Chybí osvícená regulační politika státu

„Je tu zásadní rozpor mezi krátkodobou orientací regulátora a dlouhodobou orientací investora,“ řekl na historicky prvním Fóru podnikových ekonomů pořádaném Fakultou podnikohospodářskou VŠE v Praze Luboš Strachota z energetické skupiny RWE. Téma bylo žhavé – síťová odvětví a jejich regulace.



Každý, kdo má zkušenost s účty za elektřinu, plyn nebo například s „lácí“ jízdenek na železnici, naráží na cenovou tvorbu ovlivněnou regulací síťových odvětví. Toto nadmíru zajímavé téma uvedlo první z pravidelných setkávání, které zamýšlí pořádat Katedra podnikové ekonomiky Vysoké školy ekonomické (VŠE). 

„Základem těchto setkávání teorie s praxí je dobrovolnost, pravidelnost a aktuálnost,“ uvedla profesorka Eva Kislingerová, vedoucí Katedry podnikové ekonomiky VŠE, založené před dvaceti lety. Zatímco dosud měly schůzky podobu workshopů řešitelů výzkumného záměru „Nová teorie ekonomiky a managementu a jejich adaptační procesy“, nyní má jít o vzájemná setkávání teoretiků a praktiků na akademické půdě. Vždy poslední čtvrtek v měsíci mají být tato fóra podnikových ekonomů podle profesorky Kislingerové platformou inspirovanou praxí.  

Horké téma síťových odvětví 

Regulace síťových odvětví, které bylo obsahem tohoto Fóra podnikových ekonomů, přineslo příspěvky manažerů RWE, Českých drah a poradenských firem Arthur D. Little a Roland Berger. Jejich vstoupení moderoval docent Jiří Hnilica z VŠE, který vysvětlil příčinu monopolního charakteru těchto odvětví (nevyplácí se například budovat dva ropovody vedle sebe), jejich důležitost pro fungování státu a proč je stát reguluje. Vyslovil očekávání, že vystupující vysloví návrhy na možnou spolupráci s VŠE.  

Co nakonec udělá regulátor trhu s energiemi?  

Britský regulátor trhu s plynem a elektřinou OFGEM (Office of Gas and Electricity Markets) se z průzkumu mezi klienty dozvěděl, že podle názorů lidí mají energetické společnosti averzi k riziku, chtějí mít záruky na investování a jsou zaměřeny na posilování svých výnosů. Naopak samy energetické společnosti podle průzkumu vytýkaly britskému regulačnímu úřadu, že jeho regulační politika je krátkodobá, že je ve své nezávislosti politicky omezován a že regulace je demotivující. Jakou roli hrála tato zjištění v dalším vývoji OFGEM není jednoznačné, nicméně britský regulátor se rozhodl, že se od klasické regulace odkloní. 

Podle Luboše Strachoty, vedoucího odboru regulace a řízení úvěrových a finančních rizik společnosti RWE, dochází zřejmě k posunu od dosud platné klasické regulace odvětví typu tzv. RPI–X regulace (RPI znamená Retail Price Index a X je faktor produktivity) k regulaci tzv. „sjednaným řešením“. V klasické regulaci je regulátor určen státem, v novém pojetí jde však spíše o dohled a pomoc, tedy „sjednané řešení“ mezi utilitami a uživateli (vč. zákaznických sdružení) umožňující větší pružnost. Toto pojetí podle přednášejícího lépe prezentuje zájmy trhu. Na trzích s energiemi došlo ke změnám, což má dopad i do procesu regulací. Zatímco „stará“ regulace ve smyslu Strachotovy prezentace cílí na posouzení efektivnosti, zajištění bezpečnosti, zlepšení zákaznických služeb a na ochranu klientů, „nová“ regulace by měla mimo to zohledňovat i skutečnost, že energetický sektor musí být udržitelný a potřeby zákazníků mají být lépe reflektovány. Mimoto je významnou změnou na trhu s energiemi i dezintegrace na produkční straně a z ní plynoucí nejistoty týkající se sítí, což je nyní aktuální v souvislosti s boomem výstavby zařízení na solární energii. 

Jisté je, že obecně na jakémkoli trhu s energiemi vedou nové cíle v udržitelnosti životního prostředí k neurčitosti vývoje topologie sítí, což se týká i bezpečnosti a spolehlivosti dodávek těchto energií. Otázkou do pranice jsou pak ceny energií a sociální úroveň (tzv. energetická chudoba).  

