Průzkum o budoucnosti podnikání

Na ambice v souvislosti s budoucností podnikání odpovídaly před časem výsledky jednorázového šetření mezi třinácti zeměmi Evropské unie.



Cílem projektu bylo vytipovat, jaké faktory jsou příčinou úspěšnosti podnikání. Proto otázky v průzkumu směřovaly na zjištění příčin umožňujících zvětšování počtu firem, proč podnikatelé zakládají vlastní podnik, jakým bariérám jsou vystavování, s jakými riziky se v prvních letech podnikání potýkají. Součástí dotazníku byly i otázky na tehdejší aktuální situaci a představu podnikatele o budoucnosti jeho firmy. Šetření se kromě ČR se zúčastnily také pobaltské země, Dánsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Rakousko, Portugalsko, Slovensko, Slovinsko, Švédsko, také Bulharsko a Rumunsko.

Motivace, zkušenosti, profitabilita

Některé faktory vyšly u všech zemí shodně – motivací pro vlastní podnikání byla snaha po samostatném rozhodování a peněžní motivace, předchozí zkušenosti z oboru nebo již s podnikáním se ukazovaly jako výhoda, pro úspěch však nebyly nezbytně nutné. Mezi intenzitou inovací ve firmě a vzděláním podnikatele byla přímá úměrnost. Svoji profitabilitu hodnotili optimističtěji muži než ženy, uváděli však také častěji než ženy, že jednou z počátečních těžkostí bylo vymáhání pohledávek. Jak ženám tak mužům však působilo v počátcích jejich podnikání vytváření vazeb s klienty a jednání na úřadech.

Čtyři pětiny firem měly v úmyslu dále pokračovat v podnikání

Výše uvedená míra přežití podniků v České republice zcela koresponduje s odpověďmi českých podnikatelů ve zmíněném jednorázovém statistickém šetření mapujícím léta 2002 - 2005 (dokončen byl v roce 2006). Takzvané start-up firmy - tj. nově zakládané - měly podle úmyslu svých zakladatelů v ČR ze čtyř pětin dále pokračovat. Pouze 16 % těchto podnikatelů uvedlo, že svůj podnik uzavře nebo prodá. Úmysl změnit charakter podniku mělo pouze 5 % českých podnikatelů, především zkušených, kteří uvažovali s převzetím dalšího podniku, se sloučením nebo změnou vlastnictví. Naopak s prodejem či uzavřením podniku kalkulovali v ČR spíše podnikatelé nezkušení.

Zajímavý závěr vyplynul z odvětvového pohledu v mezinárodním srovnání: zhruba čtvrtina podnikatelů-nerezidentů původem z nečlenských zemí EU působila se svou firmou ve stavebnictví. Byl to daleko větší podíl než u podnikajících rezidentů. Aplikací na české podmínky by z tohoto závěru bylo možné usoudit, že řada cizinců pracujících ve stavebnictví vlastní na tuto aktivitu živnostenské oprávnění. Opět lze zřejmě hledat paralelu ve „švarc-systému“.

Typicky český podnikatel

Podle uvedeného průzkumu firem vzniklých v ČR charakterizoval typického „začínajícího“ českého podnikatele muž (73 %) ve věku mezi 25 a 39 lety (80 %) s výučním listem či maturitním vysvědčením (62 %), se zkušenostmi v oboru (67 %). Předtím však nepodnikal (85 %), byl zaměstnaný. O budoucnosti v podnikání se radil s rodinou a přáteli (44 %). Od založení firmy očekával, že bude svým pánem (72 %) a vydělá více peněz (64 %). Více než polovina podnikatelů si zpočátku obtížně zajišťovala potřebné financování, nesnadno navazovala kontakty s klienty, jako problém vnímala rovněž jednání s úřady. Převažuje podnikání ve vlastním regionu (70 %), se zisky v poměru k nákladům podle názoru dotazovaných spíše průměrnými (42 %). Svůj podnik řídí podnikatel sám, v uvedeném (předkrizovém) období očekával, že podnik bude pokračovat beze změn (78 %).

Pozitivní okolností v typizaci českého podnikatele je fakt, že poměrně vysokém procentu (42 %) hodlá - v případě růstu příjmů firmy - investovat do jejího rozvoje. Pouhá 4 % začínajících podnikatelů nebyly občany ČR.

Jistě významné by bylo zopakování tohoto evropského průzkumu s názvem „Factors of Business Success“ a jeho aktualizace zachycující změněné podmínky podnikání. Krizová léta by odpovědi podnikatelů významně zkorigovala.

Autorka je analytička Českého statistického úřadu


« předchozí článek





Související články




Komentáře