Martin Tuček, KDP ČR: Komora daňových poradců by se měla stát povinným připomínkovým místem

„Naším cílem je, aby nedocházelo k nastražení daňových pastí, do kterých pak většinou padají poctiví daňoví poplatníci,“ říká Martin Tuček, prezident Komory daňových poradců ČR (KDP ČR).



Martin Tuček Jak vidíte z daňového hlediska fungování institutu svěřenského fondu, který byl zaveden Novým občanským zákoníkem? Zatím byly v ČR založeny pouze čtyři a všechny spadají pouze pod Finanční úřad Praha 7, ať sídlí kdekoli…  

Obecně lze konstatovat, že záměrem úpravy zdanění svěřenských fondů mělo být neutrální řešení, tedy nebylo záměrem tuto právní formu daňově ani preferovat, ani znevýhodňovat. Bohužel se tento záměr nepodařilo zcela naplnit, a proto zdaňování svěřenských  fondů je zatím ne zcela jednoznačné a v některých případech může vést ke zcela absurdním závěrům. Příčinou je neprodiskutované a nekoncepční přesunutí systému zdanění z daně dědické a darovací do zákona o dani z příjmů a to v rámci přizpůsobení daňových předpisů rekodifikaci soukromého práva v minulém roce. Daňoví poradci v rámci připomínkového řízení upozorňovali, že řešení není dostatečně promyšlené. (Závěry k této věci lze nalézt na stránkách GFŘ, www.financnisprava.cz, v rámci příspěvku René Kulínského a Jiřího Nesrovnala, KOOV 12/13, 415/18. 12. 13 Výklad některých základních ustanovení novely zákona o daních z příjmů a zákona o dani z nabytí nemovitých věcí s ohledem na daňový režim svěřenských fondů, doprojednaného v rámci GFŘ dne 23. 4. 2014.). 

Pokud je do svěřenského fondu zakladatelem vložen majetek a obmyšlenou osobou jsou napříkad děti, pak bychom předpokládali, že vyplacená plnění nebudou u těchto dětí zdaněna, že zdaněn bude případný přírůstek majetku takového fondu vzniklý z jeho nakládáním. Ukazuje se, že rozsah zdanění samotných příjmů fondů není tak jednoznačný. Naší snahou je projednat a vyjasnit s Ministerstvem financí (MF) a Generálním finančním ředitelstvím výklad zákona v této oblasti, ale výsledkem projednávání jsou zatím závěry, že podle schválené právní úpravy může být efektivní sazba daně z příjmů právnických osob svěřenských fondů v některých situacích i sto procent a více reálného zisku. Ke cti nového vedení MF lze říci, že si je problému při zdaňování svěřenských fondů vědomo a zmíněné absurdní závěry se snaží odstranit v připravované novele zákona o daních z příjmů s tím, že úprava by měla být retroaktivní ve prospěch poplatníků, tj. použitelná již od 1. 1. 2014. Nicméně dokud nebude navrhovaná úprava schválena a publikována ve sbírce zákonů, je zde určitá míra nejistoty, což může být jeden z důvodů zatím opatrného zakládání svěřenských fondů. Problematika svěřenských fondů z hlediska daňového je natolik komplikovaná, že bych obecně doporučil v této věci konzultaci s některým z daňových poradců specializujících se na tuto oblast.

 

Podle OECD je v ČR nejkomplikovanější daňový systém v řadách jejích členů. Zaobírat se daněmi stojí podnikatele příliš mnoho času. Předkládáte nějaké návrhy na zlepšení situace? 
Pokud hovoříme o složitosti daňového systému, pak se to týká především daně z příjmů, neboť komplikovanost daňového systému v oblasti daně z přidané hodnoty je ve všech státech EU přibližně stejná. Zákon o daních z příjmů fyzických osob a jeho hlavní konstrukční prvky nejsou samy o sobě příliš komplikované. Jeho větvení a složitost přináší především celá řada limitů, výjimek, úlev a pobídek, které však daňoví poplatníci sami vyžadují a jsou vděčným (věčným) politickým tématem před každými volbami. Nelze požadovat z jedné strany zjednodušení daňového systému a současně ponechat v systému tak složitá ustanovení jako je například daňová uznatelnost části poskytnutého příspěvku na stravování zaměstnanců. V praxi jsou taková ustanovení relativně dost administrativně náročná. Jakýkoli návrh na zjednodušení zákona v těchto oblastech však vyvolá celonárodní vlnu odporu. Také rozvětvený systém nezdanitelných položek doplněný o mnoho druhů slev na dani je evidentně politicky žádoucí a většina daňových poplatníků jej velmi aktivně využívá. Jednou stranou mince je tedy složitost (jednoduchost) daňového systému, druhou stranou téže mince je schopnost vlády ovlivňovat výši daňových příjmů a mít nástroje jak citlivě regulovat sociální spravedlnost.