České dráhy se chtějí dále restrukturalizovat  

Restrukturalizační procesy společnosti České dráhy a jejích předchůdkyň vždy budily pozornost, neboť bývaly zpravidla spojeny s vyčleněním nevýkonné části společnosti a převedením jejích dluhů na stát – svého času šlo o oddělení části s názvem Správa železniční a dopravní cesty (SŽDC), zajišťující výstavbu a údržbu dopravní cesty, jejíž dluhy ve výši 70 mld. korun byly převedeny do Konsolidační agentury. V roce 2008 byla za 12 mld. korun prodána další část společnosti. Tržby Českých drah (ČD) v roce 2010 dosáhly 25 mld. korun v podobě peněz od státu, krajů a za komerční jízdné. Pavel Švagr, náměstek generálního ředitele ČD, se soustředil také na aktuální problémy, tj. na zdanění zaměstnaneckých benefitů, které mají být podle jeho názoru daněny z ceny obvyklé (režijní jízdenky nejsou pode něj výmyslem ČD, ale ministerstva dopravy). Ve svém příspěvku rozebíral aktuální kauzu geneze zamýšlené stávky na železnici a silnou roli odborové centrály strojvůdců. 

Málo známým faktem je, že také na železnici se platí mýtné – poplatek ve výši 5 až 6 mld. korun ročně za dopravní cestu představuje stoprocentní příjem Správy železniční a dopravní cesty a slouží zpětně na zajištění provozu. Podle prezentujícího by měly být ČD dále decentralizovány. Nyní mají ČD 900 nádraží, konsolidovaně 43 tisíc zaměstnanců, z toho 28 tis. samy ČD, před deseti lety 130 tis. zaměstnanců, ve zdělávání 130 lektorů, aj.  

Poradenství v energetice 

 Prezentující ze společnosti Arthur D. Little, nejstarší poradenské firmy na světě silné zejména v energetickém poradenství, seznámili účastníky fóra se strategickými cíli Evropské unie a nástroji její energetické politiky. Od Milana Vondráčka a Tomáše Skučka také vyšlo nejvíce impulsů pro spolupráci VŠE a podnikové sféry u síťových odvětví, zejména energetiky. Pro EU je strategickým cílem tzv. modus „20/20/20“, což znamená dosažení 20 % produkovaných energií z obnovitelných zdrojů, zvýšení efektivity o 20 % a snížení emisí ve stejném rozsahu. Mimoto EU koncipuje zavedení jednotného trhu a bezpečnost a spolehlivost dodávek. Cestou k tomu mají být investice do sítí, určení a dodržování standardů energetické bezpečnosti, konstituování evropského regulačního úřadu. Měl být definován i pojem „ohrožený zákazník“, tj. chudí a jejich energetické potřeby. 

Dosud si však strategické cíle v mnohém odporují a národní energetické politiky jsou nejednotné. Evropská komise (EK) například v polovině loňského roku zjistila, že skoro žádná země sedmadvacítky, kromě Malty a Kypru, neplní řádně všechna ustanovení druhého liberalizačního balíčku. Třetí liberalizační balíček v energetice představila EK již v září 2007, o rok později se Rada pro energetiku se shodla na omezení prodeje energetických aktiv do rukou zahraničních zájemců. V březnu 2009 pak za české předsednictví bylo dosaženo politické dohody mezi členskými státy a Evropského parlamentu, který loni v dubnu balíček schválil. 

Pro spolupráci VŠE a praxe by podle společnosti Arthur D. Little bylo dobré pracovat na tom, jak by se mohlo v energetice dále vyvíjet oddělení výroby a distribuce energií („vlastnický unbundling“). Dalším tématem by mohly být Smart Grids, sítě třetí generace, o nichž málokdo přesně ví, co obnášejí. Do roku 2024 by měly být čtyři pětiny klientů vybaveny tzv. inteligentními měřiči spotřeby.  

Budou v dopravě alternativou elektrická vozidla? 

Elektromobilitou se ve svém příspěvku zabýval Miroslav Moc z pražské kanceláře německé poradenské firmy Roland Berger Strategy Consultants. Rozebral i z technického pohledu koncepty tankování aut na elektrický pohon a také on nastínil možnosti spolupráce s VŠE – ta by měla spočívat ve výpočtech potenciálního zisku v odvětvích, v přípravách právního  rámce, v oceňování podpůrných služeb a zpracování studie o elektromobilitě. 

Nižší ceny zatím v nedohlednu 

Velmi cenná – i bouřlivá – byla závěrečná diskuse. Zaznělo v ní, že oddělení výroby a distribuce v elektroenergetice nepřineslo pokles ceny pro spotřebitele, ale naopak. Pokud se toto oddělení přenese i do plynárenství, kde k němu zatím nedošlo, lze očekávat stejný efekt. Nakonec právě toho se obávaly Německo a Francie v jednáních o třetím evropském liberalizačním balíčku. Paradoxní cenový vývoj a z tohoto pohledu tedy neúspěšný „vlastnický unblunding“, který měl zvýšit konkurenci a tedy snížit cenu, vysvětlovali přednášející vývojem úspor z rozsahu a vysokých vstupních nákladů. S jistou dávkou ironie tedy zazněla i otázka, kdy už si spotřebitelé budou mít možnost výhodu oddělení výroby a distribuce energií uvědomit. Zatím jsou „naštěstí“ téměř všichni koncoví zákazníci z řad občanů nepoučeni. 

Autorka je analytička Českého statistického úřadu

 


« předchozí článek další článek »








Komentáře