Domy pro seniory, domovy důchodců, seniorparky: kdy se u nás rozjede mezinárodní byznys se stářím?

Jeden z důvodů, proč se Němci rozhodují pro domovy mimo Spolkovou republiku (a tedy i v ČR) , jsou výrazně nižší náklady. Měsíčně stojí místo v německém domově důchodců okolo třech tisíc eur. Po odečtení 1200 eur z pečovatelského pojištění zbývá doplatit zhruba 1800 eur, průměrná penze se ale pohybuje jen okolo 700 eur.



Stárnutí populace je charakteristickým rysem demografického vývoje České republiky i dalších vyspělých zemí Evropy. Podle prognózy zpracované Českým statistickým úřadem budou lidé starší 65 let v roce 2030 tvořit 22,8 % populace, v roce 2050 pak 31,3 %. Seniorů ve věku 85 a více let by v roce 2050 mělo být přibližně půl milionu. Česko čeká v nejbližších letech skokový nárůst seniorů věkové skupiny nad 75 let. Protože půjde o populačně silné poválečné ročníky, potrvá poměrně dlouho.

Je pravděpodobné, že lidský věk se bude prodlužovat. Podle prognózy zpracované Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy se budou muži narození v roce 2050 dožívat 82 let a ženy 86,7 let. (B. Burcin a T. Kučera: Prognóza populačního vývoje České republiky na období 2003 – 2065). Podle průzkumu, který v roce 2010 provedla Rada seniorů, jsou právě senioři ohroženou skupinou co se bydlení a životních nákladů týče. Za sociálně ohrožené je možno považovat samostatně žijící seniory a z nich zejména ty, které žijí ve větších bytech, respektive nemají finančně situované děti ani příbuzné.

Zřejmé je, že s rostoucím věkem a počtem seniorů porostou požadavky na péči a služby. V České republice je v současné době 507 domů pro seniory, v nichž žije přes 40 tisíc lidí. Poptávka už nyní značně převyšuje nabídku, odhaduje se, že v pořadnících na čekacích listinách je dalších zhruba 50 tisíc seniorů. Sociální služby pro seniory dnes poskytují státní zařízení, registrované soukromé subjekty a soukromé subjekty, které služby provozují jako byznys. „Jeho úspěšnost bude záviset na tom, jak finančně schopní klienti budou,“ tvrdí ředitel Střediska sociálních služeb Prahy 13 Jiří Mašek. Důkazem je osud prvního českého luxusního objektu Residence Classis v Průhonicích, který v roce 2008 zkrachoval. Fungoval jen tři roky, nikdy nebyl obsazen více než z poloviny a byznys nezachránily ani vysoké ceny. Ty začínaly na 35 tisících korun měsíčně, u nepohyblivých klientů vystoupaly až k 90 tisícům.

 

Ekonomika je alfou a omegou 

Registrované organizace, jejichž provoz je hrazen z veřejných rozpočtů (dotace na provoz zařízení), musejí poskytovat zákonem stanovený rozsah služeb i ceny za ně. Řídí se zákonem o sociálních službách (108/ 2006, který stanoví druh registrovaných služeb, jejich kvalitu a platby za ně), zákonem o rozpočtových pravidlech a zákonem o účetnictví. Přestože je provoz těchto zařízení dotován, řada z nich si vydělává vedlejší hospodářskou činností. Jak budou tato zřízení fungovat v budoucnu, je otázkou. Získání dotací je fakultativní záležitostí a stát má čím dál méně prostředků.

Otázka stanovení ceny a služeb je velmi problematická. Jiné ceny si může účtovat organizace, jejíž provoz je dotován, jiné ta, která dotaci nemá. Ta se pak logicky musí orientovat na bohatší klientelu, což může být někdy problém. Podle jednatelky poskytovatele sociálních služeb, společnosti Centrin CZ, Heleny Bednářové dosahují měsíční náklady na zajištění péče o klienta 25 až 35 tisíc korun. Klient však běžně platí okolo 10 tisíc korun. Rozdíl se pokryje z příspěvku na péči, který ze zákona náleží poskytovateli. Mohou o něj žádat nejen naši senioři, ale i občané Evropské unie, pokud jsou v nějakém zdejším zařízení hlášeni k trvalému pobytu. Rozdíl mezi náklady a příjmy je potřeba pokrýt dotacemi od státu, které se ale stále snižují, a sponzorskými dary či výnosy z vedlejší hospodářské činnosti.

