Před rokem jste odešel ze společnosti Asseco Solutions... Jaký byl přechod z pozice generálního ředitele firmy (dobový rozhovor lze přečíst zde) do role podnikatele na startovní čáře a jak těžké či jednoduché je být po tolika letech strávených v zaměstnaneckém poměru najednou nezávislý?
S nadsázkou se vše dá přirovnat k situaci, kdy je zvíře chované v ZOO vypuštěno do volné přírody. Jde o přibližně podobnou změnu. Setkal jsem se s realitou, o níž jsem dříve jen četl. Pro mne bylo zajímavé sledovat, co se ve mně dělo.
A co se dělo?
Například jsem si musel vytvořit svůj denní rytmus úplně nově. Zaměstnanecký poměr sebou nese pravidelnost, které se musíte přizpůsobit a to i v nejvyšší pozici. Po odchodu z firmy jsem měl po dlouhé době absolutní svobodu. Pro dobrý vnitřní pocit jsem si ovšem brzy nastavil rytmus, který jsem potřeboval. Člověku totiž jednoduše začne splývat čas, kdy pracuje a kdy relaxuje.
Kdy ve vás uzrálo rozhodnutí jít „na volnou nohu“ a stát se podnikatelem?
Z mého pohledu jsem byl na jednom místě příliš dlouho, 22 let, přestože každé tři roky jsem v rámci firmy měnil pozici. Pořád totiž existovala možnost růstu. Z pozice generálního ředitele už kam růst nebylo. K mému odchodu přispěla i transformace původní firmy LCS do velké mezinárodní společnosti. Zatímco u menší firmy je dynamika ve vztahu k zákazníkovi viditelná, velké firmy zákonitě tuto dynamiku ztrácejí, musejí se více zabývat vnitřními procesy. Roli hrál i fakt, že jsem měl jiný pohled na způsob řízení, než měl můj bezprostřední nadřízený. Můj odchod byl tak logickým vyústěním situace.
S bývalými kolegy Janou Novosadovou (specialistka na rozvoj lidského kapitálu a managementu, kouč osobního rozvoje) a Pavlem Soukupem (poradce v oblasti obchodu a ERP) jste založili konzultační firmu. Nemáte pocit, že zrovna v této oblasti je dnes velká konkurence?
Je zde dokonce obrovská konkurence, na druhou stranu vidím stále i velký prostor. Chceme klientům nabízet služby, jež jsou kombinací našich profesních znalostí, zkušeností a koučovacího přístupu. Například jak firmy rostou, dostávají se do mezních situací, kdy se jim hodí pomoc zvenčí. Jde o zlomové situace, kdy vzniká potřeba skokové změny, která firmě umožní další rozvoj. Takové situace dobře známe, dokážeme k zákazníkovi přistoupit jako partneři, kteří je zažili na vlastní kůži. Řešili jsme skokové nárůsty zaměstnanců, akvizice firem a jejich následné začlenění do struktury firmy. Věřím tedy, že máme co nabídnout..
Čím se ale na trhu chcete odlišit a co nového nabídnete?
Jako konzultační společnost chceme být hodně novátorští. Uznáváme a líbí se nám moderní postupy vedení a řízení firem. Dobrým příkladem jsou metody používané ve svobodných firmách. Máme znalosti a zkušenosti s vedením firmy, jak po personální, tak po manažerské i obchodní stránce, máme znalosti ze světa informačních technologií a umíme používat koučink. Chceme tak klientům nabídnout kombinaci našich zkušeností s moderními trendy řízení.
* Kdybych znal koučink dříve, určitě bych vedl firmu, respektive manažerský tým lépe.....
Koučink, dnes už poněkud zprofanovaný, zní jako lék na všechny problémy. Jak byste ho popsal vy?
