail

Pro mnoho dynamických špičkových manažerů je současný zdravotnický systém, postavený na osobních setkáních s lékaři, značně zastaralý. Proč by měli cestovat přes celé město a čekat na nejrůznější vyšetření a potom za pár dní telefonovat (jak archaické!) kvůli výsledkům?



Po mnoha letech přehlížení přichází konečně čas telemedicíny. I ti nejvíce zapálení optimisté ale přiznávají, že telemedicína tvoří stále jen malou část z celkových zdravotnických aktivit. Hlavními překážkami v procesu rychlejšího rozšíření řešení pro telemedicínu jsou neadekvátní technologie, kulturní a organizační okolnosti, a nedostatek entuziasmu a předvídavosti ze strany lékařů.

Některé překážky jsou pochopitelné: pokud zdravotnický systém neumožňuje proplácet aktivity v oblasti telefonických konzultací, tak proč je dělat? A pokud nejsou existující videokonferenční technologie ve zdravotnických zařízeních využívány, kdo by se podivoval nad rozpaky pacientů i lékařů? Oba tyto faktory přispívají k faktu, že telemedicína je i přes svůj nesporný potenciál stále na začátku.

Rok 2012 je však pro telemedicínu výjimečný, protože podmínky k její realizaci se sešly jako nikdy předtím. Konvergence řady různých faktorů svědčí o tom, že se telemedicína stane ve velmi blízké budoucnosti  v oblasti zdravotnictví důležitým pojmem. Z čeho tak usuzujeme?

 

Cronici zajásají 

Především existuje na trhu poptávka. Stačí jen trochu přenastavit národní zdravotnické systémy, které se starají o stále více stárnoucí populaci se stoupající potřebou zdravotní péče. Telemedicína samozřejmě neřeší všechny problémy, ale dokáže pomoci. Pilotní projekty prokázaly, že poskytuje přínosy z pohledu nákladů, využívání zdrojů a především spokojenosti pacientů. Může být nasazena do nejrůznějších medicínských prostředí včetně oblasti chronických nemocí, kterými trpí stále větší část stárnoucí populace.

 

Videokonference jsou už bežné

Technologické prostředí a samotné technologie jsou dalším významným faktorem. Technologický pokrok dosažený v poslední dekádě je bezprecedentní, a pokud budou současné trendy pokračovat stejným tempem, technologické možnosti se dále umocní. Vždyť kdo by si byl při pohledu na první videokonference na speciálních zařízeních pomyslel, že o pár let později budeme svědky bezdrátových širokopásmových přenosů s pomocí běžných mobilů, které jsou plynulé jako běžná telefonní konverzace?

Podobně kdo by při pohledu na první mobilní telefony očekával, že se velmi rychle promění v chytrá zařízení, která se chovají jako kapesní počítače? Mobilní infrastruktura se také stále zlepšuje, přičemž širokopásmové sítě jsou dnes dostupné i v rozvíjejících se zemích.

 

Poptávka ze strany populace:  zkušenosti s online nakupováním 

Třetím faktorem je samotná populace. Pro mnoho mladých lidí je současný zdravotnický systém, jenž je stále postavený na návštěvách nejrůznějších zařízení a osobních setkáních, značně zastaralý. Proč by měli cestovat přes celé město a čekat na nejrůznější vyšetření a potom za pár dní telefonovat (jak archaické!) kvůli výsledkům? Takovýto přístup je naprosto mimo jejich zkušenosti s online nakupováním, využíváním sociálních sítí a online vzděláváním z jejich domovů.

Toto je generace, pro kterou je telemedicína běžnou zkušeností a možná více – tradiční, časově náročné alternativy se jim zdají nemyslitelné. Nejsou to však jen dnešní mladí lidé, kteří volají po telemedicíně. Také silná poválečná generace je nadšeným uživatelem technologií a navíc se naučila rozhodovat o svých životech – tito lidé budou také trvat na svém právu být aktivními partnery v péči o své zdraví.

Zdravotní systémy jsou tedy připravené, adekvátní technologie existuje a populace již čeká. A nyní co může telemedicína nabídnout?

 

Virtuální konzultace: paradoxně pociťován bližší kontakt se zdravotníky 

Řešení telemedicíny mohou být různá. Zřejmě nejjednodušší formou jsou telefonní konzultace, sofistikovanější technologie jsou pak využívány při virtuálním testování, jež umožňuje pacientům posílat své údaje poskytovatelům zdravotní péče přímo z domova, až po videokonferenční komunikaci s příslušnými lékaři. Dostupné technologie nyní umožňují tzv. virtuální vizity - namísto toho, aby lékaři chodili od jednoho nemocničního lůžka k druhému, mohou pacienty „navštěvovat“ virtuálně v jejich domovech prostřednictvím video zařízení.

Podle našich zkušeností jsou takovéto technologie žádané jak mezi lékaři tak hlavně pacienty. Před nedávnem jsme například testovali řešení CSC eMEDlink umožňující pacientům s dlouhodobými zdravotními obtížemi pobývat v domácím ošetřování prostřednictvím audio-video konzultací tak, jako kdyby byli v nemocnici nebo na návštěvě v ordinaci svého praktického lékaře. Pacienti pro tuto příležitost využívají upravené bezdrátové notebooky propojené s různými zařízeními monitorujícími základní životní údaje jako například obsah kyslíku v pacientově krvi nebo kapacitu plic apod.