Komora daňových poradců prosazuje již v rámci připomínkového řízení novel daňových zákonů především srozumitelnost a aplikovatelnost legislativy. Jsme schopni v mnoha případech identifikovat taková ustanovení, která povedou k enormní administrativní zátěži. V některých případech přinášíme návrhy na zjednodušení. Obecně je rozumné, aby zásadním systémovým změnám v daňové legislativě předcházela široká odborná diskuse o principech navrhovaných změn. Teprve na základě výsledků této diskuse by se měl psát věcný záměr návrhu nového daňového zákona a až následně po vyhodnocení připomínek k tomuto záměru napsat samotný text právní normy. U nás je bohužel někdy postupováno přesně opačně. Tedy nejdříve se napíše text právní normy a pak se hledá odůvodnění, proč se napsala zrovna takto. Vnímání komplikovanosti daňového systému v ČR také způsobuje jeho nestabilita a nepředvídatelnost. Zásadní změny by se měly proběhnout jednou a pořádně. U nás je to bohužel tak, že změny jsou mnohdy nepromyšlené, neprodiskutované a není dosažen ani minimální konsensus politických stran. Proto změna pak stíhá změnu a reformovány jsou parlamentem dříve schválené reformy, aniž by vůbec kdy nabyly účinnosti. Můžeme pouze doufat, že s další vládou nenastane známé „Odvolávám, co jsem odvolal“. V takovémto nestabilní právní prostředí se pak obtížené nejen podniká, ale i žije. Chtěl bych být optimista v tom, že nová politická reprezentace a nové vedení MF tento neblahý trend posledních letech změní. 


Charakterizujte cílovou modifikaci daňového systému v ČR, pokud byste navrhoval změny, aby schopní a úspěšní mohli plně rozvinout svůj potencionál... 

V tomto směru méně znamená více. Naším cílem by měla být především stabilita a předvídatelnost právního prostředí. To platí jak obecně, tak i pro právo daňové. Existence stabilní koncepce daňové politiky by měla zabezpečit, že se nebudou objevovat často jednorázové a účelové změny, které v konečném důsledku dělají systém složitější a těžko pochopitelný. Irové při obhajování jejich 12,5% sazby daně z příjmů argumentují právě potřebou zachovat stabilní daňové prostředí pro všechny daňové subjekty. Stabilita systému zdanění je v konečném důsledku výhodná jak pro daňové poplatníky, tak pro stát, mimo jiné pro umožnění lepšího porozumění daňovým pravidlům. Cílem Komory daňových poradců je v této souvislosti také dosažení včasné platnosti daňového práva. Daňoví poplatníci musí obvykle postupovat podle změn přijatých na poslední chvíli, zatímco finanční úřady často situaci posuzují až s dalším časovým odstupem v době, kdy je názor na správný postup vydiskutovaný a všeobecně známý. Přesně to pak zvyšuje nejistotu poplatníků a v konečném důsledku často komplikuje jak samotné podnikání, tak efektivní výběr daní.

 

Co je podle vás optimalizace daně a co daňový podvod? 

Za optimalizaci daně považuji jednání, jehož cílem je v rámci zákonných mantinelů co nejvíce snížit daňovou povinnost (respektive úhrn daňových povinností) daňového subjektu. Jedná se tedy o legální aktivitu, v jejímž rámci jsou využívány veškeré zákonodárcem zamýšlené (a mnohdy i nezamýšlené) možné cesty ke snížení daní. Mimo jiné právě v tom tkví smysl daňového poradenství, neboť naši členové daňoví poradci jsou ze zákona povinni využívat všechny zákonné prostředky a uplatňovat vše, co podle svého přesvědčení a pokynu klienta pokládají za prospěšné.

Naopak daňový podvod je jednáním protiprávním. Jde o úmyslný čin, jehož cílem je oklamání státu ohledně výše daňové povinnosti. Takový podvod lze spáchat různými technikami, ať už jde o předstírání neexistujících výdajů (nákladů), nadhodnocování výdajů, manipulaci s tržbami atp. Dnes bohužel existují sofistikovaně organizované skupiny, které atakují příjmy státního rozpočtu a vytvářejí systém obchodních případů, jehož hlavním cílem je získat od státu odpočet daně z přidané hodnoty a na druhé straně daň neodvést. Daňové podvodníky také velmi láká krácení spotřební daně nehledě na skutečnost, že při naplnění zákonných podmínek (zejména co se týče výše zkrácené částky daně) se jedná o trestný čin.