Jde o metodu, která může být v pracovním životě vysoce efektivní, třeba pro zlepšení manažerských dovedností, předcházení a zvládání konfliktních situací, docílení většího úspěchu v práci. Spektrum použití je hodně široké, ale pochopitelně nejde o všelék. Podstata koučinku je úžasná, protože zachovává klientovi absolutní svobodu v rozhodování, stejně jako odpovědnost za rozhodnutí. Například konzultant přijde a poradí, co má klient udělat. Ale mnoho lidí není ochotno cizí radu přijmout, z logických důvodů. Naopak kouč pomáhá klientovi uvažovat o problému jinak než obvykle, tj. více ze široka, což mu umožní vidět více možností a vystoupit ze zajetých kolejí. Klient pak sám a výrazně rychleji a hlavně účinněji nachází nová řešení svého problému.
Jak jste se ke koučinku dostal?
Přirozenou cestou. Před zhruba patnácti lety jsem se setkal s tématem emoční inteligence. Protože mě zaujalo, začal jsem se jím hlouběji zabývat a řadu věcí si ověřil na vlastní kůži. Koučink prakticky z principů emoční inteligence vychází. Jeho reálné možnosti jsem si ověřil už za svého působení v Asseco Solutions, vím, jak dokáže člověka posunout vpřed. Prošel jsem pak několika kursy, abych do jeho podstaty pronikl. Škoda, že jsem koučink nestudoval dříve, určitě by mi to pomohlo lépe řešit některé náročné situace v roli manažera.
Mít svého psychologa zní téměř jako neslušné slovo, ale mít osobního kouče působí ve firmě „sexy"…
Působí to lépe, souhlasím. Ale pozor, kouč není psycholog. Ten řeší minulost a s ní spojené negativní a třeba i bolestné zážitky. Kouč se naopak minulostí příliš nezabývá, soustředí se na budoucnost a na cíl, jehož má být dosaženo. Musí umět naslouchat a klást otázky, které jdou k jádru věci, k problému. Jde o velice efektivní způsob, který u klienta vytváří prostor přemýšlet jinak, než byl zvyklý.
V jakém smyslu?
Souvisí to s našimi zažitými myšlenkovými schématy, jež si vytváříme v průběhu celého života. Náš mozek si vytváří řadu automatismů, což je vítaný proces. Umožňuje nám řešit některé známé situace velice rychle, automaticky. Navyklé postupy ovšem přinášejí i určitá omezení. Neumíme si pak představit jiná řešení, nezvyklé úhly pohledu. Takové klapky na očích nás mohou omezovat při hledání nových pohledů na události okolo nás. Kouč nám pomůže opustit zažité schéma a o problému přemýšlet nově, jinak. Když vše zjednoduším, řeknu, že je potřeba stará myšlenková schémata vytáhnout z podvědomí, zvážit jejich užitečnost a případně nastavit nový prospěšný postup.
Pro koho se koučink hodí a kde nemá smysl?
Hodí se pro každého, kdo má odhodlání se zlepšovat a vůli na sobě pracovat. Koučink se dá využít v každé oblasti našeho života. Hodně záleží na vztahu kouč a koučovaný. Nutnou podmínkou je vzájemná důvěra. Samostatná kapitola je koučink ve vztahu nadřízený a podřízený. V tomto případě bych byl hodně opatrný a domnívám se, že jsou využitelné jen určité techniky, které se v koučování používají. Chce to ale, aby nadřízený byl vysoce citlivý a empatický. Jinak se lehce může stát, že půjde o myšlenky nadřízeného a ne koučovaného. Na druhou stranu bych dnes určitě doporučoval všem manažerům, aby se s koučováním velmi dobře seznámili.
* Co dělám teď....
Zmínil jste, že vaše konzultační společnost chce pomáhat novým firmám v rozvoji. Kdy podle vás nastává v řízení firmy bod zvratu a manažer si musí přiznat, že potřebuje změnu?
Majitelé či manažeři jsou zvyklí si téměř v každé situaci poradit. Často bývá problém v tom, že jeden člověk hraje příliš mnoho rolí a den má jen 24 hodin. Bod zvratu přichází tehdy, kdy překážek je hodně a manažer nebo majitel, často jde o jednu osobu, už nestíhá všechny problémy sám řešit. Pak by se měl obrátit na odborníky, aby mu pomohli.