 

Sociální péče je o lidech, ne o penězích 

Skutečnost, že domov pro seniory může být provozován na komerční bázi, potvrzuje jednatelka společnosti s ručeným omezením Centrin CZ, která v současnosti provozuje tři zařízení. Mají status registrovaných zařízení a mohou žádat o dotace na provoz. „Dotace jsou nenárokové a poskytovatel sociálních služeb nikdy neví, jak to bude v dalším roce. Spolupracujeme s rodinami, snažíme se získat peníze získat jinými cestami a sponzorskými dary,“ přiznává H. Bednářová. „Ekonomika nám zatím vychází a na základě auditů si troufám tvrdit, že naše zařízení by přežila i bez dotací. Ovšem není to byznys na rychlé zbohatnutí,“ upozorňuje. K podnikatelské myšlence ji přivedla nespokojenost s péčí, jež byla poskytována jejím prarodičům. Proto se rozhodla založit domov pro seniory, který by poskytoval kvalitnější služby a na jiné úrovni než státní zařízení. V roce 2007 založila rodinnou firmu, Centrin CZ, s.r.o. Ta dnes provozuje domov pro seniory ve Zruči nad Sázavou, v Praze – Liboci a v Unhošti. „První dům jsme vybudovali ve Zruči, kde jsme dostali nabídku na koupi objektu. Vzala jsem si na to úvěr ve výši 23 milionů korun,“ vzpomíná na své začátky. Strach, zda úvěr splatí, prý neměla. To se potvrdilo a dnes má další úvěr na 52 milionů korun. Zaměstnává 185 lidí, kteří pečují o 300 klientů. Mezi nimi jsou i cizinci. Podle H. Bednářové nejsou hlavním problémem finance, ale nalezení vhodných zaměstnanců. Vytvořit dobrý tým prý trvá dva až dva a půl roku. Výhledově uvažuje o otevření dalšího zařízení. „Poptávka je velká, v Praze a ve Středočeském kraji chybí tisíc až  tři tisíce lůžek,“ odhaduje. 

 

Řešení pro střední třídu: senior parky 

Pro seniory, kteří jsou schopni se o sebe postarat a nepotřebují trvalou lékařskou péči, ale společnost, jsou tu senior parky. S nápadem na jejich vybudování přišel Jaroslav Plesník před zhruba deseti lety. Stejně jako Helena Bednářová, i on potřeboval řešit sociální situaci svých rodičů a nebyl spokojen s možnostmi. V roce 2009 pak založil akciovou společnost Senior Park a začal stavět.

V současné době už provozuje čtyři zařízení – na Liberecku, Ostravsku a ve středních Čechách. „Senioři mají k dispozici byty o velikost 1+kk a 2+ kk. Zajišťujeme jim služby jako jsou úklid bytu, nákupy, obědy, dopravu k lékaři a zpět. V komplexech není přítomen lékař, ani pečovatelky, pečovatelské služby si v případě zájmu a potřeby klienti sami nasmlouvají,“ popisuje nabídku obchodní ředitel společnosti Emil Fedoš. O každé zařízení se stará personál – vedoucí, správce a hospodářka.   

Ani senior parky si na nezájem klientů nemohou stěžovat. Ve dvou komplexech je v průměru je 95procentní obsazenost, v Hrádku nad Nisou na Liberecku je to prý o něco horší, obsazenost je tak 50 procent. Zato o ubytování v nedávno otevřeném komplexu v Rychvaldu na Ostravsku je podle E. Fedoše zájem velký a penzion se postupně zaplňuje. Ceny, které senioři za bydlení platí, odpovídají v podstatě tržnímu nájemnému v běžných bytech.“ Bydlení, které nabízíme, je vhodné spíše pro střední třídu důchodců. S holým důchodem na to člověk těžko dosáhne,“ přiznává. Mohou si ho dovolit spíše movitější senioři, nebo ti, kteří mají vedlejší příjmy. „Například vlastní byt chatu či jinou nemovitost, o kterou se už nechtějí či nemohou starat, ale mohou z ní mít vedlejší příjmy,“ dodává E. Fedoš. Náklady na bydlení a služby se pohybuji v mezi 10 až 13 tisíci korunami měsíčně.

"Jedeme čistě po soukromé linii. Nejsme poskytovateli sociálních služeb a nedostáváme tedy od státu ani halíř. Ani na dotacích, ani příspěvky na péči. Je to kompletně tržně postavené. To, co vybereme na nájemném, slouží k umořování hypoték a leasingů," říká majitel nově postavených domů s tím, že mu jeho podnikatelský záměr zatím vychází. „Kdyby to bylo ztrátové, tak bych to nedělal," dodává podnikatel Plesník.

