Posláním Strategického fóra je reflektovat úspěchy a neúspěchy domácích firem, podělit se o manažerské zkušenosti uznávaných lídrů a otevřít diskusi špičkových manažerů nad novými možnostmi, kreativními vizemi a impulsy pro rozvoj svůj i svých společností. Redakci CFO Worldu nejvíce zaujala makroekonomická témata, která byla akcentována zejména o prvním dnu setkání.
Jan Švejnar, ekonom působící mj. v CERGE-EI, uvedl, že současná hospodářská krize je neobvyklá, jde totiž o táhlou recesi, panuje velká míra nejistoty, nikdo neví, co bude dál. Máme sice v ekonomice ve vyspělých zemích mírný vzestup, zvláště Německo si vede velmi dobře, ale není jasné, zda-li jde o stálý trend. V USA pak stále hrozí deflace. Všichni mluví stále o Číně, kterou ovšem čeká v příštím roce pokles růstu, a bude to podle Švejnara Indie, která v příštím roce poroste rychleji než Čína.
Situaci v tuzemsku Jan Švejnar zhodnotil slovy: „Česká republika je stále šestá nejméně zadlužená země v EU, což je příznivé, jde o to, aby procento dluhu vůči HDP mělo do budoucna klesající tendenci. Potřebujeme naléhavě koncepčně založené reformy, samotné plošné škrty mají negativní psychologický efekt.“ „Je nutné udržovat rozpočtové rámce a provést velké zjednodušení daňového systému. Hlavním cílem by měla být reforma penzijního systému, reforma zdravotnictví a finanční analýza státní správy vedoucí ke štíhlému a efektivnímu státnímu aparátu,“ dodal ve svém vystoupení Jan Švejnar.
Tomáš Zídek, náměstek ministra financí, řekl, že ekonomický vývoj v Evropské unii doznává mírného zlepšení, když například Švédsko aktuálně dosahuje růstu HDP v hodnotě 6,9 procent, Německo stále zvyšuje své odhady růstu, panuje tedy mírný optimismus, ale zároveň také nervozita, týkající se zvláště fiskálního zdraví jednotlivých států Evropské unie.
Podle Zídka by na kolbišti EU mohla každá další regulující aktivita zapůsobit jako kontraproduktivní, protože zásahy vlád velkých států do evropského ekonomického prostředí doposud nebyly zvláště v posledních měsících šťastné. Na ČR pak čeká zlepšování konkurenceschopnosti, jsme jen šedý průměr, máme co zlepšovat. „V podstatě žádné naše ministerstvo nemá pohříchu nějakou zásadní ekonomickou koncepci, český stát se jakoby řídí sám od sebe. Chybí analýzy k nápadům státní hospodářské politiky, měli bychom více sledovat vývoj G 20, naše starosti jsou silně provincionální,“ varoval Tomáš Zídek. Další potíže podle něj působí, že Úřad vlády působí spíše jako úřad premiéra, také NERV je rozpačitě řízen, musí se také pokročit s rozvojem lidského kapitálu, protože české školství zaostává ve světové konkurenci.
„Politická korektnost, která v Unii zabraňuje říct jasně druhému státu, že negativně vybočuje, když nedodržuje Pakt stability a růstu, brání žádoucímu vývoji. V srpnu příštího roku proběhne klíčové zasedání Evropské komise, kde se očekává buď pokračování v dosavadní politice mlžení, nebo spásná razantní jasná, tvrdá a kontrolovatelná doporučení,“ dodal Tomáš Zídek.