Jak se ale vypořádat se stavy, kdy majitelé chtějí firmu prodat?
To je pro majitele složitá situace. Obvykle je s firmou srostlý, zná ji do detailu, firma je jeho život. Je pochopitelné, že mnozí se nedokáží lehce rozloučit s rolí majitele a ředitele v jedné osobě. Psychologicky a organizačně je taková rozluka velmi obtížná, ale i tady lze najít východisko a řešení. Někdy ho majitelé vidí v tom, že ve firmě dál pracují jako zaměstnanci, což je ovšem velká past, do níž se snadno padá. S uvedenou situací máme poměrně velké zkušenosti a dokážeme s majiteli hledat východisko.
Chcete stát i u zrodu nových firem? Vznikají vůbec, a v jakých segmentech?
Ano, vzniká jich spousta. Pokud vím, objevují se zejména v oblasti IT a biotechnologií, ale i v mnohých dalších oblastech. Cílem naší společnosti není primárně pomáhat se zakládáním firmy a jejím rozjezdem, ale pomáhat ji zorganizovat v průběhu jejího růstu, aby se plynule rozvíjela.
Do jaké míry je řízení podniku otázkou zažitých mechanismů a pravidel a do jaké intuice?
Životní zkušenost mi napovídá, že podvědomě používá intuici každý, ale ne každý si to uvědomuje a je ochoten si přiznat. Dar intuice máme všichni, problém je rozeznat, co z našich pocitů je intuice, co úvaha a co jsou obavy. Pokud takto rozlišovat umíme, intuice výrazně pomáhá v osobním i pracovním životě. Ideálně by mělo rozhodování být souladem racionální úvahy a intuice. Ale zde nabízím svůj osobní názor, vzniklý právě na základě životní zkušenosti, což ne každý přijme.
* Svobodné firmy a co jejich příklad vnáší do managementu
Na začátku našeho rozhovoru jste zmínil, že se vám líbí svobodné firmy. Proč vám tolik imponují?
Že mě téma svobodných firem oslovuje vyplývá i z mého pracovního profilu. Začínal jsem jako zootechnik, přes informatika a ředitele jsem došel až ke koučovi. Svobodné firmy jsou demokraticky řízené vysoce efektivní společnosti, byť princip demokracie s řízením firmy pocitově moc neladí. Ano, pro vedení firmy je demokracie těžká, někdy mohou být svobodné prvky i kontraproduktivní. Jde však o trend budoucnosti, který začne sílit. Z praxe mám zkušenost, že nejlépe lidé pracují, když mají motivaci. Existuje tisíce různých motivací, ale jen jedna je opravdová. Víte, která?
Myslíte seberealizaci?
Ano, seberealizace. Všechny ostatní prvky, ať už jde o peníze, bonusy či kariérní postup spíše jen snižují demotivaci k práci. Dostáváme je totiž z vnějšku, snadno si na ně navykáme, a tudíž rychle devalvují. Lidé pak k sebeuspokojení chtějí více a více, což nejde donekonečna. Když se prací realizujete, jste ochotni pracovat s vysokým nasazením, protože víte, že zvolená práce je pro vás jako stvořená, že jste tu kvůli ní, že jde o vaše poslání. Princip svobodných firem vede k seberealizaci. Lidé pak pracují z vlastní vůle, nejen pro výdělek. Není potřeba zavádět složité kontrolní mechanismy.
Jak odhadujete budoucnost svobodných firem? Zatím se nejvíce objevují v oblastech IT….