 

Jak by se měla upravit legislativa ve světle chystané novely trestního zákoníku, která by postihovala už jen dotaz na daňovou optimalizaci? Chápala by ji jako trestný čin? Nemělo by se vše zúžit jen na některé typy daňových podvodů, respektive u určitých daní?  

Návrh zavedení trestnosti krácení daně již ve fázi přípravy tohoto trestného činu se již jednou do legislativního procesu dostal a to v návaznosti na vývoj v oblasti postihování černého trhu s lihovinami a tzv. metylalkoholové aféry. Samotný návrh na rozšíření trestnosti v oblasti daňových podvodů tak pouze aktuálně reagoval na úzký okruh případů, které se navíc týkaly jen určitého druhu daní, konkrétně daní spotřebních. Návrh nicméně neodůvodněně tuto trestnost vztahoval na všechny druhy daní. Obecně lze chápat snahu státu dát do rukou policie ve spolupráci se správci daně účinný nástroj k obraně státních příjmů. Z druhé strany je nutno si uvědomit, že takto silné nástroje pro prevenci a předcházení dokonání trestného činu krácení daní mohou být v praxi snadno zneužity při správě daní běžných daňových poplatníků.

U trestného činu krácení daně je značně problematické vymezit přesné hranice přípustného a legálního snižování daňového základu a tím i daňové povinnosti od daňových podvodů. O to těžší by bylo identifikovat okamžik, kdy daňový poplatník je odhodlán daňové povinnosti krátit či neplnit. Každý někdy prohlásil, že nechce platit daně, ale ne každý je odhodlán věc dokonat. Posouzení skutečné přípravy krácení daně je velmi náročné nejen pro plátce nebo poplatníka, ale také jeho daňového poradce a správce daně. Pro minimalizaci daňové povinnosti jsou obvykle hledány legální cesty. Daňový poradce nelegální cesty klientovi obvykle rozmluví či je striktně zamítne. Pokud by tedy mělo dojít v tomto směru k novele trestního zákoníku, měla by být trestnost přípravy krácení daně podle mého názoru omezena výhradně na daň spotřební tak, aby zacílila na skutečné podvodníky.

 

V čem vidíte smysl dne daňové svobody?  

Den daňové svobody je především připomenutím skutečnosti, jak významná část produktu vytvořeného obyvateli této země je prostřednictvím státního rozpočtu přerozdělována. Vzhledem k tomu, že den daňové svobody je vypočten na červnový den, je zřejmé, že spotřebovaná část produktu se blíží téměř jeho 50 %. Pro obyvatele, podniky a daňové poradce je podstatné, že příjmová stránka rozpočtu je státem vybírána především formou daní a pojistného. Den daňové svobody nás upozorňuje, že bychom jako obyvatelé této země měli více pozornosti věnovat výši a struktuře výdajů, které vláda hodlá v daném roce utratit. Z druhé strany je úkolem daňových poradců, aby příspěvek jejich klientů byl pouze v té výši, kterou zákon ukládá, a tedy aby se jejich osobní den daňové svobody posunul více k začátku kalendářního roku.


Popište prosím roli, kterou zaujímá KDP ČR při tvorbě nové daňové legislativy v ČR, co aktuálně v této oblasti učinila a kde se dále bude angažovat? Jak vypadá vaše snaha stát se povinným připomínkovým místem? Získáte větší vliv na vývoj daňové legislativy? 

V současné době patří KDP ČR k nepovinným připomínkovým místům. Od samého počátku své existence se velmi aktivně zapojujeme do legislativního procesu nejen v oblasti daňové a účetní, ale také v dalších souvisejících oblastech jako je oblast občanského a obchodního práva či oblast hospodářských trestných činů. Chtěl bych zdůraznit, že ctíme apolitičnost naší Komory a proto jsme se v minulosti nevyjadřovali a ani se nebudeme vyjadřovat k politickým parametrům daňových zákonů, jako je například výše sazeb či výše paušálních výdajů. Naše připomínky jsou zaměřeny odborně, tj. především se snažíme, aby právní normy byly jednoznačné, srozumitelné, jednoduše aplikovatelné a neumožňovaly více výkladových variant. Naším cílem je, aby nedocházelo k nastražení „daňových pastí“, do kterých pak většinou padají poctiví daňoví poplatníci.