 

V zahraničí to funguje 

Skutečnost, že stáří může poskytnout příležitost pro dobrý byznys, potvrzují i zahraniční zkušenosti. Soukromá zařízení poskytují péči seniorům tu fungují již řadu let. Například  rakouská společnost SeneCura, lídr na trhu s péčí o seniory v Rakousku a Švýcarsku, začala v oboru podnikat už v roce 1998. Nyní v obou zemích provozuje okolo šedesáti domovů seniorů, nabízí pět tisíc lůžek, zaměstnává 2500 tisíce lidí a má roční obrat přesahující sto milionů eur. Rakouská firma zde společně s českou stavební společností RS Development založila svoji českou pobočku – Senior Holding a plánuje postavit své pobočky ve všech krajských městech.

Zájem o umístění svých prarodičů v Česku mají ale i němečtí občané. Nedávno bylo poblíž Domažlic, deset kilometrů od německých hranic, otevřen druhý domov pro německé důchodce, Seniorpalace. Vznikl především na základě poptávky z Německa a Rakouska. V první fázi by zde měly najít místo zhruba dvě desítky německých seniorů a seniorek. Jeden z důvodů, proč se Němci rozhodují pro domovy mimo Spolkovou republiku, jsou výrazně nižší náklady. Měsíčně stojí místo v německém domově důchodců okolo třech tisíc eur. Po odečtení 1200 eur z pečovatelského pojištění zbývá doplatit zhruba 1800 eur, průměrná penze se ale pohybuje jen okolo 700 eur.

 

Přichází příležitost pro podnikatele? 

Vláda po vzoru ciziny řeší nedostatek bytů pro staré lidi výhodnými půjčkami na stavbu senior parků. Již druhým rokem je otevřen Program úvěrů na výstavbu nájemních bytů (podle NV č. 284/2011 Sb.), který je určen jak na novou výstavbu, tak rekonstrukce objektů, díky kterým vzniknou nájemní byty. V rámci programu je možné čerpat úvěr na výstavbu pro vymezené skupiny (seniory, sociálně, zdravotně či jinak ohrožené) s nízkou úrokovou sazbou (2 % p.a.), fixovanou na celou dobu splatnosti, která může být až na 30 let. Takové podmínky komerční subjekty nenabízejí. Úvěr může být poskytnut až do výše 70 % nákladů. „Program byl otevřen vloni v srpnu. Od té doby bylo Fondu doručeno 14 žádostí s požadovanou výší úvěrů v objemu 584,4 milionů korun. K rozdělení je však jen 400 milionů,“ prozradila Jana Marešová, ředitelka marketingu ze Státního fondu rozvoje bydlení. Každá žádost je nejprve kontrolována z hlediska úplnosti a správnosti dodaných náležitostí. Poté ji posuzuje externí hodnotitel, který zkoumá kvalitu projektu, „ufinancovatelnost“, potřebnost v daném regionu, efektivitu projektu. „Z dodaných žádostí zatím splnila podmínky kompletnosti i hodnocení ČVUT jedna. V této chvíli se jedná o uzavření 40milionového úvěru na projekt, který by měl přinést 50 nových bytů pro seniory formou DPS,“ prozradila J. Marešová.

 

  

Zajímavá fakta (vybráno z údajů ČSÚ):

Státy s nejstarší populací v Evropě byly v roce 2011 Německo (44,6 let), Itálie (43,5 let), Finsko (42,1 let), Řecko (42,1 let) a Rakousko (42,0 let). Nejmladší populaci má Irsko (34,7 let), Island (35,0 let) a Makedonie (36,1 let); v České republice je v roce 2011 mediánový věk 39,6 let. Nejvyšší podíl nejstarší populace (65+) mají Německo, Itálie, Řecko, Švédsko, Portugalsko a Bulharsko, nejnižší zastoupení 65 a víceletých obyvatel je v Ázerbájdžánu, Turecku, Moldavsku a Irsku. V České republice je tato věková skupina zastoupena 15,5 %.  Nejstaršími státy Evrop jsou Rakousko, Řecko, Finsko, Itálie a Německo. Nejrychleji stárne obyvatelstvo v Lichtenštejnsku, Německu, Litvě a Řecku.

 

Úvodní foto: © pressmaster - Fotolia.com

« předchozí článek další článek »








Komentáře