Vznik svobodné firmy vyžaduje schopnost vůdcovství jejich majitelů. Musejí být připraveni, že přijdou nové a třeba hodně nezvyklé situace. Aby takto mohli firmu vést, musejí dané koncepci hodně věřit. A opačně, zaměstnanci si musejí být vědomi, že mají velkou svobodu o svém okolí rozhodovat, ale i velkou odpovědnost za svá rozhodnutí a názory. Významnou roli hraje i schopnost respektovat přirozené autority. Netvrdím, že budou vznikat čistě svobodné firmy, nicméně hodnoty jako jsou zachování svobody a jí odpovídající odpovědnosti povedou k vyšší výkonnosti a efektivitě. Manažeři by tyto prvky a jejich logiku měli znát, podle mého soudu stojíme na prahu doby, kdy je budou stále častěji využívat.
Hodláte v rámci vaší konzultantské činnosti využívat i těchto principů?
Ano, chceme z nich čerpat a pomáhat jim přicházet na svět. Řekl bych, že míra vnitřní svobody lidí obecně roste, proto chceme vznik svobodných firem podporovat (a inspirovat jejich příkladem ostatní) nebo alespoň pomáhat zavádět postupy, které svobodné firmy používají.
Řadu let jste působil v informačních technologiích, znáte je do detailu. Jak dnes, s ročním odstupem, vidíte svět podnikových informačních systémů ERP?
Roční odstup mi hodně pomohl. Jsem dnes bytostně přesvědčen, že do budoucna bude nejlépe uplatnitelné výhradně řešení založené na cloud computingu. Tato situace nenastane hned, nyní bude období cca pěti let, kdy firmy, které si nakoupily klasické ERP, je budou využívat a nebudou je hned měnit. Postupně ale bude docházet k obměně a společnosti upřednostní řešení založená na čistém cloudu. Mladé, nedávno založené firmy dnes nepotřebují vědět co je to lokální síť, server, správce sítě.
Není ale cloud computing mnohem více zranitelnější s ohledem na útoky hackerů, či nebezpečí úniku a zcizení dat?
Mezi bezpečností v cloudu a v lokální síti není tak velký rozdíl. Řekl bych ale, že ochrana se lépe řídí v cloudu. Ať chceme nebo ne, cloudovému řešení neunikneme, třeba v obchodních činnostech je nezbytné už dnes. Bezpečnostní hledisko je velmi důležité, ale není jediné. Nedoporučil bych firmám je brát jako jediné kritérium při rozhodování, jaký systém si firma pořídí.
Jak se vypořádáte s tím, abyste nezohledňoval dřívější vazby v současné konzultantské činnosti?
Za rok jsem se už od společnosti Asseco Solutions odpojil, nemohu ji protežovat. Držím ovšem svým bývalým kolegům palce, ať se jim daří. V rámci celé komunity ERP v Česku mám však velké množství známých, s nimiž mám dobré vztahy. Jejich podmínkou je férový přístup. Nezávislý pohled proto pro mě nebude problém.
Váš život je, zdá se, neustálá změna. Vidíte nějakou vnitřní logiku?
Ano. Vždy jsem dělal to, co mě bavilo. Vlastně nejsem ani schopen dělat věci, které mě nebaví. Když jsem šel na vysokou školu, byl jsem velmi zaujatý chovem zvířat. Koncem osmdesátých let nastala éra osobních počítačů, která mě, stejně jako řadu mých vrstevníků, hluboce zasáhla, prožívali jsme jakýsi nový underground. Profesně jsem zcela otočil a začal se věnovat programovacím technikám. Pak jsem se dostal k řízení firmy, managementu, personalistice a nyní jsem podnikatel.
Ing. Stanislav Sýkora vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. Po studiích nastoupil do společnosti Agrodat, kde působil jako programátor. V roce 1990 se stal zaměstnancem společnosti LCS International, prošel zde řadou různých pozic, byl mimo jiné ředitelem divize Helios Orange, personálním ředitelem a zástupcem generálního ředitele. V srpnu 2007 byl jmenován generálním ředitelem a předsedou představenstva společnosti LCS, která po začlenění do nadnárodní skupiny Asseco integrovala a změnila název na Asseco Solutions. Dnes je spolumajitelem společnosti Inspirie Consulting.