Zdeněk Tůma, bývalý guvernér České národní banky, si na rozdíl od Jana Švejnara myslí, že světová ekonomická krize byla krátká, vždyť velká hospodářská krize ve 30. letech minulého století trvala celou dekádu. Reakce autorit byla v poslední globální krizi odlišná, rozhodně však aktivní. Hrozila sice deflace, k níž naštěstí nedošlo, vytvořila se ovšem nová rizika. „Výhled je momentálně optimistický, v podstatě se jednalo o krizi ve vyspělých zemích, kdežto nové tržní ekonomiky se držely dobře. Řada problémů, se kterými se dnes vyspělé státy potýkají, měla ČR v devadesátých letech, což české autority tehdy zvládaly. Nebezpečné jsou v Evropské unii i jinde ve vyspělých zemích obrovské fiskální problémy a dluhy. Došlo k prohloubení deficitů, vznikla potřeba nutných jednorázových škrtů. Fiskální politiku nelze ovšem směrem od vlád nijak outsourcovat, zdanění bank ale není dobrý nápad, postačí dobrý bankovní dohled.“
Na otázku CFO Worldu v plénu, jak dlouho může trvat trend, kdy na jedné straně Německo a další vyspělé ekonomiky severu EU zvyšují svůj vývoz do Asie (60 procent vývozu EU do Číny je z Německa), respektive do zemí BRIC a dalších dynamických ekonomik, což zároveň zvyšuje procento celkových vývozů těchto zemí do teritorií mimo Unii, a zároveň na druhé straně propukají na „jižním křídle EU“ v zemích PIIGS fiskální krize z nemožnosti devalvovat chybějící vlastní měny, odpověděl Zdeněk Tůma, že Německo už za vlády kancléře Gerharda Schrödera zvýšilo svoji konkurenceschopnost přijetím politiky Harz IV, čímž snížilo výdaje na nezaměstnané, a dokázalo též stlačit mzdy. Tím se stala tato země mnohem konkurenceschopnější. Naopak po přijetí eura čekali jeho (francouzští) „otcové“ konvergenci ekonomik jednotlivých zemí EU, která ovšem nepřišla, což vyvolalo současné pnutí. „Je třeba ovšem zdůraznit, že například rakouský šilink a nizozemský gulden už byly řadu let přijetím eura zafixovány na německou marku.
Jan Švejnar k položené otázce dodal, že třebaže se stále mluví o hrozivém růstu vývozu Číny do USA, podíl celkových dovozů z Asie do Spojených států zůstává řadu let stejný, dovoz však podle posledního vývoje stále více zprostředkovávají čínské subjekty. Podobně je tomu tak prý v Evropské unii, jejíž vývozy v rostoucí míře organizují a finalizují německé firmy.
Alan Svoboda, ředitel divize obchod společnosti ČEZ, upozornil na hloubku současné ekonomické krize, když uvedl, že spotřeba elektřiny v Německu se vrátila do doby před osmnácti lety. Negativní situaci spatřuje v existenci 27 energetických státních politik v EU, které se liší zejména v míře podpory energie z obnovitelných zdrojů. Podle Svobody tak vzniká pokřivený trh, kdy se přestávají vyplácet investice do energetiky, což má za následek, že například společnost E.ON hledá alokaci svých dalších investic již mimo Evropu. Za takové situace bude elektřina stále zdražovat.
„Větrné farmy v Německu rozmístěné zvláště u Severního moře mají dohromady výkon třicetinásobně převyšující produkci jaderné elektrárny v Temelíně. Velké náhlé proměny v intenzitě větru způsobují silné šoky do nevyhovující přenosové soustavy, které zasahují značnou část Evropy včetně ČR. Je-li vítr naopak příliš silný, větrníky se odpojí od sítě. Složitě a draze se budují pro tyto šoky tzv. rezervy, než budou vybudovány, hrozí Česku blackouty.“
Martin Jahn, ředitel mezinárodních fleetových prodejů automobilky Volkswagen Group, se na základě svých životních zkušeností, kdy působil v různých teritoriích, věnoval problému korupce. Při zadávání veřejných zakázek v Rusku padne podle jeho slov 50 procent jejich hodnoty do rukou korupčníků, v Německu je to 5 až 10 procent, v ČR se příslušné procento pohybuje v pásmu mezi oběma citovanými zeměmi, ovšem když se u nás zadají státní zakázky, které země nepotřebuje, dojdeme až na hodnotu 100 procent.
Martin Jahn vyjádřil skepsi ke státním zásahům do ekonomiky, když vyjádřil své přesvědčení, že stát vždy reaguje s velkým zpožděním na situaci, která už na trhu není, a jeho zásahy jsou tak kontraproduktivní. Klíčovým úkolem státní politiky by podle něj mělo být vybudování kvalitního školství.
K diskusi o Číně, která patřila mezi účastníky Strategického fóra v plénu i v kuloárech k nejživějším, Martin Jahn podotknul: „V Číně staví Volkswagen čtyři nové závody. V této zemi se myslí strategicky v horizontu staletí, v Evropě však jen s ohledem na příští rok a v USA vidí jen příští kvartál. Někdy se zdá, že demokracie nás brzdí a totalita Číně pomáhá.“
