Forum 2000: Hrozí barbaři u bran, nebo spíše útok účetních?

Neměla by být globální správa vložena do rukou nadnárodních společností, respektive soukromého sektoru, pokud by dokázal být dostatečně osvícený? I takové satanské verše zazněly na globálním pražském setkání.



 „Je před námi obrovské množství výzev a úkolů, které jsou neodkladné a přitom nemáme dostatek prostředků,“ řekl v úvodním panelu letošní konference Forum 2000 Zygmunt Bauman, známý polský sociolog žijící téměř čtyřicet let ve Velké Británii. „Nezbývá než se ptát: kdo to vykoná?“

 

Nejen problémy lidských sídel

Letošní konferenci Forum 2000 s podtitulem Svět, ve kterém chceme žít, avizoval loni v závěrečné řeči Václav Havel jako setkání řešící především otázku lidských sídel a dopadu urbanizace tak, jak se během civilizace vyvinula – do měst, která už v mnoha případech ztratila svůj charakter, stala se centry kriminality a roste v nich problém s životním prostředím. Pozváni byli architekti, urbanisté a další experti. Přesto ale většině setkání (v paláci na Žofíně, v Goethe Institutu, Akademii věd, Francouzském institutu nebo v doprovodných akcích např. v DOX Centru současného umění) dominovala každoroční klíčová témata této konference prosazující se již od roku 1997: multipolarita světa, problémy lidské civilizace se zřetelem na předcházení konfliktů kultur, náboženství, etnik, demokracie a svoboda, globální soužití.

 

Negativní globalizace 

Podle Baumana tzv. negativní globalizace zasahuje všechny oblasti společenského života. Vysává cenné atributy společností, jako jsou lokální zvyky obyvatel nebo jejich skupin, projevuje se v narůstání finanční moci, kriminalitě, obchodu se zbraněmi a drogami, v terorismu. Pozitivní globalizace tomu podle jeho názoru nedokáže zabránit. „Cosi jako mezinárodní komunita neexistuje,“ soudí Bauman. „Problémy jsou globální, ale prostředky globální nejsou.“

Na panelu věnovaném „zelenému růstu“ zaznělo, že většina firem nemá povědomí o tom, jaké jsou dopady jejich činnosti na ekosystém. Diskutovanou otázku fotovoltaiky v České republice a její poslední vývoj uzavřelo konstatování, že „vítězi jsou tradiční producenti energií“.

 

Ekonomika jen nástrojem 

Na dalším relativně velkém setkání „Ekonomika jako nástroj, nikoli cíl“ vystoupil ekonom Tomáš Sedláček s modifikací tématu konference s tím, že nejde ani tak o to, v jakém světě chceme žít, jako spíš „jak dlouho budeme žít v bohaté společnosti“. Oponoval řečníkovi Fareedu Zakariovi, politologovi a spisovateli řazenému do stovky nejvlivnějších intelektuálů, který nyní vede magazín Time. Proti jeho výroku „barbaři jsou již u bran“ Sedláček namítl, že západní kultura je ohrožena spíše „vnitřními barbary“. Uvedl to v souvislosti s případem Enron, který označil jako „útok účetních“. Ten podle něj poškodil ekonomiku víc než teroristický útok ze září 2001. „Náš systém padne ne kvůli barbarům, kteří jsou vně, ale spíš kvůli těm uvnitř,“ zopakoval. Stimulace hospodářství podle jeho názoru znamená schopnost aktivně zpomalovat ekonomický růst. Nyní živíme růst novým zadlužením. Po vystoupeních všech panelistů se v následné diskusi z auditoria střetly proregulační i protiregulační názory.

 

O možnostech globálního vládnutí 

Peter Eigen, zakladatel nevládní organizace Transparency International, který pracoval dvacet let ve Světové bance, rozebral vztahy tří hlavních sfér, na nichž funguje západní kultura – rodinu, stát a občanskou společnost. Problémy podle něj vznikají, pokud si některá z nich uzurpuje funkci těch dalších. Byl skeptický co se týká možnosti globálního vládnutí. Mnoho věcí je ovlivňováno lokálními a provinčními zájmy hlavně demokratických národních vlád, které ho nejsou schopny. To se nedaří ani institucím typu Světové banky, kde podle jeho zkušeností rovněž převládají zájmy, které nepůsobí žádoucím směrem.

„Více než miliarda lidí žije pod hranicí chudoby, nemá přístup k vodě a lékům,“ uvedl Eigen. „Je to výsledek špatné správy a řízení.“ Zároveň si však klade provokativní otázku, zda by neměla být globální správa vložena do rukou nadnárodních společností, resp. soukromého sektoru, pokud by dokázal být dostatečně osvícený (jmenoval firmy podporující projekty a působící v chudých zemích, jako např. Ethos Water, jejíž představitel Peter Thum byl dalším řečníkem tohoto panelu). Handicap národních států a vlád se projevuje v tom, že jsou omezeny svou jurisdikcí a zeměpisným dosahem. Naproti tomu nadnárodní společnosti mají naprostou volnost, mohou se pohybovat po celém světě. „Lze však důvěřovat nadnárodním společnostem, že zachrání svět?“, ptá se Eigen a ihned odpovídá. „Je tu přece diktát krátkodobé hodnoty pro akcionáře a tím se půjde vždy, protože pokud by se neprosadil, firma by mohla v krajním případě zkrachovat.“ Na odpovědnost a spolehlivost soukromého sektoru by bylo dále možné sázet v případě, že by ve všech zemích, kde firmy operují, byly dodržovány zákony (nekorupční prostředí). Naopak větší naděje vkládá Eigen do organizované občanské společnosti jako dalšího aktéra, který je schopnější se organizovat a stává se partnerem soukromého sektoru i vlády.

 

Krize jako dostatečné varování?

„Cítím za tím vším nejen globálně se šířící krátkozrakost, ale i nabobtnalé sebevědomí této civilizace, k jejíž bytostné výbavě patří i pyšná idea, že všechno víme, a to, co nevíme, se brzy dozvíme, protože víme jak na to,“ řekl Václav Havel v úvodním projevu konference. Toto hodnocení se sice bezprostředně týkalo expanze a bezohlednosti developerů, ale je jasné, že je obecné. I z letošní konference Forum 2000 bylo cítit, že nové paradigma klepe na dveře. Ještě nedávno se zdálo, že současná globální ekonomická krize, jejíž kořeny leží právě v přebujelosti konzumu a ambicích bez hranic, urychlí poznání, že toto není cesta. Nyní se však stále víc vtírá otázka: byla tato krize dost hluboká na to, aby se nové paradigma nejen v nazírání světa, ale především ve změně chování, dokázalo prosadit?

 


« předchozí článek další článek »





Související články




Komentáře