Naším záměrem je také určitá stabilita daňového systému. Je naším cílem, aby skutečnost, že je daňová novela platná v dostatečném předstihu před její účinností, neznamenala pouze a výhradně dostatek času pro její opětovné zrušení nejlépe týden před jejím nabytím. Zaměřujeme se také na to, aby naše daňová legislativa zohledňovala aktuální judikaturu – ať již soudního dvora EU či našich nejvyšších soudních instancí, tj. především Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. Usilujeme o to, aby přijaté právní normy nevedly k absurdním či nelogickým závěrům a důsledkům, tak jak například o tom výše hovořím v případě problematiky svěřenských fondů. Prosazujeme standardní legislativní proces s dostatečnými lhůtami na promyšlení navrhovaných norem, dostatečně kvalitní a podrobnou důvodovou zprávou i zprávou hodnotící dopady nové legislativy (zpráva RIA). Mělo by tak být možné i za několik let zjistit, co bylo vlastně záměrem zákonodárce. Domnívám se, že naše legislativní aktivity zcela jednoznačně vyvracejí mýty a pověry, že jsou to daňoví poradci, jejichž cílem a záměrem je, aby právní normy byly nejednoznačné a složité. Musím však konstatovat, že v minulosti se často stávalo, že naše připomínky nebyly akceptovány a následně se ukázalo, že obavy, které jsme vyjádřili, nebyly přehnané a odkrývaly to, co pak následně v praxi působí skutečně výkladové problémy. Rádi bychom, aby se Komora daňových poradců stala povinným připomínkovým místem a zvýšila se tak váha jejích připomínek. Smysluplné by také bylo zvýšení zastoupení Komory v rámci dalších částí legislativního procesu, čím myslím například vyšší zastoupení v rámci finančních komisí legislativní rady vlády.


Jaký je rozdíl mezi daňovým poradcem a účetním či auditorem a které to v praxi má důsledky s ohledem na skutečnost, že daňový poradce má pojištění proti chybám z daňových rad? 

Činnost daňového poradce, auditora a účetního vychází z rozdílných rolí těchto profesí, které se sice vzájemně doplňují, ale často se neprolínají tolik, jak by se na první pohled mohlo zdát. Zatímco audit je jednoznačně službou ve veřejném zájmu a jeho výstupy formou auditorské zprávy směřují především vně samotných auditovaných společností (jedná se spíše o ujištění navenek, například směrem k akcionářům nebo věřitelům). Daňový poradce funguje na principu daňového advokáta, což znamená, že stojí na straně klienta a svým jednáním chrání jeho práva a oprávněné zájmy. Ze zákona vyplývá, že daňový poradce je povinen jednat čestně a svědomitě, důsledně využívat všechny zákonné prostředky a uplatňovat vše, co v rámci zákonů, podle svého přesvědčení a příkazu klienta, pokládá za prospěšné. Daňový poradce má proto mimo jiné rozsáhlou profesní mlčenlivost, což umožňuje založit vztah s klientem na vzájemné důvěře. Díky tomu se mohou klienti svobodně a bez obav poradit o tom, jak v konkrétním případě postupovat. Kromě náročné profesní zkoušky, kterou musí daňový poradce absolvovat při vstupu do profese, je také například pojištěný na škodu, způsobenou v oblasti daňového poradenství. Tyto a další výhody jsou v oblasti pomoci klientům v daňové oblasti opravdu jedinečné a žádná jiná profese včetně účetního je nemůže nabídnout.

Rolí účetních expertů je nastavit v podniku racionální a efektivní systém zpracování účetních informací a sestavit účetní závěrku. Obě profese se však částečně prolínají. Stejně jako daňoví poradci, kteří obvykle v širokém rozsahu rozumí účetnictví a čerpají z něho informace pro stanovení základu daně, musí mít účetní dobré znalosti daní, neboť kontinuálně plní daňové povinnosti účetní jednotky zejména v oblasti daně z přidané hodnoty.

 

Podle systému, který mají nastavený živnostníci, budou mít naprosto nedostatečné důchody. Kdo by měl podle vás příslušnou formulovat politiku, aby si toto nebezpečí uvědomili a včas se seznámili s metodami, jak se zajistit jinými prostředky? 

Zde je prostor pro podnikatelská sdružení, svazy či Hospodářskou komoru. Také systém důchodového připojištění podporovaný státem v rámci daně z příjmů může být významný doplňující příjem v seniorském věku. Je na každém živnostníkovi, aby zvážil, jakým způsobem si zajistí příjmy pro svoji budoucnost. Jsem přesvědčen, že systém musí být především dlouhodobě stabilní a s garancí státu, že peníze naspořené na penze nemohou být zcizeny či znehodnoceny.

 

 

Úvodní foto: © OutStyle - Fotolia.com

« předchozí článek další článek »








Komentáře