K našemu překvapení pacienti, většinou starší lidé, si rychle zvykli, potřebovali méně školení, než jsme očekávali a po ukončení pilotního užívání se dotazovali, zda by si zařízení mohli ponechat. Pacienti si především pochvalovali pocit kontroly, již jim řešení dávalo, a z pohledu lékařů a nemocnice byly přínosy také evidentní. Pacienti prostřednictvím tohoto vzdáleného přístupu paradoxně pociťovali bližší kontakt se zdravotníky, kdy byli schopni požádat o radu pouhým stiskem tlačítka.

 

Potřebujeme změnou zákona o ochraně dat

Pokud je tedy telemedicína tak přínosná, proč již není široce rozšířená? Jako je to se vším, i zde je potřeba čas k dosažení efektivní změny a odstranění překážek. Tyto překážky se dají rozdělit do šesti kategorií: platební, organizační, právní, kulturní, evidenční a technické.

Platby jsou úhelným kamenem zdravotnických systémů po celém světě: úhrady za lékařské úkony jsou základním předpokladem fungování jakékoliv organizace. Poskytovatelé zdravotních služeb mohou mít problém se způsobem přefakturování aktivit za péči poskytovanou prostřednictvím telemedicíny. Leží-li pacient na nemocničním lůžku, je provozovateli poskytnuta úhrada, ale na základě čeho stanovovat cenu, je-li pacient doma? Řešení existuje. Je možné stanovit cenu ve stejné výši jako v případě běžné osobní konzultace. Jako příklad uveďme  Dánsko, kde existuje ceník za konzultace přes telefon či e-mail. Podobná struktura úhrad by mohla být implementována i pro telemedicínské konzultace. Stejně jednoduše by bylo možné vyřešit i právní překážky – například změnou zákona o ochraně dat, jež by umožnil nahlížet do dat pacientů širšímu okruhu lékařů.

Organizační bariéry pak mohou být eliminovány změnou tradičních způsobů poskytování zdravotní péče, a to motivováním různých týmů ke spolupráci a zaváděním řešení napříč skupinami či nemocnicemi či dokonce regiony. Bariéry vyplývající z kulturního prostředí a zdravotnických záznamů zmizí v okamžiku, kdy si pacienti a zdravotnický personál nová řešení vyzkouší a zjistí, jak moc zjednoduší a zefektivní zdravotnické procesy. Technické bariéry, jak již bylo uvedeno dříve, jsou díky ohromnému technickému pokroku již minulostí.

V každém případě nastává čas telemedicíny. Provedli jsme řadu testů a pokusů, víme, jak funguje. Můžeme ji využívat lokálně, regionálně nebo na celostátní úrovni a mělo by se s ní začít co nejdříve.

 

Příklady využití telemedicíny

Péče o pacienty na intenzivní péči – mnoho regionálních nemocnic nemůže zajistit plnou, 24hodinovou přítomnost specializovaného lékaře na jednotce intenzivní péče. Telemedicínské systémy mohou zajistit, aby péči o pacienty v těchto zařízeních převzala specializovaná centra a sledovala jejich stav na dálku.

Lékařské vizity hospitalizovaných pacientů – namísto toho, aby lékaři obcházeli pacienty na vizitě, mohou využít mobilních robotů (tzv. remote-care robots) vybavených audio-video zařízeními a nástroji, prostřednictvím kterých lékaři, ať již jsou v kanceláři nebo doma, získávají aktuální informace o pacientech.

Rychlejší záchranná služba – osoby se srdečním onemocněním mohou v případě potíží s pomocí telemedicíny odeslat záznamy o EKG do specializovaného centra, které po analýze záznamů může okamžitě rozhodnout o dalším postupu, včetně například vyslání záchranné služby.

Péče v po-akutní fázi – Mnoho pacientů potřebuje být po propuštění z nemocnice nějaký čas sledováno, zda se jejich stav vyvíjí dobře. Namísto pravidelných telefonátů může být prováděn automatizovaný monitoring těchto pacientů, který umožňuje upozorňovat v případě odchylky od normálního stavu či informovat samotné pacienty o svém stavu.

Spolupráce poskytovatelů zdravotní péče – spolupráce praktických lékařů a specialistů s využitím sdíleného přístupu k pacientovým údajům, vyšetřením a biometrickým datům redukuje opakovaná vyšetření, čas lékařů, peníze a vede k vyšší kvalitě léčby.

Návštěvy mimo kancelář – Někteří lékaři potřebují být po svých ordinačních hodinách v terénu a navštěvovat své pacienty. Telemedicínská technika dokáže většinu těchto návštěv omezit a poskytnout potřebná vyšetření či konzultace prostřednictvím e-mailu či telekonferenčních zařízení.

Sledování a podpora vzdálených pacientů – chronicky nemocní pacienti např. s diabetem, vysokým tlakem apod. mohou být kontinuálně sledováni prostřednictvím svého osobního počítače připojeného k internetu, který pravidelně odesílá hodnoty příslušnému lékaři či zdravotnickému zařízení.

Vzdálená péče o seniory – podobně může probíhat péče o starší pacienty, kteří jsou často odkázáni jen sami na sebe. Přitom je možné zbavit je nutnosti komplikovaně se dopravovat k pravidelným vyšetřením a získávat nejrůznější údaje o jejich stavu.

 

Freddy Lykke je Managing Director, CSC Scandihealth A/S 

Jaroslav Kmeť je ředitel divize pro Public Sector a Healthcare, region východní Evropy


« předchozí článek další článek »








Komentáře