Transparentní PPP je pro české zkorumpované politiky neatraktivní

Tento a další výroky zazněly na setkání (nejen) finančních ředitelů, které na štiřínském zámku uspořádala top vision. Letošní CFO Forum se konalo ve dnech 13. až 14. května.



Kterým směrem se po krizi vydá česká a evropská ekonomika? Ustojí bezprecedentní úvěrovou expanzi? Mění se pravidla hry? Jak vnímají situaci lídři podnikového a finančního světa? Umí řídit riziko, cash flow a jak se dívají na investice? Uvedené a mnohé další otázky se ve Štiříně pokoušelo zodpovědět na 90 finančních ředitelů, zástupců managementu a dalších osobností z finanční a poradenské sféry.

Hlavními řečníky letošního fóra mj. byli: Michal Mejstřík, profesor ekonomie Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, Pavel Mertlík, hlavní ekonom Raiffeisenbank, Peter Chrenko, náměstek ministra financí ČR, Pavel Cyrani, ředitel úseku plánování a controllingu společnosti ČEZ, Pavel Čejka, výkonný ředitel pro strategii a finance, Komerční banka, Lukáš Folc, vedoucí controllingu Škoda Auto, Radek Musil, generální ředitel Sellier & Bellot, Libor Němeček, ředitel divize fúzí, akvizic a korporátního financování Agrofert Holding, Petr Sosík, vedoucí úseku financí ve společnosti Spolchemie.

Nezůstalo však pouze u diskusních panelů a prezentací. Velmi zajímavá a podnětná byla například také páteční pracovní snídaně s viceguvernérem České národní banky Mojmírem Hamplem, pohled z trochu jiného úhlu zase přinesl host čtvrtečního večerního setkání, fotbalový trenér Jaroslav Hřebík.

 

Jak tedy viděli současnou situaci a budoucí vývoj přítomní výše zmínění makroekonomové:

* Evropská a americká ekonomika budou nabírat dech jen velmi pomalu, důvodem budou na jedné straně nízká   osobní spotřeba, na straně druhé pak restriktivní politika ve veřejných financích. Po krizi finanční a ekonomické přišla krize veřejných rozpočtů.

* Často se zapomíná, že problémy nejsou celosvětové: Čína, Indie a Brazílie rostou a globálně působící firmy toho využívají.

* Trendem je a bude vytěsňování firemních dluhopisů státními, “trhy budou zaplaveny státním rizikem”.

* Dodatečné zdroje pro firemní financování jsou k dispozici především v Asii, top 3 největší světové banky sídlí v Číně.

* České podniky se z pohledu konkurenceschopnosti velmi zlepšily – totéž se bohužel zatím nedá říci o státní správě.

* Velmi nebezpečná je tendence politizovat účetní standardy, tedy přístup podle hesla „data budeme mučit tak dlouho, dokud se nepřiznají“. Jde ovšem o pochopitelný trend, změnit vykazování o realitě je snazší než změnit realitu samotnou.

* Z politického hlediska není rozumné soustředit se na řešení pouze českých témat, sledujme i ta zásadní evropská. Nenechme se ukolébat iluzí o lepší kvalitě západoevropských politiků – je falešná.

* Pozor na „krizový aktivismus“: lepší než rychle realizovat desítky nepromyšlených opatření je pořádně promyslet a implementovat opatření jediné.

* Mezinárodně koordinovaná inflace coby řešení problémů zadlužených států není pravděpodobná, je však představitelná.

* MMF může v roli externího vynucovatele pravidel fungovat dobře, nezapomínejme ovšem na to, že hlavní váhu v něm mají ti, jichž se případná opatření budou týkat, tedy EU a Spojené státy.

* V Evropě nebyl dvacet let problém vzít peníze a problém externě „zaplácnout“, dnešní stav však už žádný bailout nenapraví. Nejtěžší bude přiznat si, že máme problém a přestat zachraňovat to, co zachraňovat nelze, za peníze, které nemáme.

* Technicky je možné při životě udržet jakoukoliv měnu, otázkou ovšem je, za jakou cenu. Nezapomínejme, že z jakéhokoliv svazu vždy dobrovolně odchází silný, nikoliv slabý člen. Rozhodující tedy bude především to, zda Německu zůstane „chuť platit“.

* Otázkou číslo jedna zůstává, zda může existovat měna bez státu.

 

A jak vnímají situaci samotní finanční ředitelé? Jak jejich společnosti zvládly krizi a kde vidí budoucí problémy či příležitosti?

* Velkou výhodu měly společnosti s diverzifikovaným businessem, nabízející cyklické i necyklické výrobky.

* Pro mnoho firem byla krize příležitostí ke stabilizaci, „vyhlížení“ a následné realizaci akvizičních příležitostí v souladu se strategickými cíli.

* Základem je vždy jasná strategie a reálná schopnost rychle se rozhodovat. Naopak špatná strategická rozhodnutí jsou spolehlivou poukázkou na krach, pak nepomůže ani dlouhodobě zavedená značka.

* Zásadní je také kvalitní risk management, tvorba rezerv, správná kalkulace, vyhodnocování nákladů na vlastní a cizí kapitál a optimalizace zadlužení.

* Společnosti musí být schopné pružně reagovat na poptávku a to i propouštěním zaměstnanců. Ne vždy je však propouštění nutné: velmi dobře se někde osvědčil flexibilní fond pracovní doby. Tzv. Kurzarbeit však podle zkušeností z Německa naopak „devastuje produktivitu a firemní kulturu“.

* Protikrizová opatření je nutné zavádět už před krizí. V tomto směru měl automobilový průmysl výhodu, jeho dodavatelé byli pod velkým konkurenčním tlakem i dříve.

* V automobilovém sektoru není možné po odeznění krize očekávat opětovný narůst cen – konkurence je příliš velká. Cestou budou další úspory v nákladech.

* Jedním z důvodů, proč se v Česku dosud příliš neprosadily PPP projekty je i to, že jsou „příliš transparentní“ a proto neatraktivní pro český politický sektor, kde je korupce standardem.

* Privátní sektor by však měl o PPP přesto uvažovat, výhodou jsou především nízká rizika a skvělá predikce cash flow.

 

Autor je stálým spolupracovníkem redakce

 

 


« předchozí článek další článek »





Související články




Komentáře